Limity digitálního prostoru

Ondřej Batka
31. 8. 2021

Limity digitálního prostoru



Škola nejsou jenom hodiny, škola jsou i přestávky, čas před začátkem výuky, chodby a schody a zvonění, fronta na oběd, kamarádi a kamarádky, starší děcka, která se vám posmívají, odpolední aktivity a další možnosti, jako třeba filmáč, klubovna, hudebna, černá komora… Bez toho všeho bychom si školu ještě před dvěma lety dokázali*y asi jen těžko představit. S pandemií ale studenti a studentky o tohle všechno přišli*y, škola se smrskla jen na výklad, psaní, zkoušení a úkoly.

Od začátku distanční výuky jsem se pravidelně snažil zjišťovat, jak se moje třídy mají, jak na ně karanténa dopadá a zda jim škola chybí. K mé velké radosti jsem se dozvěděl, že snad v každé třídě je společná konverzace na whatsappu nebo instagramu, v rámci které vesele kolují vypracované domácí úkoly a řešení k testovým úlohám. Užší skupinka studentů dokonce vytvořila jako alternativu každodennímu setkávání vlastní server na Discordu, do kterého se připojilo snad přes polovinu studentů celé školy! A díky tomu se během hodin pařilo a tlachalo, o čemž mnozí vyučující nejspíš vůbec nevěděli*y. Nicméně objevily se i nápaditější pokusy, jak se dá využít digitální prostor ke společnému sdílení: vím o skupince chlapců, kteří takhle spolu koukali na fotbal, nebo o třídě, která dokázala skrze mikrofon v přímém přenosu radit nešťastlivcům, kteří zrovna byli zkoušeni. Mimochodem, původním záměrem bylo pozvat na Discord i vyučující. Nevím, zda dostali*y pozvánku i ostatní, já ano. Proklikával jsem se místnostmi a po odhalení gifů, které si dělaly srandu z kolegů a kolegyň, jsem nabyl dojmu, že tento prostor skvěle simuluje přestávky, které studentům patrně velice chybí, a ze serveru se raději odpojil.
Studenti*tky během roku zorganizovali*y dva turnaje v nějakém multiplayerovém RPG, do kterých se zapojili i lidé z jiných škol. Streamovalo se to na twitchi, celým večerem provázeli dva zasvěcení moderátoři od nás ze školy. Jiní*é se věnovali*y aktivitám v rámci DofE: o tom moc nevím, tak vypíchnu jen tři události, které mě zaujaly: jedna skupinka podnikla úklid veřejného prostranství, druhá připravila benefiční prodej knih z druhé ruky, třetí jela na expedici pod stan. Každé úterý pravidelně vycházel školní časopis. Studentský parlament vytvořil outdoorovou aktivitu, která vytáhla asi polovinu školy ven a motivovala je k pohybu.
Tohle všechno mě naplňovalo velkou radostí, svědčilo to totiž o tom, že děcka (nebo alespoň některá) ani v těch nejhorších chvílích nepřichází o elán, fantazii a humor. A také jsem si potvrdil, že i když do té školy ne všichni*y a ne vždy jdou rádi*y, je pro ně všechny velmi důležitá, a že tvoří jakési podhoubí jejich vztahů a aktivit, i když si to třeba ani neuvědomují.
I mně přišly meetové hodiny a schůze velmi neosobní a často jsem přemýšlel nad tím, jak školu (nebo to, co z ní zbylo) trošku obohatit. Dumal jsem nad tím, že bych se pokusil zorganizovat nějaké odpolední workshopy, besedy, filmové kluby… vždy jsem si pak ale říkal: opravdu by chtěli*y ještě večerní přednášku, nemají toho po celém dni už dost? A nepustí si radši seriál než nějaký klubový film? A tak většina nápadů buďto spadla do šuplíku, nebo jsem je alespoň upotřebil v rámci vlastních hodin. Občas jsem napsal něco do školního časopisu.
Během roku u nás skončila kolegyně, která měla na starost školní knihovnu. Starost za ni jsem si vzal na sebe, zformoval si nový knihovnický kolektiv a s ním jsme se občas potkali*y a bavili*y se o tom, co nám vlastně ve škole chybí a co bychom třeba mohli*y zkusit změnit. Nezměnili*y jsme toho moc, ale nápady a invence studentek a studentů mě v nejtemnějších dnech pandemie velmi posilovaly. Jeden z chlapců se rozhodl, že by rád vytvořil besední klub, do kterého by si se zvali různí zajímaví hosté. Několikrát jsme si o tom psali*y a rozprávěli*y a světe div se, už je připraven harmomogram na příští rok! Snad mu to pandemie nezhatí.
Také jsme se bavili*y o tom, jakým způsobem o sobě dát vědět a jak se pokusit o komunikaci k širšímu množství studentů a studentek (a co bychom vlastně mohli*y komunikovat). A tak jsme založili*y nové internetové stránky a instagram knihovny, které snad alespoň pro někoho mohly během letošního roku fungovat jako zajímavý rozcestník.
A poslední věc, která se myslím velmi povedla, byl knihovnický sborníček. Bavili*y jsme se o tom, že by bylo hezké udělat za knihovnu nějakou veřejnou výzvu, která by měla studenty a studentky naší školy motivovat ke kreativní činnosti. Klasicky by se dala udělat např. nějaká soutěž o nejkrásnější povídku… nicméně knihovnický kolektiv přišel s něčím mnohem nápaditějším: chtěli*y vytvořit společný sborníček, do kterého přidáme práce, které vznikaly ve volném čase během pandemie. Motivace tedy nebude formou soutěže, odměnou bude pocit sounáležitosti s ostatními a radost z tvorby. A protože ve škole přeci jen nějaké peníze jsou, poprosili*y jsme o to, zda by za každý příspěvek mohla naše o. p. s. věnovat finanční dar do fondu školní knihovny - s tím, že o osudu peněz pak budou spolurozhodovat ti*y, kteří*ré přispěli*y. Bylo to príma! A vznikl krásný sborníček, který naleznete dole pod odkazem. Křtít ho budeme v září.

https://www.dgkralupy.cz/media...