Vyšité stereotypy: Jehla jako výtvarný nástroj

4. 7. 2021

Gabriela Junášková

Období lockdownu bylo pro nás učitele výtvarné výchovy prubířským kamenem. Jak vyučovat, jak zadávat zajímavá témata. A kde ta témata hledat. Když jsme ve skupině Futuropolis hovořili o genderu a jeho stereotypech, chtěla jsem v praxi výuky toto téma spojit s výtvarnou technikou, která téma podpoří. A tím si myslím, že je například vyšívání. Vždyť při práci s jehlou a bavlnkou si většinou představíme šikovnou holčičku. A když se řekne technika vyšívání ve škole, řada z nás si představí vyšívané prostírání, které tvořili ve škole či školní družině jako dárek pro maminku, nebo vyšívané přáníčko. (A už tu máme „vyšité“ stereotypy.)

Obě tyto představy jsem se snažila svým studentům a studentkám po úvodním dialogu, kdy jsme mluvili například o poměru mužů a žen v umění, četnosti zobrazení mužského a ženského těla nebo o tom, zda existují ve výtvarném umění ryze “mužské” a “ženské“ techniky, pozměnit pohledem do světa umění.

Z výtvarných umělců jsem ve svých ukázkách vybrala Judy Chicago a její The Dinner Party, Kláru Hosnedlovou, Jiřího Hampla, Daniela Peštu, Michala Pěchoučka, Veroniku Žákovou, Františka Matouška a jako tvorbu s příběhem jehelníčky Jiřího Černického. Tedy ne, že by v tvorbě ostatních umělců příběh nebyl, ale Jehelníčky jsou krásným příkladem, jak se výtvarnou tvorbou vyrovnat s něčím, co se nám nelíbí nebo nás trápí.
Na různorodosti tvorby těchto autorů jsme se studenty poznávali úžasnou možnost výtvarné tvorby pomocí jehly, textilu a nití.

Tak, technika byla jasná. Budeme šít a vyšívat. Ale na jaké téma? Byl březen, šestý měsíc výuky pouze přes obrazovky počítačů. Studenti v úvodu hodin mluvili o tom, že jim již vadí dlouhá izolace od okolního světa, o uzavřenosti ve svých pokojích. I na jejich tvářích byl znát smutek, únava …. Takže jasné bylo i téma: Izolace

Výsledné práce nepotřebují komentář. Zažili jsme ty pocity, které k těmto pracím vedly, všichni. Pouze doplním věk: 16 až 17 let.


„Jsme uzavřeni ve svém světě, který není pozitivní ani negativní“

„Jsme uzavřeni ve svém světě, který není pozitivní ani negativní.“

„Čas seberozvoje, čas sám na sebe. Patchwork — je to nové, jako ty kousky, ale staré jako člověk.“

„Vložka je izolační materiál.“

„Červená část je můj pokoj — malý otvor jsou dveře, ale nechci vyjít, ani nikoho pustit. 3 malinké tečky jsou moje kočky.“