Škola jako vězení, škola jako místo svobody

  • Text
  • Škola
  • Aktivní občanství


ilustrace © Eva Koťátková

Trvání
10–60 minut

Na konferencích často mluvíme o tom, jak současná škola připravuje na život v demokratické společnosti. Přemýšleli*y jsme ale někdy nad tím, jestli je současná podoba vzdělávání vůbec demokratická?

Záměr
V této aktivitě si chceme představit školu jako vězení. Při této představě pak hledáme současné věznitelské praktiky a způsoby uvažování, které jsou ve školách stále živé. Aktivita také vybízí k hledání školy jako místa svobody. Chceme aktivitou podpořit uvědomování si prvků současného vzdělávacího systému, které přímo demokratickým principům na školách brání. Zároveň chceme posílit naději v jinou možnou podobu vzdělávání.

Cílová skupina
Aktivita vychází z předpokladu, že všichni*všechny máme zkušenost se vzdělávacím systémem. Ať už jako studující, či vyučující; nehledě na věk; nehledě na studovaný obor. Nepovažujeme za nutné skupinu specifikovat, každé skupině může být aktivita užitečná jiným způsobem.

Zadání

  1. Škola jako místo vězení
    Účastníky a účastnice uveďte do krátké imaginace: „Představte si, že jste ředitelem, ředitelkou školy. A představte si, že ze školy chcete udělat vězení, ale tak, aby si toho nikdo nevšiml. Jak to uděláte? Jaké by byly konkrétní změny, opatření? Jak by škola vypadala?“

    Studující se mohou zamyslet jednotlivě i ve dvojicích. Sdílejte mezi sebou. Na konci diskuze najděte ta opatření a podněty, které považujete za nejdůležitější. Společně sdílejte, průběžně zapisujte jednotlivá opatření, která zazní. Výstupem z této aktivity jsou společné znaky školy, která je ve skutečnosti vězením, ale nikdo by si toho neměl všimnout.

  2. Přemostění k osobní zkušenosti
    Společné přemýšlení nad otázkou: „Můžeme některé z těchto znaků najít i na našich školách? Které ano?“

    Pak dejte prostor pocitům. „Co to s vámi dělá? Jaké z toho máte pocity?“
    Můžete o podobě školy i dál přemýšlet: „Co to vypovídá o současném školství? Kde to může mít kořeny? Co tyto praktiky udržuje v chodu?“

  3. Škola jako místo osvobození
    Hledejte podobu školy, která by byla pro studující i vyučující místem osvobození. „Jak by vypadala škola, která by byla místem svobody, dílnou lidskosti? Co by v ní lidé dělali?“ Je možné hledat podobu školy samostatně, ve dvojicích, ve skupinkách.

  4. Otázky do reflexe
    „Co z toho, co už nyní děláte, je vzděláváním vedoucím ke svobodě?“
    „Co z toho, co nyní děláte, považujete za znesvobodňující praktiku?“
    „Jaké vlastní návyky, vzorce myšlení, praktiky si přejete posílit? Které opustit?“
    „S jakým uvědoměním z této aktivity odcházíte?“


Doporučení autorů a autorek a vlastní praxe
Osobně jsme aktivitu zkoušeli*y vést s různými skupinami (akademici a akademičky, studenti a studentky filozofie, pedagogové a pedagožky) i s různou časovou dotací (od 5minutového přemýšlení na přednášce přes krátké řízené imaginace až po hodinový diskuzní program). Tento myšlenkový experiment v naší praxi vzbuzoval emoce, které jsme nutně potřebovali*y otevřít, společně o nich mluvit. Bylo třeba vyvažovat aktivity podle toho, jak moc nadějnou, naivní či beznadějnou energii bylo ve skupině i jednotlivých lidech cítit. Cílem pro nás nebylo končit pouze s beznadějí školy jako vězením ani s naivní představou vzdělávání bez problémů, limitů. Proto doporučujeme realizovat jednotlivé části aktivity podle návrhu, který reflektuje jak pohled „do propasti“, tak pohled „k novým krajinám“. Samozřejmě je také možné skončit kdykoliv a vydat se dále jiným směrem.