Rad a vzdělávání

  • Audio

Otázky: Proč byl Rad nešťastný v rámci vzdělávacího systému?

“Narodil jsem se v roce 1979, kdy nebyly informace o translidech ani pro rodiče ani pro učitele ani pro učitelky, takže jsem se setkával s velkým nedorozuměním. Zažil jsem uniformy v Anglii, kde ženy nosí sukně a muži kalhoty nebo maturitní plesy. Přestože jsem vypadal jako chlapec, dnes by se řeklo tomboy, tak mě všichni tlačili do ženských rolí, šatů, do ženského chování. Nyní mě k tomu nutí například v nemocnicích, kde si nemůžete zvolit, jestli půjdete do ženského nebo mužského oddělení.

Byl jsem a jsem feminista. Nikdy jsem nechápal, proč dívky musí sedět s šít a kluci mohou například líst po stromech. Navíc jsem se narodil v tradici, kde mít syna bylo velmi důležité. Důležitější než mít dceru.

Když jsem odešel do Londýna, tak říkám, že tady začal znovu můj život, že jsem se znovu narodil. Narazil jsem na transkomunitu na nějaké vzory, o které jsem se mohl opřít. Vplul do mě nový život a to trauma, které jsem měl předtím, bylo nějak zaléčeno. Teď už jsem dost silný na to, abych žil zase zpátky v České Republice.

V dětství mě podpořilo pár individuálních lidí. Mezi nimi později byla moje máma, která později pochopila, co chci a nechala mě takzvaně být. To znamená, že mě nechala nosit šaty, které jsem chtěl.

Když jsem se vrátil zpátky do Česka tak jsem spoluzaložit organizaci Transparent na pomoc translidí — hlavně mladých translidí.”

Rad a vzdělávání