Kritické bádání

Minule jste říkali, "že to klima se mění furt i bez nás." Pojďme se na to "furt bez nás" podívat.



Kritické bádání navazuje na fázi Probouzení z ticha, ve které sdílíme individuální zkušenosti a znalosti a pojmenováváme společný problém ke zkoumání. Ve fázi Kritického bádání se snažíme porozumět příčinám problému, porozumět vlastní roli v něm a stejně tak dalším aktérům, kteří problém utvářejí či na které problém dopadá. Chceme pochopit problém systémově a porozumět také tomu, jak významný je problém pro společnost a přírodu. Smyslem bádání je s problémem setrvat a neutíkat k rychlým řešením. Bádání může navazovat také na fázi reflexe po akci, ve které už studující zkusili*y změnit svou situaci akcí a nyní se snaží znovu porozumět problému, se kterým se potkávají.

  • „Za to může systém.“
  • A to znamená jej vyměnit, nebo proměnit? Kdo nebo co ten systém tvoří? Na jakých předpokladech stojí? Komu ubližuje, komu pomáhá?

Důležitým principem je společná práce vyučujících a studujících. Ti*y berou problém jako předmět společného zkoumání, společně se podílejí na porozumění a hledání řešení. Vyhýbáme se dlouhým monologům o problémech a o jejich řešeních či moralizování. Snažíme se také, abychom vlastní porozumění problému vztahovali k sobě samým. Ptáme se: „Jaký máme k problému vztah? Proč je to pro nás problematické? Jak si představujeme, že by se problém dal řešit? Co si představujeme, že je jeho příčinou?“ Protože přemýšlíme nad problémem určitým způsobem, potřebujeme porozumět vlastním představám o světě, vlastním předpokladům, přesvědčením, mentálním modelům.


Etapy fáze a otázky:

1. (Spolu)řídíme vlastní proces učení
Začínáme společným sbíráním myšlenek, mapujeme naše porozumění problému a zjišťujeme, co potřebujeme prozkoumat.

Mapujeme. Důležitou se stává osobní zkušenost bádajících, jejich způsob života a kultura. Při přemýšlení pojmenováváme, co již nyní o problému víme či čemu věříme. Vytváříme společné porozumění (co teď víme?). Každý*á bádající může přinést články či knihy, umění nebo jiné zdroje, se kterými se setkal*a. Můžeme různými metodami sdílet obsahy nebo zkoumat věrohodnost zdrojů.

Orientujeme se. Zjišťujeme, co dalšího potřebujeme a chceme vědět. Hledáme pro to patřičné zdroje. Vytváříme vlastní učební plán. Díky tomu, že mezi sebou sdílíme zdroje informací a poznatky, zajímavosti a vlastní názory, budujeme společnou motivaci problému porozumět, stejně tak vytváříme sdílenou znalost.

  • Co víme? Co chceme vědět? Co si myslíme, že víme?
  • Jakým zdrojům věříme? Jak si všímáme, že se problém projevuje blízko a ve světě?

Nástroje: myšlenková mapa, brainstorming, v-ch-d

2. Snažíme se porozumět problému „systémově“
Co mají společného např. větší sucho v česku, rapidní proměny v horských oblastech, větší migrace lidí ze států a kontinentů a vymírání včel? Hledáme souvislosti mezi jednotlivými událostmi a všímáme si, co jednotlivé události spouští, kde mají společnou příčinu. Sledujeme také změny událostí v čase a kultuře a daném místě a to, jak se během nich proměňoval problém, i to, jak mu lidé rozuměli. Snažíme se porozumět tomu, co problém zvětšuje a co jej naopak zmenšuje.

Vycházíme z přesvědčení, že problémy mají často cyklickou povahu (důsledek problému je zároveň příčinou něčeho jiného), a proto pro porozumění problému potřebujeme nahlédnout na problém jako na celek. Všímáme si také myšlenkových předpokladů, které problém spouštějí (představa oddělenosti člověka od přírody aj.). Změnou vzorců myšlení a hlubším porozuměním příčinám problému chceme podpořit informovanou volbu smysluplné osobní i společenské akce.

  • Proč se to děje? Jaké jsou příčiny a důsledky našeho problému?
  • Jak se části problému navzájem ovlivňují? Jak se problém proměňuje?
  • Jaké myšlenkové vzorce uplatňujeme, když k problému přistupujeme? Co problém umocňuje, co jeho projevy vyrovnává?

Nástroje: karty a hry systémového myslitele, systémové archetypy, tvorba mapy problému, kritické čtení zdrojů

3. Sociální analýza (odkrýváme aktéry problému a zájmové skupiny)

Rozšiřujeme perspektivy, cui bono a status quo
Snažíme se poslouchat, co o problému a jeho příčinách i řešení říkají různé skupiny. Hledáme rozdíly mezi jednotlivými pohledy. Snažíme se porozumět tomu, jak se zájmy jednotlivých skupiny promítají do jejich představy o problémech i řešeních. Jak se na problém bezdomovectví dívá někdo bez domova / majitel*ka ubytovny / sociální pracovník*nice?

Hledáme a pojmenováváme jednotlivé aktéry či zájmové skupiny (firmy, státy, osoby, instituce), které mohou z aktuální situace získávat výhody či naopak ztrácet. Ptáme se: „V čí prospěch?“ (Cui bono?) Vedeme studující k tomu, aby zaznamenali*y, že na problém lze nahlížet z různých pozic (snaha porozumět nerovnosti a jak je s ní nakládáno), a aby si v dané situaci uvědomil*y vlastní výsady či zažívané útlaky. Sociální analýza nám pomáhá porozumět klíčovým hráčům, kteří se na problému podílejí. Hledáme tak protichůdné zájmy jednotlivých skupin a snažíme se porozumět tomu, jak silnou politickou, ekonomickou a kulturní moc jednotlivé skupiny mají či nemají a jak ji mezi sebou sdílejí.

  • Jak se o problému mluví, jak se vykládá? Jaká řešení tohoto problému jsou často slyšet? Kdo je říká? Jaká jsou omezení a rozpory této perspektivy?
  • Jaké další pohledy na problém existují? Čí hlasy nejsou slyšet?
  • Kdo současné nastavení udržuje? Kdo těží ze současného fungování? Cui bono? Kdo v dané situaci ztrácí a na koho problém dopadá?
  • Je současný stav spravedlivý? Co si představujeme, že by bylo spravedlivé? Pokud situaci vidíme jako nespravedlivou, co brání tomu, aby se stala spravedlivá?

Nástroje: Diskuze s hosty a experty, kritická analýza textů, antropologický výzkum (rozhovory, pozorování)

4. Pojmenováváme vlastní pozici a zájem (znovu pojmenováváme vztah k problému)

Na základě toho, co jsme o problému zjistili*y, formulujeme, co je pro nás, studující, důležité (zájmy, hodnoty, principy, naděje, snahy). Učíme se trpělivě čelit problému tím, že se snažíme vyhýbat se rychlým a často nedostatečným řešením.

Pro to, abychom mohli*y využít vlastních možností, potřebujeme v tomto problému hledat a formulovat vlastní pozici. Ze své pozice, která se může jevit bezútěšně a beznadějně, pak potřebujeme hledat cesty, kterými naši představu o vlastních limitech lze posouvat dále. Potřebujeme se na problém dívat nikoli jako na fakt, ale jako na limitní situací, kterou potřebujeme prozkoumat a posunout. Tyto limity zde potřebujeme pojmenovat.

  • Jaká je naše role v příběhu? Mění se naše původní představy o problému a o nás samotných?
  • Co se zdá, že nemůžeme změnit? Co je pro nás důležité?


Procesy na straně studujících
  • Zkoumají problém, řídí své učení.
  • Testují své předpoklady.
  • Snaží se porozumět problému jako celku, mění své úhly pohledu pro to, aby zvýšili*y vlastní porozumění.
  • Zvažují, jak myšlenkové vzorce ovlivňují stávající realitu a budoucnost.
  • Pojmenovávají pozici jednotlivých zájmových skupin a snaží se porozumět jejich motivaci a postojům pro řešení problému i pro porozumění jeho příčinám.
  • Hledají vlastní roli v problému a formulují, co je pro ně v problému důležité.

Procesy na straně vyučujících
  • Facilitují proces učení, přinášejí materiály a zdroje, ze kterých čerpat.
  • Přinášejí různé perspektivy skupin.
  • Pomáhají studujícím odkrývat předpoklady, které padly ve fázi „Probouzení z ticha“.
  • Pomáhají skupině nevolit lákavé a rychlé závěry.