Data: Gender / Kultura znásilnění

DATA

• Chlapecká neposlušnost a rvačky jsou vnímány dospělými jako problematické, ale současně jsou tolerovány a brány tak, že to k chlapcům patří. (Muži a násilí v České republice, Pracovní skupina Muži a rovnost žen a mužů, Úřad vlády ČR, 2016)
• Podle domácích i zahraničních statistik jsou z 90 % obětí domácího násilí ženy. (Český statistický úřad, 2015)
• Mezinárodně srovnatelné údaje o násilí na ženách poskytuje studie agentury FRa z roku 2014, podle níž zažilo v České republice některou z forem fyzického a/nebo sexuálního násilí ze strany svého partnera 21 % žen. stejná studie ukázala, že některou z forem psychického násilí zažilo 47 % českých žen. (Branislava Marvánová Vargová, Monitorovací zpráva Social Watch 2020)
• Počty mužů-obětí násilí v partnerských vztazích se jen velmi těžko odhadují. Pokud mužům prezentujete definici domácího násilí, ztotožní se s ní pouze 4,9 % z nich. Jestliže jim však představíte konkrétní projevy násilného chování, zkušenost s nimi uvádí až 30,4 % mužů. (CHOMOVÁ, Intervenční centrum Praha, 2019)
• Reakce mužů na partnerské násilí, jehož jsou obětí, je často taková, že násilí ospravedlňují, zlehčují a přizpůsobují se mu. Jen velmi málo mužů přizná, že je obětí partnerského násilí, a vyhledá pomoc třetí osoby. (PEŠÁKOVÁ, Násilí páchané na mužích v partnerských vztazích: Příběhy mužských obětí, 2015)
• Výsledky analýzy dostupnosti specializovaných pobytových sociálních služeb pro dospělé oběti domácího násilí zpracované Úřadem vlády ČR v roce 2017 ukázaly, že pouze 5 z registrovaných pobytových sociálních služeb poskytuje své služby výhradně obětem domácího násilí. těchto 5 služeb je provozováno pouze 3 organizacemi ve 2 městech ČR. kapacita těchto služeb je cca 90 lůžek – tedy cca 30 rodinných míst. Doporučení Rady Evropy o minimálních standardech pro azylové domy pro oběti domácího násilí je 1 rodinné místo na 10 000 obyvatel, v ČR by jich tedy mělo být 1000 (více jak 300 rodinných míst).(Branislava Marvánová Vargová, Monitorovací zpráva Social Watch 2020)
• Podíváme-li se na kvalitu a efektivitu legislativních opatření z pohledu žen, které zažívají násilí a hledají pomoc a ochranu, narážíme v praxi na některé překážky a výzvy. z výsledků analýzy organizace proFem (2017 a 2018) vyplývá, že poměr ukládaných nepodmíněných trestů odnětí svobody a trestů odnětí svobody s podmíněným odkladem jeu pravomocných odsuzujících rozsudků téměř 50:50. Přetrvávajícím problémem je také nedostatečné zohledňování historie násilí v rodině orgány sPOD či soudy, v důsledku čehož je nařizována mediace či střídavá péče i v případech, kdy násilí pokračuje i po rozchodu partnerů. stává se tak například, že soud nařídí ženě, která odešla z důvodu hrozícího násilí do azylového domu s utajenou adresou, aby předávala dítě násilné osobě, čímž může dojít k ohrožení utajenosti jejího pobytu a bezpečí dalších žen a dětí v azylovém domě. (Branislava Marvánová Vargová, Monitorovací zpráva Social Watch 2020) Na základě dat shromážděných ze systému zdravotní a sociální péče ve Velké Británii se za posledních 10 let zvýšil počet dívek hospitalizovaných kvůli sebepoškozování a pokusům o sebevraždu. Výrazným motivem pro jejich jednání byla nespokojenost s vlastním tělem a vzhledem. (NHS Digital, Národní zdravotní služba Velké Británie, 2016)

• Mezi nejčastější důvody kyberšikany patří také vzhled – urážky a posměšky na základě vzhledu či toho, jak se oběť šikany obléká. (Gender Studies, Kyberšikana, 2015)
• Díváme-li se na problematiku násilí na ženách optikou dodržování lidských práv, lze si v praxi povšimnout některých tendencí, které mohou být v kontradikci se základními lidskými právy, jako jsou právo na bezpečí a život bez násilí či právo na sebeurčení. setkali jsme se například s tím, že pokud žena odejde s dětmi od násilného partnera, je jí orgány sPOD sděleno, že může odejít pouze ona, děti musí vrátit do původního bydliště násilnému partnerovi, jelikož on jí nedal svolení k tomu, aby odešla i s dětmi. Podobně soudy v některých případech limitují možnost oběti se odstěhovat do bezpečí tím, že jí určí, v jaké blízkosti od bydliště násilného partnera musí pobývat tak, aby nebylo dotčeno jeho právo na kontakt s dětmi. tím je však limitováno její právo, ale i právo dětí na bezpečí a sebeurčení, jelikož je nucena se rozhodovat mezi tím, zda odejde sama, ale ponechá děti s násilnou osobou, nebo zda bude nadále setrvávat v násilném vztahu proto, aby mohla chránit své děti.