Zasněnkov (Příběh Spirály)

Studující z rozdílných prostředí řeší za pandemie svoje problémy. Uvědomí si, že se vše točí kolem toho, že jejich mamky „nefungují tak jako obvykle“. Text s nadsázkou ilustruje kriticko pedagogickou spirálu, se kterou v rámci projektu pracujeme. Ukazuje na příběhu fiktivní třídy, jak by se téma, které vzešlo od studujících, mohlo zpracovat ve výuce. Ukazuje také na určité zaběhnuté vnímání ženské role v širší společnosti, které mohlo být zvlášť v době pandemie vyčerpávající.

U = Učitel, D = Dítě, V = Vypravěč

Část první:
Jsme na základce v Zasněnkově, kde probíhá online třídnická hodina se sedmákama. Mluví spolu o tom, jak jim je v době pandemie. Většina žáků je v době hodiny spokojeně rozespalá, jiní zase sedí jako na jehlách. Střídavě se hlásí o slovo s nesourodými příspěvky, či upadají do apatie a pouze zírají do monitoru. Josef na závěr svého vstupu poznamenal, že se těší na oběd a ze souhlasného mručení půlky třídy vyšlo najevo, že jsou také hladoví. Toho učitelka využila, aby se zeptala:

U: No a změnilo se něco výrazně od té doby, co jste doma?
D: „Já mám teďka ten hlad proto, protože mi mamka neuvařila oběd. Prý to nestihla. Mamky ostatních jsou teď beztak daleko „lepší“. S tou mou to je teď hrozný.“
V: Když mluvili ostatní, ukázalo se, že ve skutečnosti je v této​ době se svojí mamkou spokojený málokdo​ – někdo neměl už několik týdnů vyprané své oblíbené kalhoty, jiné mamka u počítače rušila, protože si potřebovala vyřídit pracovní emaily, a velmi mnoho maminek ale i tatínků bylo v tuto dobu nečekaně podrážděných.
D: „Vůbec nevím, o co mámě jde.“
V: Shrnula to Veronika.
U: To jsem se úplně zhrozila. Nechám třídu chvíli mluvit o tom, co cítí a oni se hned tak pustí do svých rodičů. Navíc takhle nepokrytě jen do matek. Asi to většinu dost frustruje.
V: V tu chvíli řekla Anna:
D: “„No, mamky toho teď v době karantény mají na starosti asi spoustu – jakože vaří, uklízí, spravují oblečení, protože jsou zavřené obchody a jídelny. A taky je doma často taťka. Ten je zas nervózní, že nemá klid na práci.“
U: To se mi ulevilo, že jsme nezůstali pouze u stížností. Navíc jsme se díky tomu mohli podívat na to, že situace nedopadá jenom na žáky. Zkusila jsem shrnout, co jsem slyšela, a vytvořila návrh. „Heleďte, z toho co slyším mi přijde, že to, jak jsou vytížené vaše mamky nás trápí. Přišlo by mi dobré porozumět tomu, proč to tak je, proč jsou mamky vytížené. Má někdo nějaký návrh, jak to vypátrat?“
D: „Co kdybychom udělali průzkum, co všechno teď mamky musí? Ale nejenom mamky, ne?“
U: „Dobře. Zkusme tedy do příště zjistit, co vše musí oba rodičové zvládat a co se změnilo spolu s těmi opatřeními? Co myslíte?“
V: Žáci a žákyně to vzali skoro jako za své, domluvili se na podrobnostech jako třeba na tom, co sdílet do příště, rozloučili se a odpojili.

Intermezzo:
Co by mohli zjistit vaši žáci v takovém malém průzkumu? Jak by dál mohli společně pracovat?

Část druhá:
Dopady na rodiče, odlišnost prostředí a podmínek, tvorba mapy, hledání hlubších příčin

V: Když se žáci, žákyně a učitelka zase spojili a sdíleli postřehy a zjištění, došli k tomu, že jsou maminky, ale i tatínci teď mnohem unavenější. Někteří maminku nemají nebo, že u nich uklízí více tatínek. Gabriela se se svým bráškou už čtrnáct dní připojuje k počítači z Rumburka, protože …
D: „Mamka má tak složitou práci, že nás raději poslala k babičce.“
V: Tomáš má mamky dokonce dvě, ale jedna z nich je doktorka, a je neustále v práci, takže D: „To vychází nastejno.“
V: Sofiina mamka je nyní v nemocnici, kde sice normálně pracuje jako sestřička, ale teď se nakazila, tak tam leží na pokoji. Sofii vaří tatínek polotovary. Obecně z pozorování odtušili, že současný stav dělá rodiče unavenější, narůstá jim množství domácí práce a zhoršují se podmínky pro to, aby se mohli soustředit na vlastní činnosti. Učitelka navrhla, udělat si společně mapu toho, na koho a jak pandemie teď nejvíc dopadá. Děcka mluvila, ona zapisovala. Ze společné diskuze zjistili, co se nejčastěji u dětí doma děje. Na koho to nejvíce dopadá jsou ti, kteří teď o někoho pečují. A pak na ty, kteří mají méně zázemí, více sourozenců nebo starších lidí kolem.
U: Přišlo mi skvělé, že dokážeme vyčíst společné problémy. Chtěla jsem se zaměřit na příčiny problému a zeptala jsem se: „Proč ta situace dopadá více na ty, kteří pečují?“
D: „Možná proto, že ti, kdo pečují, už normálně hodně musí teď pečovat ještě víc, protože je vše zavřené. A stát ani politici to vůbec neřeší. ​Taky jak pečují, tak častěji onemocní a je jich míň. Jako třeba sestřiček.“
V: Učitelka navrhla, ať si společně přečteme zprávy a články, které by o dopadu opatření na rodiny mluvily a zda to někdo řeší. Poslala jim přes e-mail několik textů na toto téma. Napříště se bavili o možných příčinách toho, proč situace dopadá více na pečující a častěji na maminky, zkoušeli si dál rozkreslovat myšlenkovou mapu, kterou vytvořili. Přemýšleli, jak se od doby, co téma zkoumají, změnilo také jejich uvažování o problému.

Intermezzo
Na jaké příčiny mohli přijít?
Jak byste teď na místě učitelky přemýšleli o dalších krocích vy?

Část třetí:
Jaké by to bylo kdyby … a přemýšlení o změně

U: Pokračovala jsem otázkou: „Jak jinak byste si přáli, aby vypadala situace u vás doma?“
V: Honza chtěl, aby měli hned vedle domu jeho oblíbenou restauraci, mohli se s mamkou dívat na filmy a pro jídlo si jen chodit. Sofča si přála, aby se její maminka hned uzdravila a pak nemusela znova do práce a byla s ní doma. Gabriele a Tomášovi by jen stačilo, kdyby se domů vracely jejich mamky dřív a neměly kruhy pod očima. Anička si přála větší byt, kde by měl každý svůj vlastní pokoj, taky by s mamkou zas chtěla cvičit jógu. Vilém se už naučil vařit sám a chtěl by jen, aby doma byl vždy dostatek potravin.
U: Došlo mi, že jsem otázkou zamířila na řešení individuálních situací. Abychom využili naši dosavadní analytickou práci, zkusila jsem to jinak: „Co by se muselo stát, aby rodičové byli odpočatí i v době koronakrize?“ Rozvíjeli jsme různé scénáře na dalším setkání. A pak jsem se zeptala, co by šlo udělat, aby se ty jejich přání opravdu staly.
D: „Myslím, že by všechny domácí práce měl dělat táta!“
U: „A nebyl by pak moc unavený zas táta?“
D: „To je pravda, no… Chudák taťka, to by bylo moc na každýho.“
U: „A jak to tedy udělat, aby toho nebylo moc na nikoho?“
D: „No asi si to rozdělit. Možná zapojit i prarodiče.“
U: „A jak byste to mohli ovlivnit přímo vy?“
D: „​Já kvůli tomu už vynáším koš, abysme každý něco dělali.​“ „Já bych mohla zkusit vařit jako Vílém.“ „​Jo, a mně přijde hrozně zajímavý, že to máme doma každý jinak, a přitom podobně.“ „Jojo.“
V: Mnoho ostatních pokývalo hlavami.

Intermezzo:
Jak by mohla učitelka využít energie v tématu?

Část čtvrtá:
Projektové dny, přemýšlení a vlastní bádání, kroky dál

U: Z toho jsem měla radost. Zeptala jsem se, jestli by je bavilo téma „péče v době pandemie“ zkoumat hlouběji a udělat z toho třeba mezitřídní projekt.
D: „Jojo“, „​super“,​ „klidně“.
V: Když se vrátily do školy, měla už Anička připravené dvě nástěnky. Pustili se do různých průzkumů i aktivit.
U: Snažila jsem se, aby každý našel vlastní prostor, aby nakonec Anička vše neřídila a aby se i Jana pustila alespoň do jedné věci, která ji baví.
V: Josef se začal dohadovat s panem učitelem na přírodopis, jestli mají opravdu ženy vhodnější fyzické proporce pro uklízení. Sofie se snažila spočítat kolik hodin práce týdně trvají všechny domácí práce u nich doma. Vůbec ale pak nechápala, jak je skoro všechny teď zvládá táta, který se ještě stará o matku, která se vrátila z nemocnice. Gabrielu napadlo, že by místa na učení mohla být i ve školní knihovně. Matyáš potajmu od Viléma vyzvídal, co včera vařil. Po dvou týdnech projektů, když už byly obě nástěnky docela zaplněné, vrátila se třída zpátky k Josefově požadavku na dřívější oběd. Z Josefových váhavých odpovědí třída pochopila, že když se ptal svojí matky, jestli jsou ženy fyziologicky vhodnější k uklízení, dostal za úkol přerovnat si svojí skříň s hračkami, oblečením a táta ho naučil, jak se ovládá mop. Vypadal ale docela spokojeně a začal všem důležitě vysvětlovat, jak prach zhoršuje astma.
U: Vyzvala jsem pak všechny, abychom si sedli společně do kolečka. „Jak se teď cítíte? Jste pořád nespokojení se svými rodiči?“
D: „Asi už míň. Myslím, že ten problém je daleko složitější a konsplesní. „Komplexní.“ „Co to znamená?“ „Jako složitý.“ „Já jsem si to docela užil.“ „​Myslím, že jsem pochopila, že domácích prací je spousta, jen jsem nechápala, co to má společného s astma.“
U: „A napadá vás, čemu bychom se mohli věnovat příště?“
D: „Já bych se zaměřil na zdravotnictví.“ „​Mohli bychom zjistit, jak se cítí v době pandemie, třeba sestřičky.“ „Já bych chtěl hlavně vědět něco o tom viru a jestli fungujou roušky.“ „Každopádně to musíme pořádně prozkoumat.“ „Jo, to určitě.“ „Ale neptejte se už učitelky češtiny, jestli mají ženy menší mozek než muži, doporučuju.“ „Třeba ho maj menší jenom sestřičky.“ „To bych taky nezkoušel.“
U: Měla jsem radost. Příště se snad i více koukneme na možné příčiny problémů. Už přemýšlím nad materiály, které bychom mohly použít.

Intermezzo
V čem mohli bádat dál v rámci tématu péče v době pandemie?

Ilustrace: Marie Lukáčová