Amazonie

  • Text
  • Kritická pedagogika
  • Škola

Zadání

Najděte v příběhu příklady, kdy jsou rozvíjeny nebo utlumeny tyto aspekty výuky:

  • participace studujících na výuce
  • celostní přístup
  • upřímný dialog
  • pro život smysluplná výuka
  • pocit bezpečí ve třídě
  • propojování předmětů a transdisciplinarita
  • respekt pro různorodé pohledy a hodnoty
  • naplňování pedagogických cílů vyšší kognitivní úrovně


Zkuste navrhnout způsoby, jakými může vyučující výše zmíněné principy více rozvinout.


Barbora: „Z velký přestávky jsem se vrátila na hodinu zeměpisu pár minut po zvonění. Ještě že Uhlíř chodí taky vždycky pozdě.“
Učitel: „Dobrý den, všichni do lavic. Kluci, neperte se!“
Celá třída se postavila. Bylo ticho, najednou se otevřely dveře a do třídy vběhla Sofie.
Učitel: „Sofie, jak si to představuješ, chodit ještě později než já? Chodit do třídy pozdě můžu jenom já.“
Sofie: „Ale pane učiteli, na záchodě byla hrozná…“
Snažila se obhájit Sofie, ale nikdo už ji neposlouchal. Učitel si stoupl před tabuli:
Učitel: „Bohužel, kvůli té on-line výuce nestíháme. Dnes bylo v plánu dokončit Severní Ameriku, ale podle plánů máme být už dávno na té Jižní. Za domácí úkol si proto projděte strany 155–180, je tam jak uzavření kapitoly o Severní Americe, tak úvod do Ameriky Jižní, tak si to pročtěte a podtrhejte. Příští týden bude ze Severní Ameriky test, tak to neodflákněte. Hezky tak dohoníme to, co bylo v plánu, a dnes můžeme pokračovat amazonským pralesem, od strany 182.“

Žáci a žákyně si otrávení*y do sešitu zapisují strany.

Tomáš: „Už zase?“
Barbora: „Pane učiteli, a ty stránky 165–167, kde jsou jenom obrázky a dlouhé popisky k nim, to si máme taky opoznámkovat?“
Učitel: „Je to text? Je to text. Já mám za to, že taky – takže ano, to také.“
Anna: „Já už jsem si to celý četla dopředu. Píše se tam, že Amazonie má rozlohu 5,5 milionů kilometrů, ale na internetu bylo, že rozloha je dnes už mnohem menší a v poslední době ubývá ještě rychleji, protože mají toho nového prezidenta, co ho chce celý vykácet. Navíc části Amazonie hoří a indiáni umírají na covid a ještě... mizí každý den další druhy...“
Učitel: „Tohle není občanka ani biologie. Teď se máme věnovat přírodním podmínkám Amazonie, ne covidu a ani politické situaci v Brazílii. K tomu odlesňování se ještě dostaneme, ale ne dneska. Vaším cílem pro tuto hodinu bude si zapamatovat pár základních informací a čísel právě o amazonském pralese. Otevřete si učebnici na stránce 182, zde jsem si pro vás připravil 10 otázek a vaším úkolem bude najít na ně v textu odpovědi,“ vysvětluje učitel, zatímco se prochází třídou a rozdává pracovní listy s vytištěnými otázkami.
Učitel: „Dozvíte se třeba, jaká je nejdelší řeka Amazonie nebo na území kterých států se rozpíná, a mnoho dalšího.“
Mezitím v Barbořině hlavě: Jasně, co jinýho jsem mohla taky čekat. Dotazovací archy s Uhlířem vypisujeme skoro každou hodinu. Myslí si, že je strašně interaktivní, ale mě ty jeho hodiny už fakt pěkně pruděj.
Tomáš: „Nemůžeme pracovat ve dvojicích?“
Učitel: „Nemůžete! Minule u toho byl moc velký hluk a vůbec... Myšlení je dovednost, kterou si musí rozvinout každý sám. Tak, už žádné otázky. Máte na to 20 minut. Snažte se, na konci se budu ptát na správné odpovědi.“

Žáci si otráveně otevírají knihu a hledají odpovědi na otázky v archu.

Učitel: „Barboro, myslíš si, že tě nevidím? Dej sem ten telefon, máš hledat odpovědi na otázky.“
Barbora: Ale já je hledám, ale na internetu se k tomu dostanu mnohem rychleji.“
Učitel: „To je sice možné, ale internet je plný hoaxů. Jen si to hezky najdi v učebnici, tam máš už ověřené informace,“ poznamenal učitel, když jí bral telefon z lavice, a pokračoval v procházení po třídě.
Učitel: „Kláro! To, že máš lavici polepenou papírem, neznamená, že si tady můžeš kreslit. Raději bys měla hledat odpovědi na otázky, které jsem vám zadal. Takže ty pastelky do penálu a čti.“
Učitel: „20 minut ještě neuběhlo, ale vidím, že většina z vás se už nudí, tak si to pojďme spolu projít. Tomáši, na území kolika států se amazonský prales nachází?“
Tomáš: „Osmi.“
Učitel: „Hm… jsi blízko, ale ne. Je to 9 států. Umí je někdo vyjmenovat?“
Barbora: „No... Je to Bolívie, Brazílie, Kolumbie, Ekvádor, Francouzská Guyana, Guyana, Peru, Venezuela a Surinam.“
Učitel: „Správně, Barboro. A když už byla řeč o indiánech, víte, kdo a přibližně kdy objevil Amazonii?“
Anna: Ale to v těch textech nebylo.“
Učitel: „No a co? Zkuste si tipnout aspoň národnost.“
Barbora: „Nejspíš Portugalci.“
Učitel: „To jsi docela blízko, ale byl to Španěl v 16. století. Jmenoval se Francisco de Orellana, to si napište. Představte si, že doteď jsou tam některé oblasti odříznuté od světa. Kmeny lidí jsou tam tak pozadu, že mnohdy nemají ani internet nebo lékařskou péči, a co je nejdůležitější, nemají ani pořádný přístup ke vzdělání.“

Pauza

Učitel: „Jaká je v Amazonii nejdůležitější exportní komodita?“
Tomáš: „Dřevo.“
Učitel: „To sice taky, ale to nejdůležitější není. Je to sója. Co je další amazonské bohatství?“
Barbora: „Třeba přírodní léky a taky tu žije spousta ohrožených druhů. Pestrost druhů je také přírodní bohatství.“

Ticho

Učitel: „Ale za pestrost druhů si nikdo nic nekoupí. Tomáši, co to zase děláš? Učebnici nemáš, ale opičky umíš! Tak jaké máme v Amazonii druhy opic? Nevíš? Píšu ti pětku. Máš se dívat na tabuli.“