Vize

Naším cílem je vzdělávat generaci, která bude tvořit svět fungující pro všechny, ne se jen přizpůsobovat současnému neudržitelnému nastavení světa.

Chceme zkoumat, jak lze dělat transformativní vzdělávání, tedy takové, které vede k proměně jednotlivce, kolektivů i společnosti. Jeho smyslem je neustále kriticky zpochybňovat současný neudržitelný status quo, vést k spoluvytváření nových znalostí a také k akcím, které promění svět kolem.

S tímto záměrem podnikáme experiment. V rámci projektu Futuropolis: Škola emancipace zkoušíme v českém vzdělávacím prostředí přístup kritické pedagogiky Paula Freireho a kombinujeme ho s metodami systémového myšlení a myšlení o budoucnostech či s důrazem na zapojení emocí, smyslů, umění a imaginace. Věříme, že právě díky kombinaci těchto přístupů se vzdělávání stane nástrojem k funkční celospolečenské proměně.

Zatímco nedostatek vzdělávání se běžně považuje za problém, stávající podoba vzdělávání se málokdy považuje za kořen současných celospolečenských problémů. Naším východiskem je, že současné vzdělávání pomáhá reprodukovat nefunkční vzorce – vede k pasivitě, bezmocnosti, závislosti na autoritách, individualismu a soutěživosti, jednoduchým odpovědím a černobílému vidění světa, přehlížení systémových příčin či otupování našich emocí, smyslů a imaginace. Navíc další generace nepřipravuje na komplexní svět neustálých změn a celospolečenských výzev, jako jsou klimatická krize, zvětšující se nerovnosti uvnitř státu i napříč státy, ohrožení práce automatizací, nárůst populismu či zhoršování duševního zdraví.

Jak už to u kritické pedagogiky bývá, i náš proces zkoumání a experimentování začíná řadou otázek:

Jak vnášet porozumění systémových příčin dnešních problémů už na 2. stupeň základních škol?
Jak překračovat hranice vzdělávání zaměřeného na rozum a probouzet otupělé smysly těla?
Jak rozšiřovat představivost (imaginaci) o tom, jaký svět je možný?
Jak vystupovat ze vzorců „my víme, vy se učte“ a učit se společně?
Jak vzdělávat pro svět, který ještě neexistuje?
Jak najít pohodu v nepohodě, vnitřní stabilitu v nejistotě?
Jak se ve vzdělávání nevyhýbat kontroverzním politickým otázkám dnešní doby a zároveň neindoktrinovat?
Jak kriticky rozkrývat mocenské vztahy, ptát se, kdo má zájem situaci udržovat, kdo z ní těží, a přitom společnost nedělit, ale propojovat?


Tvoříme vzdělávání, které budou žáci a žákyně považovat za smysluplné a které je vybaví dovednostmi empatie, kritického či systémového myšlení a vizionářstvím, aby mohli*y tvořit svět budoucnosti, ve kterém si přejí žít.