Hlasy aktérů a aktérek ve vzdělávání

Kdo ovlivňuje diskuzi o vzdělávání a na jakých předpokladech stojí? 

Zamýšleli*y jste se někdy nad tím, kdo veřejně mluví o tom, jak by měla vypadat škola a jaká je její role? Kdo jsou ti lidé či instituce? Co, jak a proč říkají? Jaké jsou jejich zájmy?

Pokoušeli*y jsme se tuto veřejnou diskuzi zmapovat bez ambice přinést zcela objektivní a reprezentativní zastoupení všech relevantních hlasů, přesto jsme ale usilovali*y o to, abychom nezapomněli*y na zástupce a zástupkyně různých skupin a přitom reflektovali*y realitu veřejné diskuze. Všechny prezentované úryvky pochází z veřejně dostupných zdrojů (internetové články, sociální sítě) a byly dohledány v průběhu ledna až února 2022.

Na semináři Škola jsme s hlasy pracovali*y v rámci cca dvouhodinového programu, aktéry a aktérky promlouvající o roli školy jsme zhmotnili*y prostřednictvím kartonových hlav a takto je vtáhli*y i do naší skupinové diskuze. Můžete je pozvat také do své školy a začít podobnou diskuzi s žáky a žákyněmi, můžete použít všechny nebo udělat vlastní výběr. Doporučujeme ale zachovat rozmanitost pohledů.

Nabídka metodického postupu

1. Rámování:
   Reálnou podobu školy ovlivňují představy o jejím smyslu, o procesu učení a o dětech/lidech. Pojďme se podívat, jaké představy se objevují v českém veřejném prostoru. Netvrdíme, že je reprezentativní obraz.
2. Mapování aktérů a aktérek:
   1. úvodní skupinový brainstorming: Kdo všechno ovlivňuje podobu školy? (zapisujte na flip) Kdo z nich myslíte, že je slyšet ve veřejné debatě?
   2. vstup do prostoru s výstavou – samostatné procházení a rychlé čtení
   3. skupinová práce – skupiny diskutují nad otázkami: Kteří aktéři a které aktérky jsou zastoupení*é? Kdo chybí? Co říkají o smyslu školy?
   4. skupiny pokračují s konkrétními citacemi (každá skupina dostane 1–2, vyberte citace zastupující spektrum, které umožní odhalovat rozmanitost předpokladů); skupiny se zamýšlí nad otázkami:
      1) Na jakých předpokladech/domněnkách daný postoj stojí? (lze hledat předpoklady o smyslu školy, o tom, jak se učíme, o tom, jací a jaké jsou studenti a studentky)
      2) Jak se tyto předpoklady projevují ve školní praxi? Jaký na ni mají vliv a jaké vzdělávání utváří? (např: předpoklad, že ve škole mají děti zažívat stres, aby byly více připraveny na život >> známkování a časté testování; typy předpokladů mohou skupiny znázornit na plakát)
3. V plénu:
   1. sklizeň ze skupin (představí plakát): Jaké předpoklady jsme odhalili*y? Kdo je říká? Jak se propisují do praxe? 
   2.  Jaký je jejich zájem? Kdo není slyšet? Proč? Kdo z toho těží?
   3. Jaký je můj zájem? Ke komu mám nejblíž? (lze se v prostoru přiblížit k vybranému hlasu, ke kterému mám blízko)

 

Hlasy aktérů

Vladimír Dlouhý
český ekonom a politik, prezident Hospodářské komory České republiky; bývalý místopředseda ODA a ministr průmyslu a obchodu v letech 1992–1997 ve vládě Václava Klause

„Opravdu potřebujeme tolik gymnázií, poskytujících všeobecné střední vzdělání, když je málo řemeslníků? Opravdu potřebujeme tak velký počet absolventů vysokých škol humanitního zaměření, kteří horko těžko najdou uplatnění jen v různých neziskových organizacích? A nemáme těch neziskovek náhodou moc?“ ptal se nedávno Dlouhý v Lidových novinách, a zahájil tak spor nejen o to, jestli je v ČR příliš gymnazistů. zdroj

Bohumil Kartous
český politický aktivista, vysokoškolský pedagog a publicista dlouhodobě se zaměřující na téma inovace vzdělávání; v současnosti ředitelem Pražského inovačního institutu

„Profesní příprava je jen jedním z úkolů vzdělávacího systému, stejně tak tam patří individuální rozvoj a sociokulturní rozvoj, které jsou podle platných strategií i zákona předřazeny. Ukazuje se, že lidé se střední školou bez maturity mají problém prolomit svou sociální bublinu a tím, že jim omezíme cestu k dalšímu vzdělání, jim uzavíráme cestu k budoucnosti.“ zdroj

Václav Klaus ml.
český politik a pedagog, bývalý ředitel soukromého gymnázia PORG; kdysi člen ODS a později hnutí Trikolóra; v březnu 2021 oznámil odchod z politiky

„… Pak mi ale volali z televize Nova a chtěli pro Střepiny vyjádření k tomu, jestli známkovat ve školách. Omluvil jsem se, že nebudu něco takového nahrávat ze Španělska přes telefon, navíc udýchaný v nějakém kopci. A v duchu jsem si řekl: Nemusím komentovat všechno, přece nebudu komentovat takovou blbost. Jenže ona to bohužel žádná blbost není. Ukazuje to velmi jasně situaci západního školství. Protože čím dál víc aktivistů, psychologů, pedagogických vševědů, biomatek a biootců si myslí, že se ve školách známkovat nemá. Hlavně malé děti ne.

Myslí si to jistě už i část úředníků ministerstva a novinářů a prostě jde o názor, který není již totálně okrajový. Koneckonců jinak by o tom jedna z největších televizí nedělala pořad.

Děti to stresuje. Nepřispívá to jejich zdravému vývoji. Jenže promiňte, škola je také příprava na život. Nebo by být měla. Nemá být nikdo hodnocen v práci, jestli pracuje dobře, nebo špatně? Nemají být volby, aby lidi zhodnotili práci svých zástupců a ty, kteří je špatně zastupují, poslali do háje? Ve fotbalové lize se nemají počítat body a góly, protože hlavní je pohyb na čerstvém vzduchu a aby si dobře zahráli? Nezáleží, jestli na tohohle zpěváka lidi chodí a na tohohle ne?

Fotbal, kde se nehraje na góly, nemá žádný smysl. Není to přirozené. Jenže děti dobře cítí, že ani neznámkovat není přirozené. Viděli jste někdy tu radost, když váš prvňáček nese první jedničku v notýsku? Jak se mu to povedlo. A ten výchovný rozměr, když má příště jen podpis paní učitelky, protože úkol měl být udělán lépe.“ zdroj

Ondřej Šteffl
zakladatel a ředitel společnosti Scio; v roce 1990 založil první soukromou školu u nás – PORG; v roce 2015 založilo Scio první ScioŠkolu v Praze na Chodově

„Školství je jednou z posledních bašt direktivní moci státu nad jeho občany. Povinná školní docházka je jedinou povinností občana uvedenou v Ústavě. Stát stále z velké části určuje, co občan (dítě) ve škole musí. Nebyl by to možná až takový problém, kdyby stát tuto svoji roli zvládal (jako třeba ve Finsku). On ji však nezvládá. Naše školství je téměř neřiditelný administrativně-byrokratický kolos s množstvím přetrvávajících systémových problémů a téměř nulovým inovačním potenciálem.

Moderní koncepce vzdělávání proto musí vycházet z faktu, že v dnešní době už není ani možné, ani nutné, ani účelné, aby školství a vzdělávání byly pod tak silnou a neustálou kontrolou státu. Odpovědnost a starost o vlastní vzdělávání by měly postupně stále více přecházet na občany, rodiče, žáky, studenty. Půjde jistě o dlouhodobý proces, ale státní vzdělávací doktrína by jej měla jasně deklarovat jako svůj cíl. K pohybu tímto směrem bude docházet i v případě, že stát bude klást odpor, to by však znamenalo chaotický proces a jen přinášelo zbytečné konflikty.“ zdroj

Petr Gazdík
současný ministr školství, bývalý předseda hnutí Starostové a nezávislí, v letech 1996–2002 učitel na ZŠ v Bánově

„Každý z nás chce pro děti to nejlepší a mnoho z nás si myslí, že to, jak jsme se učili my, že se musí učit jeho děti,“ uvedl Gazdík. Řada lidí se podle něj domnívá, že když se třeba děti nebudou učit v sedmé třídě Archimedův zákon zpaměti, tak to znamená, že budou hloupější. Podle ministra je ale cílem redukce memorování přesný opak, tedy větší úroveň vzdělávání, což je třeba rodičům vysvětlit. „Všechny změny, které připravujeme, musí neodborná rodičovská veřejnost pochopit a přijmout.“ zdroj

Klára Laurenčíková
předsedkyně ČOSIV (Česká odborná společnost pro inkluzivní vzdělávání)

„Máme nespočet vědeckých důkazů o tom, že naše zážitky (zejména v raném dětství) stoprocentně ovlivňují naše další celkové fungování. To, jestli naše základní potřeby byly v dětství zdravě naplňovány, rozhoduje o tom, jestli svět budeme vnímat jako bezpečné místo pro život. Jestli budeme sami sebe považovat za součást takového světa a společnosti. Jestli si budeme v dospělosti schopni říct o pomoc a také pomoc nabídnout. Jestli budeme kriticky myslící a konstruktivně jednající jedinci, nebo se z nás spíše stane součást manipulovatelného davu.

Vedle zážitků z rodiny je škola obvykle hned druhým nejsilnějším zdrojem zkušeností. Když máme štěstí, příznivě nasměrují naši životní cestu, nebo naopak posílí různé zátěže a nerovnováhu v našem osobním systému. Věřím, že má smysl usilovat o to, aby ty pozitivní růstové a vyživující faktory v naší společnosti a ve veřejných službách převažovaly.“ zdroj

Jiří Rusnok
guvernér České národní banky

„Zavést poplatek 15 tisíc korun za semestr, což je stejně něco, co studenti propijí za dva měsíce v hospodě. Vyhlásit státní program, že studenti studující technickou školu mají tento poplatek zaplacený od státu. Do pěti let jsou vysoké školy plné a za 20 let budeme mít dostatek inženýrů.“ (Řekl Jiří Rusnok v návaznosti na možné řešení energetické krize.) zdroj

Lenka Felcmanová
vedoucí odborné pracovní skupiny Wellbeing Partnerství pro vzdělávání 2030+ a místopředsedkyně ČOSIV

„Školní prostředí by mělo v co největší míře naplňovat základní potřeby žáků i pracovníků školy. Dobrým indikátorem wellbeingu je to, když se žáci i učitelé do školy ráno těší. Škola by také měla vytvářet dostatek příležitostí proto, aby si děti rozvíjely kompetence pro wellbeing – vedly zdravý životní styl, byly schopné překonávat překážky a zvládat náročné životní situace, znaly své silné stránky a dokázaly je využít, byly vytrvalé při dosahování svých cílů a byly schopné navazovat a udržovat funkční vztahy.“ zdroj

Robert Čapek
lektor, psycholog a didaktik, známý jako Líný učitel

„Čeští pedagogové mají dokonce možná vůbec největší volnost v Evropě, ale máte pravdu v tom, že ji neumí využít. Základním problémem je už to, že v českém školství se neví, co je vlastně ‚to lepší‘, co hledáme. České školství postrádá neochvějné zásady, které by třeba jasně říkaly: Frontální výuka je nesmysl! Výklad není přijatelná možnost, jak děti učit! Známe sto efektivnějších způsobů! Protože vždycky se objeví školometi, kteří budou třeba prohlašovat, že výklad je v pořádku, státní maturita je v pořádku, zákazy a represe jsou v pořádku.“ zdroj

Ondřej Kania
spolumajitel a šéf vzdělávací skupiny JK Education, která provozuje stejnojmennou vzdělávací agenturu; ta nabízí poradenství a zprostředkování studia na zahraničních středních a vysokých školách především v USA, Kanadě a Velké Británii

„Jsem přesvědčen, že náš všeobecně vzdělávací systém zaostává třicet let za tím západním. […]

Vždy je důležité podívat se na to optikou ekonomických ukazatelů, například podílem HDP na obyvatele nebo počtem nejinovativnějších firem. Naprostá většina inovací, díky nimž se dosahuje vysoké životní úrovně, vzniká v zemích, jako jsou USA, Izrael, Velká Británie, Kanada nebo Švédsko a Finsko. To jsou státy, které určují, jakým způsobem svět funguje. Společné mají to, že kladou důraz na všeobecné vzdělání a dobrou práci s nejtalentovanějšími dětmi. Česká republika má v rámci EU naopak nejvíc žáků v odborném vzdělání. U nás se většina dětí musí v patnácti letech rozhodnout, jestli půjdou na gymnázium, nebo budou účetními, kadeřníky, lakýrníky či chemiky. To není normální, jde o dědictví komunismu a plánovaného hospodářství, které potřebovalo každoročně generovat určitý počet včelařů, automechaniků a tak dále.“ zdroj

Petra Mazancová
předsedkyně Učitelské platformy, učitelka Gymnázia Josefa Jungmanna v Litoměřicích

„Děti v průzkumu také hodně mluví o přístupu učitelů k žákům, který byl v době uzávěry mnohdy individuálnější. Právě to by se jim líbilo i v prezenční výuce.

Teď střílím do vlastních řad, ale myslím si, že děti si uvědomily dost jasně, že učitel není všemocný. Během distanční výuky učitelé ztratili hodně ze své ‚pseudomoci‘, protože řada učitelů funguje na bázi nějaké moci, kterou ale najednou neměli. Ze začátku distanční výuka nebyla povinná a i potom se dala různě obcházet. Teď, když se ti studenti vrátili, tak zjišťují, že vidí a dokážou odhalit mocenské praktiky učitelů, což je předtím asi nenapadlo. Zároveň se zdá, že i spousta učitelů přešla do jakéhosi více partnerského módu, což je velmi dobře.

Pořád jsou ale mezi námi učitelé, kteří jsou šťastní, že na začátku roku mohou prostě říct všechny požadavky, co a kdy musejí studenti splnit, že nikdy nesmějí chybět na test, a když chybějí, tak si napíšou třikrát tak těžký a podobně. Ta moc tam samozřejmě vždy nějakým způsobem je, teď je ale důležité, že jak studenti, tak i učitelé si to více uvědomují.“ zdroj

Radko Sáblík
středoškolský pedagog, spisovatel, od roku 2002 ředitel Smíchovské střední průmyslové školy a gymnázia, člen expertní skupiny Strategie 2030+ a od října 2018 místostarosta města Mníšek pod Brdy za Občanskou demokratickou stranu

„Kdo vychovává studenty na konkrétní pracovní pozici, páchá na nich zločin. Za tento svůj výrok jsem již dostal mnohokráte vynadáno, přesto si na něm trvám. Co bude za deset let, nikdo neví a bude třeba především kreativita, adaptabilita a dovednost se sám učit nové věci.“ zdroj

Tomáš Salomon
ředitel představenstva České spořitelny

„Je nutné, abychom přestali vnímat vzdělávání jako nákladovou položku, ale začali k ní přistupovat jako k investici do budoucí prosperity.“ zdroj

Karel Janeček
matematik, pedagog, bojovník proti korupci; stojí za Nadací Karla Janečka, jednou ze zakládajících nadací nadačního fondu Eduzměna

„Zvláště v dnešní době nemá smysl učit se nazpaměť encyklopedické znalosti. Každý si může najít informace na internetu. Co je důležité? Aby děti chápaly to, co se učí.“ Vznik Nadačního fondu Eduzměna Karel Janeček podpořil právě proto, že cítí potřebu globální změny způsobu vyučování na školách. zdroj

Kellner Family Foundation
nadaci The Kellner Family Foundation založili manželé Renáta a Petr Kellnerovi v roce 2009; poskytuje granty univerzitním studentům, sociální stipendia pro studující na Open Gate a podporuje ZŠ skrz projekt Pomáháme školám k úspěchu

„Děti chodí do školy proto, aby se tam učily. Aby objevovaly, kým jsou a kým se mohou stát. Čím mohou prospět světu. Jak žít, aby byly spokojené. V tom potřebují spoustu podpory od pedagogů. Ti na to nemohou být sami.

V projektu Pomáháme školám k úspěchu se společně učíme, jak na to, aby se každý žák cítil ve škole dobře a měl co nejlepší výsledky. Vzdělávání ve veřejných základních školách proměňujeme systematicky.“ zdroj

Petr Doubravský
student, jeden z iniciátorů a mluvčích studentských stávek za klima v Česku

„V nedávné reportáži 168 hodin nevědělo 62 ze 100 studentů a studentek různých škol a oborů, co se stalo 28. října 1918. V reakci na to se, zejména od starších ročníků, začala ozývat kritika dnešní mládeže a vzpomínky na staré dobré časy, kdy všichni všechno věděli a poslušně memorovali jednotlivá data a události.

Za posledních sto let prošly české země dramatickým vývojem; obměnily se generace i jejich chování a zvyky, svět kolem nás je téměř k nepoznání. Vzdělávací systém se však nijak zásadně nezměnil. Problém není v přirozené obměně generací, problém je, když se spolu s nimi nemění instituce a systém.

Proč? Ve společnosti chybí vůle. Všichni se tváří, jako by se školství týkalo jen učitelů a učitelek nebo žáků a žákyň. Ti ostatní mají školu za sebou a nevidí důvod, proč by se jí zabývali. Ignorujeme celospolečenskou důležitost školství. Žáky a žákyně zajímá v dějepise ponejvíce moderní historie, při výuce se jí přitom věnuje jen málo času.“ zdroj

Anežka Simotová
studentka Gymnázia Písek

„Pojďme to vzít od začátku. Všichni předškoláci, které jsem zatím v životě potkala, se pokaždé do první třídy velmi těší. Pozoruji ale, jak jim z tváří postupně mizí úsměvy, jak se sedmileté dítě nechce po svých prvních prázdninách vrátit zpátky do lavice. Těší se možná tak na své přátele, už se ale nestará o to, co nového se zase dozví. Nebaví ho to. Není to zvláštní? Jak to, že se za rok ze zvědavého prvňáka stane demotivovaný člověk?

Tohle je podle mě největší chyba a selhání českého školství. Škola by měla být místem spojeným s pozitivními emocemi, místem, kde se vždy můžeme ptát na jakékoliv otázky. Kde se naučíme základní a potřebné věci, jako je například spolupráce s ostatními, orientování se v závalu informací (což je podle mého velmi důležité – zvlášť v této době, kdy mají děti odmala telefon), dále třeba rozvíjení svých dovedností a pochopení sebe sama. Každý nový údaj, který si musíme zapamatovat, by měl obsahovat i smysluplnou odpověď na otázku ‚Proč se tohle učíme?‘ Školství se musí změnit a začít připravovat mladé lidi na reálný život, a ne na přijímací zkoušky. Ze školy mají vyjít samostatní a cílevědomí lidé, ne jedinci, kteří nevědí, jak to ve světě doopravdy chodí.“ zdroj

Miloš Zeman
prezident ČR

„Rychlost kolony je určená rychlostí nejpomalejšího vozu. Tedy zbavme se handicapovaných a sociálně a výkonnostně slabých. Uhněte, my jedeme!“

„Ježiši, to by bylo radosti. Paní Věro, kdybych rok nemusel chodit do školy, já bych byl takový šťastný chlapeček. Jednou byly uhelné prázdniny – to jsem byl šťastný chlapeček,“ rozzářil se prezident Miloš Zeman v pořadu Blesku S prezidentem v Lánech na otázku moderátorky, jak by mu bylo, kdyby nemohl skoro rok do školy. Dodal ale, že jako dospělému Milošióvi by mu distanční výuka vadila. zdroj

Karel Kovář alias Kovy
youtuber, vloger, moderátor, spisovatel

„Byť se na některých školách výuka dostane alespoň k roku 1989, i tak často trpí všeobecným problémem českého školství, jímž je frontální přístup. Obnáší monolog učitele před tabulí, pasivní roli studentů a žáků, memorování dat, nedostatek dialogu, spolupráce a hledání souvislostí. Výzkumy dokládají, že efekt takové výuky je velmi krátkodobý. Během velmi krátkého období nezůstává v hlavě z nespojitých faktů takřka nic. Výsledek ukazují oblíbené televizní ankety v ulicích, které zobrazují, že o moderních dějinách toho moc nevíme, ať už jsme staří i mladí.“ zdroj

MŠMT – Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+

„V současnosti jsme svědky mnoha společenských proměn, které zasahují bez výjimky všechny oblasti lidské činnosti. Abychom byli schopni na tyto proměny reagovat, je třeba na ně adekvátně připravit vzdělávací systém. Ve Strategii 2030+ vytváříme systém opatření, která si kladou za cíl řešit problémy vzdělávací soustavy v ČR a zároveň berou v potaz širší proměny, které se v soudobé společnosti odehrávají. Cílem této Strategie 2030+ je modernizovat vzdělávání tak, aby děti i dospělí obstáli v dynamickém a neustále se měnícím světě 21. století. (…) Chceme vzdělávací systém nastavit tak, aby nepřispíval k rozvoji nerovností, ale naopak umožňoval přístup ke kvalitnímu společnému vzdělávání pro všechny, bez ohledu na jejich osobní charakteristiky nebo sociálně-ekonomické podmínky, ve kterých žijí. Strategie akcentuje potřebu umenšit závislost výsledků vzdělávání žáků na sociálním statusu rodičů a snížit rozdíly v kvalitě vzdělávání v jednotlivých regionech a mezi školami. Rovněž hodláme klást větší důraz na individualizaci vzdělávání, aby došlo k rozvoji potenciálu každého jednotlivce.“ zdroj

Škoda Auto

„Podpora technického vzdělávání patří mezi naše priority v rámci strategie společenské odpovědnosti #SKODAAUTOpomaha. Spolupracujeme s desítkami škol na všech vzdělávacích stupních a realizujeme projekty, které rozvíjí motivaci žáků a studentů k dalšímu vzdělávání napříč technickými obory.

ŠKODA AUTO se stala generálním partnerem neziskové organizace Czechitas, jejímž cílem je vzdělávat ženy a mládež v oboru informačních technologií a najít jim odpovídající uplatnění. Česká automobilka usiluje o zvýšení technického vzdělání žen a dětí v mladoboleslavském regionu, a proto podporuje realizaci kurzů pro veřejnost, studentky středních škol i zaměstnankyně společnosti. ŠKODA AUTO se v rámci své společenské odpovědnosti zaměřuje na podporu vzdělávání dlouhodobě, a to na všech úrovních, systematicky také pracuje na zvyšování kvalifikace svých zaměstnanců.“ zdroj