Kauza Čtvrtá vlna

(odkaz na video zde)

Feministický kolektiv Čtvrtá vlna vznikl v roce 2016. dne 17. listopadu téhož roku zveřejnil svoje první video, které vyvolalo řadu diskuzí. Za vznikem videa, které mělo za několik týdnů přes sto padesát tisíc zhlédnutí, stojí studentky a absolventky pražské AVU, UMPRUM a Filozofické fakulty UK. Video bylo impulzem pro otevření širší debaty o sexismu na českých školách.

kolektiv Čtvrtá vlna: Hlavní poselství videa není obsazování postů vedoucích ateliérů ženami. Nechceme nahradit paternalistickou hierarchii hierarchií maternalistickou. Ptáme se po důvodu, proč jsou ženy na školách výrazně méně zastoupeny ve vedoucích pozicích a zejména proč musí být ženy/dívky tímto způsobem ponižovány – a to se domníváme, že k tomu není omluvy.

…
Lidi jsou někdy naštvaní, protože podle jejich názoru jen vytváříme pseudoproblémy. Videem, které jsme udělaly, jsme však na existující problém upozornily. Stejně chceme otevírat další kauzy, které vnímáme jako palčivé… Feminismus není jen teorie. Chceme jít po konkrétních problémech a kauzách. Chceme řešit příčiny a hledat cestu, jak z problémů ven… Chceme, aby se sexismus stal celospolečenským tématem!

Další příběhy studentek, zveřejněné v návaznosti na video:

studentka z DAMU, scénografie: Vy scénografii stejne dělat nebudete, jste holky, tak na to nemáte silu / hlavu / odhodlani… beznym kritérium pri prijimacim rizeni je vzhled studentek. Přihlásila se nejaka slecna, ktera mela vsechno pekny, dobry domaci prace, a nevzali ji se slovy: Ale vy byste to chtěli učit? Vždyť vypadá, jak kdyby vylezla z hrobu.

Reakce na video na sociálních sítích:

Vladimír Burian: Jako pedagog HAMU a JAMU opravdu nesouhlasím s tímto videem. Tendenční, nebo zamlžené. Pokud se cokoliv takového jako sexuální obtěžování opravdu děje, buďte konkrétní. Máme akademické senáty, smlouvy učitelů, vysokoškolské poradny, zákony, nejsme v minulém století. Když jsem chodil na VŠ (shodou okolnosti VŠUP) na konzultacích se běžně brečelo a s problematikou genderu to fak nic společného nemělo.

Johanna Nejedlová: S čím nesouhlasíte? Sexuální obtěžování na vysokých školách je docela běžné, existují na to relevantní výzkumy, škoda že o nich jako pedagog nevíte. Link je zde: http://www.genderonline.cz/…… b9b2849ecf3a1c5fea8c893521… Důvodů proč se neřeší je mnoho, na některých školách k tomu třeba není moc velká vůle. Vím třeba o případu (není z uměleckého prostředí, ale je to VŠ), kde studentku celkem brutálně znásilnil pedagog a na školním výletě a škola ji v podstatě donutila stáhnout trestní oznámení, s tím, že jí vysvětlili, že jinak nedostuduje…

Hater: To zase brečí nějaká skupina feministek, kterým nechce nikdo dát štětec do ruky.

Petra Palusová: Holky super, že jste našly tu sílu o tom promluvit. Co bychom si měli uvědomit je i to, že i muži jsou obětí této doby. Jaké měli vzory, od koho se mohli učit, jak se chovat k ženám? Oni to většinou neví a co neví je, jak naložit s jejich vlastními pocity, jak se s tím vypořádat. A pak nejrychlejší cesta, jak z toho vnitřního chaosu ven, je si ulevit na ženě. To vlastně platí i o chování ženy k ženě. No ve finále to odnášejí ti slabší, ať citlivější ženy, děti, citlivější muži… Je to smutné, ale všichni jsme na jedné lodi. Super je osvěta.

Juliana Vlčková: Budu delat ze jsem to nevidela…clovek ma vzdy moznost volby – kdyz si nesedne s profesorem prejit do jineho atelieru napriklad. nedelala bych z toho celospolecensky problem a jeste ve smyslu – toto se deje na vysokych umeleckych skolach! wtf? Mozna ze si to casem preberete, ale mozna to byl jen trosku hrubsi zpusob jak vam s tou vasi zivotni cestou pomoct..

David Břešťan: Když ve svobodné společnosti něco nějakým způsobem není, tak je to proto, že to tak být nemá, protože kdyby to tak být mělo, tak by to tak bylo.

Marie Lukáčová: Myslím, že se můžeme označit za studentky UMPRUM, AVU, FaVU i FAMU, když jimi jsme. Podobné zkušenosti sdílí i naše spolužačky, takže nejde o smyšlenou věc, ale problém, který reálně existuje.

Jana Kochánková: Holky díky moc. Ja mam nejen z AVU spoustu historek tohoto ražení. Takže vám velmi fandíme )))

Martin Gabriel Pavel: Jejda ty komentáře tady. V zahraničí úplně běžný video a tady to vyvolává takový reakce. To je jen znamení, že tahle videa mají smysl.

Lucie Nováčková: a není to třeba trochu i tak, že pokud instituce pod svými křídly drží – no řekněme nekorektní způsoby, nutně se to odráží na instituci jako takové, tedy celé? a že je krátkozrakost vedení celé instituce před tím zavírat oči? a že je nenormální aby se to, byť v generalizované podobě nedostalo za hranice oné instituce? tak to tedy chápu já… a vítám, že se někdo ozval, držet to pod pokličkou

Marketa Adamcov: to je jen jeden ateliér nemá smysl. v momentě, kdy je ten ateliér součástí většího celku, je to problém i toho celku

Lukas Recquiem: Tak to počkejte, až vás to vyhodí ze školy do reality to si ještě užijete, to bude prozření…

Amnon Kopp: Pokud se plnoletý clovek rozbreci behem vyucovani, tak to mi teda nijak zvlast normalni nepripada. Ale mozna je chyba na me strane… treba je to tim, ze nejsem neurotik, tak pro to nemam pochopení. Ten vyucujici svymi nejapnymi recmi reagoval samozrejme uplne spatne. Mel ji dat par facek a byl by klid.

Lilith Urbanczyková: Já měla ještě horší zkušenosti: „Romana pojď šukat.“ „Ukaž kozy.“ „Ženy talent nemají. Jsou v ateliéru pro pobavení. Když nepobaví muže, co s nimi.“ Dva roky každý den jsem tohle slýchala, než jsem utekla do jiného ateliéru a přestala s nimi bojovat.

Tomáš Šimek: Já budu jen trochu překládat a komentovat, mohu?: „Během přímaček mi oponovali, že ještě nejsem dospělý“, „Před celou dílnou mne označil za někoho kdo dbá jen o svoji sexualitu“, „Zůstaneš na vesnici bez rodiny“, „Ach jo, jak může vadit miska s pěkným klukem, pokud to nejde přes čáru? To fakt chcete sterilní svět bez čehokolik s náznakem sexuality?“, „Takovýhle sračky… nezastávám se sprostého profesora, ale obecně nelze popírat ženské a mužské vzorce v tvorbě, nebo ano? OBECNĚ! To přece nic neříká o individuálních prřípadech. Paušalizace prostě usnadňuje život (pokud respektuji výjimky)“, „já si ale myslím, že se nic neděje Jen někteří jedinci svalují nespokojenost se životem na společnost“, „to, že 99% ateliérů vedou muži je nějaké mužské spiknutí? nebo jen výběr na základě schopností a zájmu“, „Ano, glosovat že by se holky v tom měli někam zavírat je hnusné, ale celkem by mne zajímal kontext vyřčení, každý někdy ujede, to patří k Vášni umělce, ne?“, „Pocit méněcennosti se dá přeléčit existuje více metod , nebudu více rozebírat“, „Je opravdu možné, že malba není (řečí statistiky) obor pro ženy, sama píšete o 99% je mužů. Vy v tom asi vidíte genderové spiknutí, já jen důsledek přirozené jinakosti. Při poměru jak píšete je stereotipizace naprosto oprávňěná, ne?. Samozřejmě nesmí vést k diskriminaci. Prostá stereotipizace ale diskrminace není – neplěťte si to holky “, „To hlasování bylo kvůli pohlaví? Pokud ano je to prutální diskriminace. Proč tomu ale nemohu uvěřit? Spíše vidím netýmové neschopné individum nimrající se ve formálních detailech, obtěžující tím všechny kolem sebe“, „Jste studentky AVU,. ….? Schválně kolik z vás jste, nebo by jste byli ochotni podepsat Jirkovi Bartákovi Anketu pro respektování sharii v ČR?“ http://czechfreepress.cz/…/jak-jsem-se-stal-na- jedno…

Julie Hradilová: Když tady tak čtu ty komentáře – Kdyby jste v nich hlasovali jestli tvůrkyně videa mají být vyhozené, letěly by minimálně ze třetího patra. A na to můžete mít odvahi jakou chcece, stejně si zlomíte obě nohy – a to nechcete. Anonymita je v tomto případě naprosto pochopitélná. Jako protest neefektivní. Ale účelem videa je informovat. Když máte opačnou zkušenost, napište si ji sem, ulevte si, ale nebrojte proti nim. Poukazují na existující problém, neříkají, že ho vy všichni musíte mít taky.

Lilith Urbanczyková: Vy, kteří se rozčilujete nad slečnami, které neumí zabojovat. Představte si, že si holka celý život přeje dostat se na podobný druh školy. Podaří se jí to, ale setká se tam s tímto přístupem. Holka je mladá, těžko se bojuje s o generaci či dvě staršími muži v mocném postavení, kteří mají podporu nejen shora, ale i ze všech ostatních stran. Pokud se ozve, může si být jistá, že nedostuduje. Nebo alespoň ne ve stejném ateliéru. Podobné sprosté moresy chytají i mladí spolužáci, pokud se tak může chovat vedoucí, můžou přece i oni. Čím je člověk starší, tím je na takové věci lépe připraven a umí se lépe bránit. Ale nejistá devatenáctiletá holka určitě není natolik silná, aby tenhle boj vyhrála. Tedy některá možná ano. Sama jsem se však s takovou nesetkala. Zkuste v sobě najít trochu empatie. Nikdo netvrdí, že se takto chová každý, pouze, že je to rozšířený problém, který by se měl řešit.

Pozn. Citace jednotlivých mluvčích jsou uvedeny v původní podobě beze změn.

---

Jak pracovat s kauzami

Kauza je specifický formát, který umožňuje vyučujícím otevřít se studujícími konkrétní téma nebo problém a společně zmapovat hlasy, které v diskuzi o nich zaznívají. Kauzy mohou vést nejen k otevření témat a k sociální analýze, ale fungovat i jako podnět k dalšímu bádání. Konkrétní situaci představují jako pole aktérů a aktérek a jejich stanovisek. Při jejich zkoumání se můžete odrazit od těchto otázek:

Jaký hlavní problém kauza řeší?

Jaké hlasy jsou slyšet v debatě o tomto problému? (Kdo a proč co říká?) 

Jaký je většinový pohled na tento problém?

Jaký hlas, hlasy je, jsou nejsilnější?

Koho nebo co tyto hlasy reprezentují?

Kdo v této debatě naopak není slyšet a proč? Kdo by měl být slyšet?

Kde jste v této debatě vy? Jaký je váš zájem?

Jaké máte zkušenosti s tématem vy?

Co byste chtěli*y změnit?

Jak jinak by diskuze mohla vypadat (ve světě, ve kterém bychom chtěli*y žít)?

 

V metodě Futuropolis se dají kauzy použít v rámci Spirály zejména ve fázích:

1. probouzení z ticha, kdy kauzy používáme k otevření tématu a jako podnět k vlastnímu sdílení myšlenek a zkušeností. Tehdy kauzy slouží jako podnět pro rozvíjení společné diskuze a otevírání aktuálních témat. Při diskuzi se soustřeďte zejména na držení bezpečného prostoru, podporujte dialog, empatii a nechte zaznít různorodost názorů i pocity, které téma vyvolává. 
2. kritického bádání, ve kterém kauza slouží jako podnět k sociální analýze (analýze moci). Zaměřujeme se především na to, jak se o problému mluví, jaký je mainstreamový názor a pohled a jaké hlasy jsou majoritní. Zkoumáme, co za jednotlivými názory a tvrzeními je, jaké potřeby a jaké zájmy. Zkoumáme, komu prospívá většinový přijímaný pohled (norma, diskurz), a naopak komu ubližuje a na koho dopadá.

 

Nebojte se mezi fázemi volně přecházet a nechat se řídit tím, co potřebuje skupina a kde vidíte prostor k novým porozuměním a smysluplnému dialogu i nesouhlasu.

Jednotlivá tvrzení aktérů a aktérek kauzy porovnávejte s fakty, které ke kauze máme k dispozici.

Všímejte si, jaké dezinformace v kauze zaznívají a kdo je říká, veďte ke kritickému myšlení a práci se zdroji.

Sledujte, čí hlasy jsou v kauze nejvíce slyšet a jaké hlasy v ní naopak nedostávají prostor. Pokud je to vzhledem ke konkrétní kauze vhodné, přineste hlasy, které v diskuzi nejsou slyšet, sami*y (skrze roli „ďáblova advokáta“: viz role pedagoga, práce s vlastním názorem).

Všímejte si toho, jaké vztahy jsou mezi jednotlivými aktéry a aktérkami a kde je možný prostor pro porozumění a polidštění.

 

Formy zpracování: 

1. Dramatizace

Dramatizace kauzy v rámci třídy je způsobem, jak žáky a žákyně aktivovat skrze živější formát a motivovat je k diskuzi a spolupráci.

Třída si rozdělí role jednotlivých aktérů a aktérek a přednese postupně jejich stanoviska. (Míra dramatizační přípravy závisí na možnostech, chuti a podmínkách: může se pohybovat od kolektivního přečtení kauzy až po větší míru dramatického zpracování, která zahrnuje jednoduché rekvizity, kostýmy nebo výběr specifické kulisy. Pro některé kauzy může také fungovat, pokud situujeme jejich dramatizaci/rekonstrukci do exteriéru mimo školní prostředí, do specifické lokace spojené s tématem kauzy.)

 

2. Vizuální schéma

Kauzu zpracujeme jako vizuální schéma – kresbu, graf nebo mapu, které ukazuje vztahy mezi jednotlivými aktéry a aktérkami a také vlastní hlas a zájmy studujících.