Madona

Gabriela Junášková, Dvořákovo gymnázium Kralupy nad Vltavou

Třída: kvarta; Předmět: výtvarná výchova; Časová dotace:  2 vyučovací hodiny; Přílohy: prezentace madon; Kompetence kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek: hledá způsoby k podněcování imaginace a podporuje žactvo v překonávání vnitřních bariér („vnitřních policajtů“), rozvíjí návyky systémového a kritického myšlení; Fáze spirály Futuropolis: kritické bádání

Záměr

Prozkoumat vztah k tradičnímu námětu madona – matka s dítětem. Chtěla jsem téma, které je v současnosti pro běžné děti „mrtvé“, známé tak možná z galerie, naprosto zpřístupnit. Vysvětlit jim i přístup k umění. To, co se nám zdá staré, nerozumíme tomu, bylo ve své době současné, nové, každému jasné. Jde o to, aby v umění, které vzniká, žactvo hledalo současné kontexty. To je i cesta k současnému umění, o kterém mnozí lidé říkají, že mu nerozumí, a proto se ho bojí.

 Postup

  1. Vymezení pojmu, kdo je to madona, jaký je rozdíl mezi madonou a pietou. Až přes to, že v dějinách byla nejdříve zobrazována jako matka Krista a posléze pouze jako matka.
  2. Krátká prezentace s ukázkami gotické, renesanční a barokní malby. Zobrazování ikonografické, klasické. V porovnání s madonou Pabla Picassa z cirkusového prostředí, Jana Klevara s madonou socialistického realismu až po současné umění.
  3. Diskuse o tom, že ve výtvarném umění se vždy zobrazovalo podle dobových reálií. V souvislosti s tím, jak lidé žili, jak vnímali svět. O tom, že nemá smysl kopírovat minulost, ale zamyslet se nad tím, jak vnímáme současnost.
  4. Výtvarné zadání: namaluj madonu dnešní doby. Formát A3, práce temperovou barvou.

 

Pedagogická reflexe

Efekt

Z počátku žactvo téma trochu zastrašilo. Obávalo se, že po něm budu chtít dokonalou malbu středověké madony. V okamžiku, kdy žactvo zjistilo, že má přemýšlet v současných kontextech, ho téma začalo bavit. Řešilo, zda matky vůbec děti chovají, zdá má smysl zobrazovat ženu držící dítě, zda spíš dítě někam neodloží atd. Také začalo probírat filmové fenomény, tedy jako koho nebo co madonu zobrazit.

Čím experiment podle mě naplňuje principy kritické pedagogiky?

Zdánlivě umělecké téma zkoumá současný pohled na to, kdo nebo co děti dnes vychovává.  Zaznělo:

„Dnes ženy děti nevychovávají. To dělá spíš obrazovka.“ (nedokončeno)

„Madona je Shrek a dítě perníček.“ (obr. 1)

„Madona zemřela a dítě ji hledá. Čeká na ni, ale nikdy se jí nedočká.“ (obr. 2)

„Madona je součástí přírody.“ (obr. 3)

„Madona nemusí být vůbec žena. Můžete to být muž nebo kdokoliv jiný.“  (obr. 4)

„Madona je masožravá kytka, která trhá své dítě a přetváří ho k obrazu svému.“ (obr. 5)

obr. 1    obr. 2    obr. 3   

 

 

obr. 4       obr. 5