Příběh oblečení

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek v hodinách českého jazyka osmé třídy.

Radka Vejrychová, ZŠ Litomyšl

Třída: 8. ročník; Předmět: český jazyk; Časová dotace: 45 minut probouzení z ticha, 3 x 45 minut kritické bádání a sociální analýzy, v závěru jsem zařadila i imaginaci, proběhl i pokus o akci; Kompetence kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek: 1. Ráda zkoumám kulturu a život mladých. Snažila jsem se o provázání velkého aktuálního tématu, které jim je blízké, s jejich životem a jejich osobní zkušeností (každý nějakou má);  2. Pohybovala jsem se ve fázi probouzení z ticha a kritického bádání, trochu imaginace. Více jsem se soustředila na zapojování celého těla (mysl, emoce, představy), hodně jsem otázkami cílila na pocity a emoce žáků a žákyň; Fáze spirály Futuropolis: všechny včetně pokusu o akci

Přílohy: 

 

Záměr

Téma bylo vybráno na základě konfliktů mezi kluky v mé třídě: „Nenosíš Nike, nejsi nic.“ Nejednalo se o nic hrozného, pomohla domluva. Když jsem o tom přemýšlela zpětně, došlo mi, že takové posměšky znám i ze svého dětství. To, co má člověk na sobě, je to, co je nejvíc vidět. Zejména mladí lidé se snaží oblečením zviditelnit svoji osobnost. Hodně rádi povrchně hodnotí. Chtěla jsem, aby žactvo začalo více přemýšlet o původu oblečení a bot (a že boty jsou mezi mladými opravdu velké téma :)). Přemýšleli*y ale někdy, co stojí za tím, že si můžeme obléknout značkové oblečení?

Postup 

  1. fáze: Probouzení z ticha v hodinách mluvnice (1 h)

Práce s textem (doplňování pravopisu, zrcadlový text)

  • žáci a žačky doplňovali*y pravopis v krátkém textu, kde bylo vysvětleno, co je sweatshop, a kde byly základní informace o problematice výroby oblečení

Otázky: O čem text byl? Co vás v textu zaujalo? Chtěli*y byste se dozvědět více? Věděli*y jste, že taková místa existují? Jak asi vypadají? Jak si je představujete?

  • do dvojic dostalo žactvo zrcadlový text (upravené vyprávění S. Komínka o indických sweatshopech), navzájem si sdělují, které části textu jim chyběly (porozumění textu, důležité informace, prohlubování tématu)

Otázky: Co jste se v textu dozvěděli*y nového? Co se vám při čtení honilo hlavou? Jak se cítí lidé pracující ve sweatshopech? Jak byste se cítili*y vy, kdybyste sweatshop navštívili*y?

  • vizuální doplnění tématu fotkami z sweatshopů, továren, z kampaní proti sweatshopům

Otázky: Co vidíte na fotkách? Co cítíte, když se na to díváte? Jak by vám bylo, kdybyste tam byli*y? Jak vám je teď? Myslíte si, že doma můžete mít nějakou věc, která byla vyrobena na takovém místě?

  • v jedné třídě jsme spontánně došli*y k tomu, že jsme zkoumali*y, odkud je naše oblečení, zejména boty, přezůvky, nebylo to v plánu, ale hezky to tam sedlo 🙂

 

     2. fáze: Kritické bádání (2,5 h)

  1. Doplňování informací k tématu 
  • každý žák nebo každá žákyně individuálně načítá informace sady článků k tématu z různých stran a úhlů pohledu
  • ve čtveřici poté shrnují a dávají dohromady, co všechno k tématu vědí: Co jsme se dozvěděli*y? Jak bychom pojmenovali*y problém? Jak je to spojené s námi? Jak je pro nás důležité být „označkovaný*á“?

     2.  Sociální analýza

  • práce ve skupinách v dalších hodinách; žactvo mělo velký papír a mělo odpovídat na otázky a graficky zaznamenávat a spojovat, hledat vztahy; otázky: Co je problém? Kdo ze situace těží? Na kohoo situace dopadá? Jak by to šlo spravedlivěji? Kde jsme v tom my?
  • v závěru jsme sdíleli*y hlavně to, co definovali*y jako problém:

málo peněz za těžce odpracovanou práci

lidská chamtivost
světový problém v obchodu
zlehčení práce pro velké firmy

otroctví a nespravedlnost

dětská práce

novodobé otroctví a chudoba
zneužívání dětí k práci
nelegální lidská práce

byznys

 

  1. fáze: Imaginace (1,5 h)

Chtěla jsem ukázat, že nějaké řešení situace už tu je. Pořád hledám nějaké mosty, jak propojit to, co dělám, s tím, co dělat chci. V ČJ jsme se zabývali*y skladbou (větou jednoduchou a souvětím), připravila jsem text o kampani CCC a Fashion Checkeru (upravila jsem pro své potřeby to, co jsem našla na webu nazemi.cz). Vysvětlila jim na tom souřadně spojené věty vedlejší 🙂 a zároveň jsme si popovídali*y o kampani a dostali*y se zpět k tématu.

Vlastní pozice a zájem jinýma očima

  • rekapitulace tématu na jamboardu – co stojí za oblečením – příběhy lidí, pročítání příběhů, upevňování toho, co už věděli*y
  • následuje otázka: Co pro mě znamená nosit značkové oblečení?
  • dovedla nás k otázce Co je vlastně značka? zároveň proběhla diskuze o značkovém oblečení
  • Co pro nás znamená nosit značkové oblečení? odpovědi jsou na jamboardu
  • následovala imaginace: Představ si, že máš moc věci měnit, co bys změnil*a? Jak by pak svět vypadal? Jaký by byl? Co konkrétně bys mohl*a změnit ty sám*sama? Každý svou představu zachytil na papír. „V mé představě jsem postavil vlastní továrnu a najmul jsem tam dělníky, co by tam chtěli*y pracovat. Já jsem ji nabídl vysoké platy a dobré podmínky, aby se tam měli*y co nejlíp.“ 🙂
  • poté následovaly prezentace jednotlivých skupin před třídou, vedená otázkami: Co jste se dozvěděli*y o tématu? Jak to na vás působilo? 
  • struktura sledovala odpovědi na otázky, které nás provázely v úvodních fázích: Co jsme se dozvěděli*y? Jak bychom pojmenovali*y problém? Jak je to spojené s námi? Jak je pro nás důležité být „označkovaný*á“? Co je problém? Kdo ze situace těží? Na koho situace dopadá? Jak by to šlo spravedlivěji? Kde jsme v tom my? Co můžeme změnit my?

Zajímavé bylo, že několikrát zaznělo i mimo jiné to, že žactvo samo nemůže nic změnit, protože žáci a žákyně jsou dětmi. Toho jsem se pak snažila využít v ponoukání k akci. Co mohou udělat oni*ony sami*y?

 

  1. fáze: Strategie, taktika

Pokus o akci 🙂

Na základě představy o lepším světě je možná i změna. Žáky a žákyně jsem nechala na lístečky napsat, co mohou sami*y udělat pro, aby se něco změnilo. V představě mohli*y cokoli. Poté se mělo žactvo zamyslet, jestli něco z toho je reálné. Jakou roli v tom hrají ono. Jaké malé kroky by mohlo udělat proto, aby se něco změnilo. 

Celý proces opět přerušil přechod z prezenční výuky do online prostředí. Třeba se k tomu ještě navrátím…

 

Pedagogická reflexe

Efekt

Myslím, že efekt byl takový, že žáci a žákyně se dozvěděli*y o problematice výroby oblečení. Někteří žáci a některé žákyně vůbec netušili*y, že se něco takového děje. Byli*y otřeseni*y podmínkami, ve kterých lidé pracují, a také dětskou prací. Myslím, že věta „nenosíš Nike, nejsi nic“ pro ně od teď už nebude znamenat pouze povrchní zaměření se na značku. Už uvidí i to, co se může skrývat za tím, tj. celý proces. Doufám, že se podle toho, jaké nosí oblečení, už ani nebudou tolik posuzovat. Tohle zjištění mi přijde nejdůležitější. 

Někteří žáci nebo některé žákyně neviděli*y žádné řešení situace ani to, co by mohli*y udělat sami*y. 

  • „Žádné řešení mě nenapadlo, protože i kdyby se pracovníkům ve sweatshopech přidal plat, tak by stále z toho nejvíce těžily značky.“
  • „Oni můžou přece jakkoli emigrovat a najít si lepší práci a začít nový život, nebo si poradit nějak… proč to máme řešit my, když je to jejich problém…“

 

Spousta z nich se ale nad řešeními zamýšlela. 

  •  „… už nebudeme kupovat značkové oblečení.“ 
  • „Problém se vyřešil tak, že jsem řekla ostatním lidem, ať si ty věci nekupují, a oni mě poslechli.“ (ideální svět :))
  • „… asi bych to ovlivnila na 50 %, protože se mi značkové oblečení líbí, ale zase bych ráda pomohla tomu, aby se se sweatshopy už nepokračovalo…“
  • „Já tomu moc pomoct nemůžu, ale své oblečení mohu dávat dál, což už vlastně dělám.“
  • „… ale reálné řešení je šířit tu informaci, aby to všichni věděli a pak společně by se to dalo vyřešit.“
  • „Napadlo mě, že se dala udělat nějaká demonstrace nebo něco takovýho (nebo třeba sepsat petici atd.).“

 

Ponaučení

Nevyhovuje mi ani hybridní výuka, ani přechody ze školy do online prostředí. Narušuje to proces přemýšlení o tématu, plánování navazujících aktivit. S tím asi nic neudělám. 

Taky mi trochu vadí, že všechna ta témata jsou velmi široce zaměřená. Dělá mi problém vybrat si jednu konkrétní věc a jít za ní. Možná se to rozplizne a nemá to efekt, jaký bych chtěla.