Žebřík sdílení moci při vyjednávání obsahu výuky
Metaforu žebříku vytvořil Sherry Arnstein jako nástroj analýzy občanské participace. Pro téma participace mladých lidí formuloval jednotlivé kategorie Roger Hart ve své eseji pro UNESCO. Každý stupeň odpovídá míře vlivu, kterou má člověk na výsledek nějakého procesu. Stoupání po žebříku ukazuje vizi zvyšování míry účasti na věcech veřejných, v našem případě na plánování výuky.
Jednotlivé stupně neurčují míru správnosti, protože v různém kontextu se hodí různá míra participace. Původní žebřík jsme adaptovali*y pro účely sdílení míry moci při domlouvání obsahu výuky.
A proč na nejvyšší páté příčce oproti očekávání není samostatná volba dětí, ale stojí tam dětmi iniciované téma v dialogu s dospělými? Protože vedle samostatnosti a sebedůvěry stojí jako důležitá demokratická hodnota otevřenost a dialog jako předpoklad skutečného partnerství.
Jak žebřík použít?
Spolu s dalšími kolegy a kolegyněmi si namalujte na zemi čáru, která bude představovat míru možnosti dětí ovlivňovat výuku. Na začátek každá*ý z vás čistě podle subjektivního odhadu umístěte na čáru lísteček se svojí značkou, podle toho, jaký prostor měly děti s vámi vyjednávat zaměření a proces poslední hodiny, měsíce či pololetí, a navzájem si zdůvodněte, proč jste je kam umístili*y.
Potom představte žebřík a ve skupinkách projděte jednotlivé stupně žebříku.
Odpovězte si na následující otázky:
Jaký stupeň odpovídá míře toho, jaký dávám prostor žákům a žačkám ovlivnit obsah výuky? V jakém měřítku? (Plán na celý rok, v rámci konkrétní hodiny?)
Co by se muselo změnit, abych se posunul*a do vyšších pater?