Metoda Futuropolis

spirala

Záměr

Metodou Futuropolis chceme podpořit žáky, žákyně a pedagožky, pedagogy a sami*y sebe v sebedůvěře aktivně utvářet budoucnost.

V rámci experimentů ve výuce vytváříme metodu, jejímž cílem je posilovat dovednosti a sebedůvěru žáků, žaček i vyučujících. Tato sebedůvěra má vést k přesvědčení, že mohou ovlivňovat a měnit věci, které se týkají jejich životů. Změnu promýšlejí díky porozumění příčinám stávající situace a směřují ji
k budoucnosti, která je mírová, udržitelná, rozmanitá a beztřídní a naplňuje potřeby všech.

Za tímto cílem je třeba klást si složité otázky o současné situaci, které mohou vyvolat mnoho emocí. Vstupovat do takového dialogu vyžaduje odvahu a často i nutnost setrvávat nějakou dobu v nepohodlí a nejistotě bez odpovědí. Snažíme se mít s komplexními tématy trpělivost a nahlédnout je v systémových souvislostech.

Předpoklad této práce je, že vyučující sdílejí svoji moc s žactvem a modelují na škole demokratické a dialogické vztahy. Součástí vědomé kritické pedagogiky je proto možnost studujících určovat záměr, obsah a proces výuky.


Jak

Kombinujeme kritickou pedagogiku se systémovým myšlením a metodou promýšlení budoucností.

  • Kritický přístup problematizuje každodenní normy a daný řád věcí a předkládá je jako problém ke zkoumání. Propojuje porozumění problému s jednáním a akcí.

  • Systémové myšlení podporuje vnímání a jednání na základě vzájemné provázanosti lidí, mimolidských bytostí a prostředí a umožňuje vidět jednotlivce v síti vztahů.

  • Promýšlení budoucností posiluje schopnost představovat si možné scénáře budoucnosti, formulovat přání i vize budoucího vývoje, poznávat a oceňovat, co už funguje tak, jak si přejeme.

    Ve zkratce můžeme přístup načrtnout těmito otázkami.

  • Co pozorujeme? Co nám vadí?

  • Jak rozumíme tomu, co se děje? Na jakých předpokladech je naše porozumění založeno?

  • Je tento stav věcí daný a neměnný?

  • V čem je problém?

  • Kdo udržuje status quo? Kdo z toho těží? Na koho to dopadá? Jaká je v tom moje role?

  • Po čem toužíme? Co by udělalo ze světa lepší místo pro všechny? • Co kdyby…?

  • Kde už to „kdyby“ můžeme vidět?

  • Co pro to můžeme udělat teď? Co uděláme?

  • Co se pro nás změnilo? Co vidíme teď?

Podrobněji provází procesem metody Futuropolis model spirály, popis jednotlivých fází mohou vyučující použít jako metodické vodítko do své výuky.

Na podporu práce s metodou Futuropolis nabízíme nástroje a aktivity

  • pro rozvoj systémového myšlení, protože s lineární příčinnou souvislostí už nevystačíme

  • k promýšlení budoucnosti a tvorby vizí, protože bez pozitivní vize problémy, které si zanalyzujeme, těžko vyřešíme

  • pro zapojování smyslů a pocitů do výuky, protože emoce a smysly jsou součástí poznávání a vnímání vztahů se světem; když je vynecháme, omezujeme své poznání

  • pro práci s konkrétními tématy v oblastech gender, klimatická změna, nerovnosti, škola, reflexe moci, útlaků a privilegií

Spirála je model vzdělávacího procesu metody Futuropolis. Graficky ji ztvárňuje a zjednodušuje.
Spirála je cyklická, opakující se, dynamická. Střídá se v ní akce a reflexe.

Probouzení z ticha

Žákyně a žáci sdílí vlastní zkušenosti s útlakem. Hledají společný problém a svoji vnitřní motivaci k jeho zkoumání.

Kritické bádání

Žákyně a žáci lépe porozumí systémovému problému a kriticky analyzují mocenské vztahy a svou pozici.

Imaginace

Žákyně a žáci rozvíjejí představivost a modelují různé představy o budoucnosti.

Taktika

Žáci a žákyně volí strategii, taktiku a stanovují si cíle, které by je přiblížily k vizím budoucnosti.

Akce

Žáci a žákyně provádějí transformativní akci.

Reflexe

Žáci a žákyně reflektují akci a svou novou situaci a pokračují dále v cyklu kritické pedagogiky.