Imaginace

3_imaginace (PDF)

Fáze 3: Imaginace

„Imaginace, která nás vede k možnému a nemožnému, je vždy nutností. Je tedy nezbytné podněcovat ty, kteří se učí.“ Paulo Freire

V této fázi zapojujeme do procesu imaginaci a trénujeme naše schopnost tvořit vize jiného světa.

Porozuměli*y jsme nebo aspoň tušíme, co je problémem, víme nyní i, co jej způsobuje, musíme tedy zapojit radikální imaginaci, abychom hledali*y cesty nové a nečekané. Moci si umět představovat věci jinak, to je důležitý krok k osvobození. Je důležité rozlišovat, na což upozorňuje i Freire, imaginaci od útěku do falešného světa. Imaginace nám má pomoci jít vpřed, nikoliv utéct.

Naše představivost může být omezená našimi předsudky a nízkým sebevědomím. Potřebujeme ji emancipovat, protože může být svázaná roky vštěpování poslušnosti a nekritického poslouchání autorit.

Imaginace je často záměrně zavádějícím způsobem vydávána za snílkovství, ale u počátku pozitivních společenských změn v minulosti často stála skupina lidí s vizemi ovlivněnými radikální imaginací.

Účelem této fáze je rozproudit představivost, snít a kolektivně modelovat alternativní paralelní budoucnosti, které budou řešit problémy a odpovídat na naše touhy. Tato fáze začíná imaginací individuální a končí imaginací kolektivní. Výsledkem této fáze je artikulace vizí a nahlédnutí, kudy se vydat do příští fáze. Klíčové tedy je společně si představovat svět, v němž už problém neexistuje.

„Všechna moc vychází z imaginace.“ Karel Kosík

Kroky a otázky:

1. Protažení imaginace

Na začátek je dobré zařadit cvičení. Imaginace je jako sval, bez tréninku člověk těžko uběhne maraton. Proto je nutné imaginaci probouzet. V tomto kroku posunujeme limity představivosti a dodáváme studujícím důvěru. Kultura ticha nám bere odvahu vyjádřit se a vůbec si představovat, může to být proto obtížné. Studující by měli*y „vykročit ze svých hlav“ a zapojit celé tělo. Cílem tohoto kroku je bezpečné vyjetí ze zajetých kolejí. Otvíráme jiné myšlenkové kanály, než běžně používáme, zkoušíme vystoupit z usedlého mentálního analytického myšlení, posílit tělo a tvůrčího ducha. Tento krok nemusí být vázán na problém, stačí jen povzbuzovat k imaginování.

Motto tohoto kroku: „Možná jsi už nějaké postupy zkusil*a a zatím nepřinesly očekávané výsledky, není však důvod propadat skepsi. Odlož pochyby, zkus to znovu a dej své imaginaci křídla!“

• Jak si představit, co si neumíme představit?
• Jak můžeme posouvat hranice naší představivosti?
• Co jsi zkusil*a, kde tě to zastavilo a kam můžeme dál vykročit?
• Co všechno si dovedeš představit?

2. Jinýma očima

Vyučující přinášejí do imaginace to, co si nedovedeme představit (jiné narativy, jiné způsoby bytí). Přinášíme i příběhy skupiny lidí, kteří dokázali měnit status quo, což by mohlo podpořit důvěru ve smysl této fáze. Je klíčové směřovat od představivosti, která umožňuje utéct do falešného světa, k imaginaci, která dává sílu a tvar věci měnit. Neutíkáme do často omezeného analytického myšlení, vykračujeme z těchto mentálních modelů posilněni*y vírou, že svět lze změnit. V tradici občanské neposlušnosti a aktivního občanství můžeme legitimizovat určité typy neposlušnosti. Tato fáze může ošetřit projevy cynismu, se kterými se můžete setkat v podobě otázek jako: “K čemu nám to jako je?”

• Co tu není, co bychom chtěli*y, aby tu bylo?
• Kdybyste měli*y tu moc… co byste…?
• Lze se podívat na problém jinýma očima?

Příklad: Lidové dějiny Howarda Zinna, příběhy emancipace z globálního jihu, perspektivy československých disidentů na začátku 80. let

3. Společná vize

Vracíme se k problému z kritického bádání, který řešíme. V tomto kroku společně zkoušíme modelovat scénáře, ve kterých je náš problém vyřešen. Lze také modelovat ideální svět, ve kterém náš problém neexistuje a zkoušet imaginovat, jak k němu dospět. Cílem by mělo být dospět k sdílené představě budoucího žádoucího vývoje. Sdílená společná vize může probudit touhu věci měnit, což může mít aktivizační účinek. Abychom mohli*y společnou budoucnost vytvořit, musíme si ji umět představit.

Je možné se podívat i na vize a scénáře, které nechceme, aby se naplnily, nicméně v závislosti na konkrétním případu to může být jak posilující, tak svazující.

• Jakou budoucnost bychom pro sebe chtěli*y?
• Jaká bude struktura naší ideální vize?
• Jak vypadá naše společná vize?
• Kde vidíme možné systémové řešení?

„A zejména je důležité jasně rozlišit, že imaginace není cvičením pro ty odtržené od reality, není pro ty s hlavou v oblacích.“ Paulo Freire

Procesy na straně studujících:

• Procvičují imaginativní myšlení.
• „Rozesnívají“ se o jiných možných světech.
• Zapojují celé tělo se všemi smysly a vystupují z mentální ustrnulé práce v lavici.
• Tvoří.
• Formulují společnou naději.
• Modelují společné scénáře budoucnosti

Procesy na straně vyučujících:

• Povzbuzují sebevědomí studujících, dávají křídla jejich imaginaci.
• Vnášejí podněty z vnějšího světa.
• Přinášejí jiné způsoby myšlení.
• Provokují a inspirují k imaginaci.
• Vytvářejí příležitosti pro procvičování imaginace.
• Vytvářejí bezpečné prostředí pro imaginaci (je bezpečné se nechat unést imaginací).
• Vytvářejí prostředí pro zjevení vize.
• Podporují vytváření vizí o světě.
• Přinášejí naději