4 scénáře budoucnosti

Jak se může společnost v příštích zhruba čtyřiceti letech změnit v důsledku změny klimatu, ropného zlomu a reagování na meze růstu? To bude záviset na tom, jak budou vlády, podniky, komunity a jednotlivci čelit těmto výzvám. Zde jsou čtyři rámcové scénáře různých možných budoucností. Nejsou to přesné modely, ale naznačení směru, která mají být doplňována podrobnostmi. 

(David Hicks, Educating for hope, upraveno NaZemi)

 

Business as usual (fungování, jako doposud)

Tato budoucnost nastala, protože vlády a podniky měly pocit, že pokračování v hospodářském růstu je nejbezpečnější cestou vpřed. Byl vyzkoušen v minulosti a bylo považováno za nejlepší zůstat u toho, co již bylo známé. Převládal názor, že dopady změny klimatu jsou přeceňovány a finanční prostředky, které mohly být použity na zmírnění a přizpůsobení se změně klimatu, byly investovány do nových jaderných elektráren. Pokud jde o využívání energie, důraz byl nadále kladen na fosilní paliva – ropu, uhlí a plyn, i přesto, že bylo stále náročnější odhalit a vytěžit nová ložiska. Obnovitelné zdroje byly stále doplňkovou záležitostí. Ceny paliv kolísaly a řetězec dodávek energie se stával nestabilním a nepředvídatelným. Představa, že růst má své hranice, byla marginalizována a trvalo přesvědčení, že problémy s ním spojené lze vyřešit substitucí materiálů a technologickými inovacemi.

Průmyslový model zemědělství začal mít problémy s udržením produkce při měnících se podmínkách, zásobování potravinami se zpočátku dařilo udržet, ale občasný nedostatek byl stále častější. Existoval malý, ale rostoucí sektor ekologického zemědělství, který vznikl v reakci na potíže v zásobování. Pro většinu lidí byl však problémem růst cen produktů i potravin a občasné prázdné regály. Změny byly výrazné v oblasti biodiverzity, protože se měnily teploty a průběh počasí. Nové choroby napadly flóru a faunu a docházelo ke stále výraznějšímu úbytku druhů. Současně se objevily nové druhy hmyzu a škůdců, které představovaly dosud neznámou hrozby pro zemědělství ale i zdraví lidí. Důsledkem tohoto scénáře bylo, že překročení ekologických limitů se dostavilo každý rok dříve.

Většinová veřejnost se obecně bránila představě transformace a nedokázala si připustit, že průmyslová společnost v sobě obsahuje zárodky svého vlastního zániku. Zatímco rostoucí menšina se snažila tento konsensus zpochybnit panoval všeobecný zmatek v tom, co se od člověka očekává, že bude nebo nebude dělat. Většina lidí proto uvítala možnost pokračovat v utrácení a spotřebě, i když někteří z vlastní vůle nebo z ekonomické nutnosti tak neučinili. Vláda nabádala obyvatelstvo, aby „zachovalo klid a pokračovalo se dál jako doposud“, to však bylo stále více vnímáno jako nedostatečná reakce na četné problémy. Společnost se proto v těchto otázkách stále více rozdělovala a dostávala se do rozporu. Vzhledem k absenci jasného směru se reakce veřejnosti pohybovaly od zmatených až po chaotické. 

 Toto fungování vedlo k období hluboké nejistoty, stále prudšího hospodářského úpadku a štěpení společnosti. Došlo k výrazným klimatickým změnám, na které byli lidé i vláda špatně připraveni, a společnost tím utrpěla. Narůstala takzvaná „klimatická deprese“ a někteří lidé se začali více obracet k alternativám a hájení zájmů své nejmenší komunity. 

 

Techno stabilita

V tomto scénáři byly jak změna klimatu, tak ropný zlom chápány společností jako vážné hrozby, kterým je třeba čelit pomocí všech dostupných zdrojů. Ačkoli se obecně uznávalo, že růst má své meze, nepovažovalo se to za bezprostřední problém skrz rozvoj a zefektivňování technologií. Považovalo se za samozřejmé, že lidská vynalézavost a technologický vývoj dokáží překonat všechna dilema, ať už je jejich rozsah jakýkoli. Hlavní roli v řešení a povzbuzování společnosti k odklonu od využívání fosilních paliv převzala vláda. To s sebou neslo centrální plánování a zavádění řešení i určitou efektivitu. Vláda proto převzala kontrolu nad většinou zdrojů, jejich distribucí a spotřebou.

V řešení globálního oteplování se sázelo na technologické zachytávání a ukládání uhlíku pod zem. Koncentrace CO2 se tím podařilo během 20 let snižovat. Došlo k určitému snížení spotřeby fosilních paliv a k většímu využívání obnovitelných zdrojů. Hlavní roli v pokrytí energetické poptávky hrála jaderná energetika. Byly také zavedeny přísné právní předpisy o úsporách energie jak v domácnostech, tak ve výrobních provozech a podnicích. Současně se začal realizovat významný program modernizace, jehož cílem bylo zlepšit využívání energie ve starém bytovém fondu spolu s nárůstem novostaveb založených na technologické optimalizaci environmentální stopy. Stanovaly se limity spotřeby různého zboží pro obyvatele i firmy, aby odpovídala aktuální dostupnosti zdrojů.

Jedním z hlavních průlomů byla oblast geneticky modifikovaných plodin, kde byl odpor ekologických skupin překonán novou legislativou prosazující GM. To bylo považováno za nesmírně důležité, protože průmyslový model zemědělství se stále více potýkal s vyššími cenami pohonných hmot, hnojiv a pesticidů na bázi ropy. V reakci na obavy z vývoje technologií v zemědělství a výrobě potravin vzkvétal ekologický sektor, který také umožňoval uplatnění lidem bez technologického vzdělání.
Zlepšila se veřejná doprava po silnici, železnici a dokonce i po kanálech. Individuální automobilová doprava byla omezena regulacemi a cenou pohonných hmot. Hybridní a elektrická vozidla se stala levnějšími, takže se rozšířila. Jedna z myšlenkových škol zastávala názor, že vzhledem k možnosti virtuálního cestování a online schůzek by se méně cestování mělo stát normou a lidé by na dovolenou jezdili prostě virtuálně. 

V této technologicky vyspělé společnosti byla elektronická komunikace obecně dobrá, stejně jako většina ostatních komunikačních systémů. Zlepšilo se a zrychlilo se propojení mezi komunitami i uvnitř nich. Občas však stále docházelo k výpadkům v důsledku chyb ve vývoji nových systémů. 

Důraz na technická řešení byl mladšími lidmi považován za vhodný a přirozený, ačkoli někteří starší členové společnosti měli pocit, že tato cesta slouží k zakrytí hlubších problémů a není dostatečná. „Techno-stabilita“ nabídla pozitivní cestu vpřed tváří v tvář velkým problémům globálních změn, vynakládáním existujících zdrojů (lidských, finančních a technologických) do ekologických technologických opatření. Byla to udržitelnost vykoupená regulováním růstu, spotřeby, materiálních toků. Celý systém byl křehký skrze centrální řízení a náročný na energii. Plán do budoucna, více technologií.

 

Energy crash

V tomto scénáři se ukázalo, že změna klimatu je horší, než se očekávalo, že její dopady nastávají dříve, než se předpokládalo, a její důsledky jsou závažnější. Byly učiněny jen omezené pokusy o předcházení a zmírňování dopadů. Tato budoucnost nastala protože vláda ani jiní hráči společnosti nedokázali poskytnout jasné vedení při přechodu na nízkouhlíkové fungování a snažili se spíše udržet dosavadní praxi. Většina lidí proto nebyla vůbec připravena na to, co mělo přijít. Došlo k určitému malému snížení využívání fosilních paliv a k určitým počátečním pokrokům v oblasti solární a větrné energie, ale skutečné pochopení potřeby zásadní transformace bylo malé. Příliš malé kroky, příliš pozdě. Vrchol ropného zlomu zdražil dodávky energie a ty začaly váznout, protože národní rozvodná síť nedokázala držet krok s poptávkou. Výpadky elektřiny byly stále častější a jen ti lidé, kteří z vlastní iniciativy investovali do obnovitelných zdrojů energie, si mohli být jisti, že jim bude teplo a že budou svítit. Lidé byli stále více vydáni na milost a nemilost přírodním živlům a tomu, co si dokázali obstarat ve svém nejbližším okolí. 

Celosvětové trhy s potravinami přestával fungovat, potravin bylo celkově míň a stát byl odkázán na regionální produkci. Výsledkem byly dlouhé fronty a prázdné regály v obchodech. Přístup obyvatel ke kvalitní výživě se zhoršoval a s tím i jejich zdraví. Začal trend hromadění zásob a snahy zabezpečit jen nejbližší rodinu. Nejlépe na tom byli ti, kteří si mohli většinu potravin vypěstovat sami. 

Budovy obecně nevyhovovaly náročným klimatickým změnám a zásoby energie se stávali stále nepravidelnějšími a docházelo k rozsáhlým výpadkům proudu. Klimatizace i vytápění bylo luxusem. Dopravní systémy se začaly hroutit a cestování na dlouhé vzdálenosti bylo stále obtížnější. Lidé se museli uchýlit ke starším způsobům dopravy: pěší, kolo, loď, kůň a vůz. Cestování se mnohem více lokalizovalo a využívalo se jen v případě, že to bylo opravdu nutné. Zdravotní systém se začal hroutit, protože se zhoršoval zdravotní stav lidí a přibývalo nemocí. Nakonec se většina komunikačních systémů zhroutila a byly vysílány pouze příležitostné nouzové zprávy. Zprávy zvenčí byly dostupné pouze na základě osobního kontaktu, jinak fungovaly regionálně. 

Biodiverzita byla stále více poškozována, protože přírodní zdroje se staly předmětem lovu a mrchožroutství. Za těchto podmínek se projevoval jen malý smysl pro sociální a environmentální odpovědnost. Naprostá nepřipravenost na dopady změn klimatu, ropného zlomu a nedostatku ropy vedla nejen k úpadku společnosti, ale i k jejímu téměř úplnému zhroucení. Průmyslové společnosti, které se zrodily v přesvědčení, že „pokrok“ patří k jejich přirozenému právu, zanikly stejně jistě jako dřívější říše. K tomuto scénáři došlo kvůli domýšlivosti dvacátého století, že jsme na rozdíl od našich předků neporazitelní, protože dokážeme díky své vynalézavosti a technologickým dovednostem všechno zdolat a překonat všechny obtíže – kromě našich vlastní zánik.

 

Udržitelný přechod

Tato budoucnost nastala díky tomu, že lidé, podniky a vláda spatřovaly výhody v dejcentralizovanějším přístupu k řešením. Změna klimatu byla brána vážně na národní i místní úrovni. a byla přijata koordinovaná opatření ke zmírnění i odstranění následků. Výzva ropného zlomu a nutnosti jiného způsobu zajištění energie než z fosilních zdrojů byla široce uznávanou skutečností, tak jako nutnost přechodu k post-uhlíkové společnosti. 

Limity růstu byly rovněž brány vážně a byly stanoveny národní cíle pro zvrácení dne ekologického překročení. To vedlo k novému chápání nebezpečí nadměrného konzumu ze strany veřejnosti a k potřebě, aby se komunity a země jako celek staly soběstačnějšími a odolnějšími. To vedlo k mnohem hlubšímu pochopení udržitelnosti a neudržitelnosti, v jehož čele stála inovativní práce ve školách s těmi, kteří se stávali zodpovědnými za své komunity a společnost, a to i v budoucnu. Místní úřady a farní rady stále více spojovaly své síly s iniciativami transformace, aby realizovaly cíle udržitelnější společnosti.

Rostoucí důraz na potravinovou bezpečnost vedl k reorganizaci zemědělství tak, aby odpovídalo národním potřebám a aby se obecně zabránilo nedostatku potravin. Nový post-uhlíkový přístup k zemědělství, který si vyžádaly stále vyšší náklady na hnojiva a herbicidy, znamenal odklon od světa agrobyznysu a přechod k ekologickému pěstování. Lidé si zvykli jíst více místních a sezónních potravin a zlepšilo se veřejné zdraví. Mnohem více lidí si pěstovalo vlastní potraviny, ať už na zahradách, pozemcích nebo v rámci komunitních programů. Bylo to také období rozsáhlých změn ve vztahu k zemědělství, ve stavebnictví a navrhování domů.

Všechny dlouhé cesty nyní probíhaly rychlou a efektivní veřejnou dopravou. Vlaky a autobusy byly propojeny s místními dopravními systémy zahrnujícími elektrická vozidla, tramvaje, cyklostezky, chodníky a plavební kanály. Lidé obecně cestovali méně než dříve a využívali předností své vlastní obce a regionu. Tyto změny vedly k lepší kondici a zdraví obyvatel. Vnitrostátní program modernizace všech starších nemovitostí tak, aby splňovaly bezuhlíkové standardy a obnovy přírodních území, vytvořil značný počet nových pracovních míst. Vznikly účinnější běžné zdravotnické služby, které se propojily s alternativními a moderními zdravotnickými službami.

Přestože digitální formy komunikace zůstaly důležité, došlo k posunu směrem k větší komunikaci tváří v tvář, přičemž praktické dovednosti se často učily díky mezigeneračnímu a komunitnímu spolužití. Potřeba chránit měnící se tvář místní a národní biodiverzity byla široce uznávána, stejně jako potřeba učit se z ekologických principů. Naučit se pracovat s přírodou, a nikoli proti ní, vedlo k vyšší úrovni blahobytu jak pro lidská, tak pro nelidská společenství.

Tento scénář vznikl, protože bylo na všech úrovních společnosti vyvinuto společné úsilí o kreativní a udržitelná řešení otázek spojených se změnou klimatu, ropným zlomem a omezením růstu.

 

Připomínám si slova ze Shakespearova Krále. Leara – „Zralost je všechno“. Když je ovoce zralé, jsou možné jen dva výsledky. Může padnout na zem a shnít (zhroutit se), nebo může být spotřebováno a přeměněno (řízený úpadek) ke službě životu. Řízený úpadek může trvat mnohem déle, než si myslíme, jak tvrdí David Orr:  „Mnohonásobné problémy změny klimatu a udržitelnosti nevyřeší tato generace, a dokonce ani ta příští. Naším úkolem je správně pojmenovat, o co tu jde (a co se máme snažit) a vytvořit tak možnost, že budou jednou vyřešeny“ (Orr, 2009: 92).

Deset kroků k post-uhlíkovému životu. 

Tento post-uhlíkový život není environmentalismus. Není „zelený“. Není to „ekologické“ to či ono. Není to volba „životního stylu“. Je to prostě způsob, jakým se bude žít. Post-uhlíkový život je inspirativní pohled do budoucnosti… vize, která tu bude rychleji, než si myslíte.

Organizace – první krok. Změňte své smýšlení. Prostudujte si důkazy, přemýšlejte o budoucnosti, rozhodněte se něco udělat. Změřte svou uhlíkovou stopu. Jak moc jste závislí na ropě?

Vypněte elektřinu – druhý krok. Vypněte věci. Omezte pohotovostní režim. Nenechávejte rozsvícená světla. Naučte se jednoduché sebekázni. Představte si nebetyčně vysoké náklady na potraviny a energie.

Recyklujte – třetí krok. Vyřešte spotřebu věcí jejich opětovným použitím, opravou, respektováním a recyklací. Pyšněte se tím, jak málo vyhazujete. Mějte prázdný koš.

Nahraďte – krok čtyři. Jednoduše vyměňte staré věci za nové, energeticky úsporné. Práce je hotová! Nikdo nebude sedět potmě nebo v chladu. Zbavte se špatných odpadků.

Zůstaňte – krok pět. Mít uhlíkově neutrální domácnost je snadné. Ale to vše se pokazí, když vyjdete z domovních dveří. Proč jsme šílíme z cestování? Zkuste zůstat doma.

Vytvořte si – krok šest. Staňte se svou vlastní elektrárnou. Proč být otrokem rozvodné sítě a zastaralé energetické infrastruktury? Osvoboďte se. Získejte nezávislost. Získejte bezpečnost. Vyrábějte energii ze své střechy.

Růst – sedmý krok. Osvoboďte se od supermarketu. Vypěstujte si vlastní ovoce a zeleninu. Užijte si pohyb a klid při zahradničení. Snižte počet potravinových kilometrů na nulu. Jezte také zdravěji.

Investujte – krok osm. Zbavte se dluhů. Je to velká hrozba pro vaší bezpečnost ve stabilní ekonomice. Když peníze nerostou jejich nabídka se zhroutí. Investujte do stromů a uhlíkové neutrality.

Udělejte – krok devět. Najděte si koníčka. Pracujte rukama. Znovu získávejte dovednosti. Dovednosti stavět a opravovat zlepší vaši soběstačnost pro budoucnost bez drahých fosilních paliv. Dají vám také nový život.

Společenství – krok deset. Připojte se k městům přechodu (transition towns). Přimějte své své město, své sousedy, svůj ostrov, svou vesnici. Budete odolnější jako tým. Čím více pomoci, tím lépe.

Zdroj: Zdroj: Post-Carbon Living (2013)