Audiopříběhy Klima

Komu by prošlo zavolat policii na studenty třicet let po osmnáctym listopadu

Kryštof Říha

„Viděl jsme jiný aktivisty a přišlo mi to cool, nikdy mi ale nedošlo, že bych to mohl dělat já sám. Nikdy mi nedošlo, že bych mohl ovlivňovat věci ve svém okolí. Přišel za mnou kamarád s návrhem, abychom v pátek nešli do školy na výzvu Grety Thumberg. Řekl jsem, že je to trapný a že jestli nepůjde dalších sto lidí, tak nikam nejdu. Dalších deset dní jsem moc nespal a organizovali jsme stávku. Po pár dnech jsme už s pár lidma chodili dělat přednášky o změně klimatu. Nejdřív u nás na škole, pak i na dalších. Postupně nás bylo deset až patnáct, scházeli jsme se o velkých přestávkách na škole. Tehdy jsem měl pocit, že to děláme sami. Nevěděl jsem, že je nějaká celostátní struktura. Byla to naše reakce na tu výzvu. Nakonec tam bylo víc než sto lidí asi okolo sto padesáti. Povedlo se to, i když tu byl nějaký tlak proti tomu. Šli jsme krátkým průvodem na náměstí a tam byly projevy, měli jsme pozvané i vědce.“

„Pořád obdivuji lidi, co dělají stávky v malých městech. Tady v Praze se člověk může jednoduše schovat do svojí bubliny.“

Otázky pro práci se třídou: Kvůli čemu byste byli ochotní přesvědčovat ostatní, aby šli demonstrovat? Co jste mysleli, že nikdy nemůžete ovlivnit, ale nakonec jste to zvládli.

 

Janek — Co můžeme dělat a nepropadat beznaději

Janek Rovenský

Jan Rovenský je jedním z lídrů českého klimatického hnutí. V české pobočce Greanpeace se specializuje na energetiku a konec uhlí. Co můžeme dělat proti změnám klimatu?

Otázky pro práci se třídou: Myslíte, že je v kontextu klimatické krize důležitější dělat odpovědné volby sám za sebe nebo se organizovat? Co se nejspíš bude muset v naší společnosti změnit, abychom zvládli klimatickou krizi? „V Čechách se člověk neustále setkává s tvrzením, že nemůžeme nic změnit. Těch patnáct let v Greenpeace mě přesvědčilo o opaku.“„I když já budu sebeodpovědnější spotřebitel, tak za ty emise, které produkují továrny já svým osobním chováním nemůžu a bohužel je nedokážu změnit. Ten druhej prvek je ten, že se člověk snaží změnit to, jakým způsobem ten systém funguje. Takže se člověk snaží tlačit na politiky a velké firmy, aby se chovaly odpovědněji, což oni dělají neradi.“

„Těch deset let, co nás čeká je teď zásadních a pokud se nám podaří chytnout za jeden provaz tak to pro nás a pro naše děti může dopadnout dobře.“

 

Janek — Jak jsem se dostal k klimaaktivismu

Janek Rovenský

Otázky pro práci se třídou: Ovlivňuje klimatická krize Vaše přemýšlení o budoucnosti nebo to co byste chtěli dělat? Jaké strategie se dají volit v boji proti změnám klimatu?

„Já jsem se ke klimaaktivismu dostal, když jsem byl na střední škole. Ten hlavní důvod, který celou tu dobu, kdy se věnuji aktivismu, přetrval souvisí se smyslem života. Zní to hrozně pateticky, ale já jsem tehdy řešil k čemu v tom světě jsem. Mohl jsem jít vydělávat peníze, mohl jsem se věnovat vědě, ale většinou mi tam chyběl ten smysl. Jasně člověk si mohl vybrat nějakou pomáhající profesi, ale chtěl jsem něco, co bude souviset se světem jako takovým.“

„Přidal jsem se k místní organizaci, která se věnovala ochraně životního prostředí a byla poměrně radikální a brzo jsem zjistil, že je to ona. Čím víc jsem se tomu věnovat, tím víc jsem cítil, že je to ono. Práce je většinou frustrující, protože většinu bitev, kterou člověk bojuje, tak prohrává, protože ho průmysl a politici tlačí zpátky. Když se ale kouknu zpátky, tak nelituju.“

„To co se velmi změnilo je to, jak vnímám, že je moje práce důležitá. Když jsem se v roce 2005 přidal ke Greenpeace a začal se věnovat energetice, tak jsem teprve zjistil, co ta změna znamená.“

 

Nikdy mi nedošlo, že bych sám mohl ovlivňovat věci ve svém okolí

Kryštof Říha

Otázky pro práci se třídou: Kvůli čemu byste byli ochotní přesvědčovat ostatní, aby šli demonstrovat? Co jste mysleli, že nikdy nemůžete ovlivnit, ale nakonec jste to zvládli?

„Viděl jsme jiný aktivisty a přišlo mi to cool, nikdy mi ale nedošlo, že bych to mohl dělat já sám. Nikdy mi nedošlo, že bych mohl ovlivňovat věci ve svém okolí. Přišel za mnou kamarád s návrhem, abychom v pátek nešli do školy na výzvu Grety Thumberg. Řekl jsem, že je to trapný a že jestli nepůjde dalších sto lidí, tak nikam nejdu. Dalších deset dní jsem moc nespal a organizovali jsme stávku. Po pár dnech jsme už s pár lidma chodili dělat přednášky o změně klimatu. Nejdřív u nás na škole, pak i na dalších. Postupně nás bylo deset až patnáct, scházeli jsme se o velkých přestávkách na škole. Tehdy jsem měl pocit, že to děláme sami. Nevěděl jsem, že je nějaká celostátní struktura. Byla to naše reakce na tu výzvu. Nakonec tam bylo víc než sto lidí asi okolo sto padesáti. Povedlo se to, i když tu byl nějaký tlak proti tomu. Šli jsme krátkým průvodem na náměstí a tam byly projevy, měli jsme pozvané i vědce.“

„Pořád obdivuji lidi, co dělají stávky v malých městech. Tady v Praze se člověk může jednoduše schovat do svojí bubliny.“