Data: Limity současné školy

V kritické pedagogice pohlížíme na témata každodenního života žáků a žákyň jako na problémy, které je potřeba „nastolit“ (položit je na stůl, nasvítit, pracovat s nimi). Co může pomoci takový problém nastolit, je kód. Kódování je způsob, jak problém otevřít a podnítit dialog ve skupině. Následující vybraná fakta o škole mohou jednotlivě i jako soubor sloužit jako takový „kód“ pro diskuzi. Anebo budou oporou pro vyučující. V projektu jsme je použili pro výstavu v exteriéru.

Na prvním stupni základních škol na jednoho učitele vychází i poměrně hodně žáků. Podle údajů z roku 2017 je to 19 dětí na učitele, přičemž průměr OECD je 15 dětí a Evropské unie 14. Na druhém stupni a středních školách je situace už o poznání lepší, tam je Česká republika zhruba na průměrných hodnotách. (zdroj)
Pro 53,2 % učitelů je jejich práce zdrojem dlouhodobého stresu. Pouze 16 % učitelů uvádí, že na sobě nepociťují projevy syndromu vyhoření. 15 % učitelů v našich podmínkách se potýká s projevy středně těžké, nebo těžké deprese. (zdroj)
Školský zákon (zákon 561/2004 Sb.): Vyučovací hodina v základním, základním uměleckém, středním a vyšším odborném vzdělávání trvá 45 minut. (…) Rámcový nebo akreditovaný vzdělávací program pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami může stanovit odlišnou délku vyučovací hodiny. V odůvodněných případech lze vyučovací hodiny dělit a spojovat.“
Jednoznačně nejčastěji uváděnou bariérou týkající se organizace výuky je formát 45 minutové hodiny a současně velká omezení pro jiné uspořádání výuky („Hodina, která má 45 minut, často neumožňuje hlouběji se ponořit do tématu.“, „Opravdu problém se striktním dodržování vyučovací hodiny 45 minut“) (zdroj)
V lavici stráví prvňáci minimálně 4 hodiny denně. Sezení přitom představuje značnou statickou zátěž páteře i celého pohybového aparátu. Nesprávné držení těla má za následek poruchy pohybového aparátu, bolesti zad, hlavy, břicha a způsobuje rychlejší fyzickou i duševní únavu. To může následně ztížit soustředění a učení. Sedavý životní styl považuje Světová zdravotní organizace za čtvrtý nejzávažnější faktor vedoucí k předčasným úmrtím. (zdroj). Je současně prokázáno, že na mnohých školách se žáci během pobytu ve škole (nemají-li v rozvrhu hodinu tělesné výchovy) pohybují jen asi 10–15 minut a ostatní čas prosedí. I během dobře organizované hodiny tělesné výchovy se jednotliví žáci pohybují pouze okolo 20 až 25 minut. (zdroj)
Systém profesní podpory od skutečně fungujícího uvádění do profese, přes mentoring, podporu profesního růstu učitele i pedagogického sboru je podle výzkumů nastaven zatím formálně a jako funkční ho vnímá jen asi 10% začínajících učitelů. Zapomíná se v něm mimo jiné na podporu v oblasti zvládání zátěže. (Strategie 2030, MŠMT)
S náročnou situací během distanční výuky 86 procentům učitelů nejvíce pomáhalo sdílení a spolupráce s kolegy z jejich vlastních škol. Naopak jen 26 procent čerpalo podporu z materiálů ministerstva školství, České školní inspekce a Národního pedagogického institutu. (Výzkum PAQ Research a Kalibro Daniel Prokop.)
Z odpovědí na dílčí položku „Do školy chodím rád/a“ vyplynulo, že čeští žáci chodí do školy nejméně rádi ze všech zemí zapojených do šetření – souhlas s ní vyjádřilo jen 68 % českých žáků, přitom mezinárodní průměr je 86 % žáků. Nejčastějším důvodem nespokojenosti žáků je podle analýzy pocit, že obsah výuky jim nebude mimo školu užitečný: „Co se učíme, nevyužiju v reálném životě“. Tuto možnost zaškrtla téměř polovina studentů (46 procent). Tento žebříček nijak nekopíruje vyspělost dané země či jejího školského systému, neboť mezi nejspokojenější patřily děti z Dominikánské republiky, Mexika a Kostariky a mezi nejméně spokojené žáci z Hongkongu, Číny, Koreje a Japonska, kteří přitom obsazují přední příčky v tabulkách hodnotících jejich vědomosti. (zdroj)
Dle mezinárodních srovnání patří Česko mezi země, pro které je typické využívání klasických metod výuky, ať už jde o memorování poznatků, či „frontální výuku“, kdy učitel pracuje hromadně s celou třídou najednou, většinou formou výkladu či zadání samostatné práce. Mezinárodní testy přitom ukázaly na větší úspěšnost těch českých škol, které učí interaktivnějšími způsoby. Ty pak lépe rozvíjejí základní gramotnosti žáků – tedy schopnost fakta použít, ne je pouze znát. (zdroj)
Na své stávající škole plánuje zůstat jen 70 procent z vyučujících a zbytek uvažuje o odchodu ze školy nebo ze školství jako celku. Demotivuje je nejen neatraktivní finanční ohodnocení, ale i neexistence systému podpory a dalšího vzdělávání. 90 procent z nich hodnotí své vztahy s žáky pozitivně a cítí se ve třídě dobře. Žáci jsou tak spíš důvod, proč učitelé na škole setrvat chtějí. (zdroj)
Každé osmnácté dítě v česku nedokončí běžnou základní školu. Nezíská tak žádnou kvalifikaci a v budoucnu pocítí všechny otřesy pracovního trhu. (Platforma pro včasnou péči)
Většina Čechů (82 %) vnímá lhostejný vztah dětí a mládeže k přírodě a životnímu prostředí jako závažný problém, který by měl aktivně řešit stát. Vztahu dětí k přírodě a životnímu pro středí by se podle většiny veřejnosti (65 %) měly věnovat také české ekologické organizace, jak zjistil Výzkum postojů české veřejnosti k ekologickým NNO. (zdroj)
Mezi mladými lidmi, kteří své vzdělání ukončili bez maturity, je ohroženo chudobou alarmujících 40 %, dále je chudobou ohrožena až třetina mladých rodičů. Jasná je souvislost se vzděláním rodičů – 38 % mladých, jejichž rodiče nemají maturitu, je ohroženo chudobou.
Úroveň nejvyššího dosaženého vzdělání závisí v ČR velkou měrou na tom, v jaké rodině se dítě narodí. Chudobou je ohroženo pouze 1% rodin, v nichž mají oba rodiče vysokoškolské vzdělání. Naproti tomu chudobou je v ČR ohroženo 15 % rodin, kde rodiče, převážně v sociálně vyloučených lokalitách (SVL), mají základní či střední vzdělání bez maturity. (zdroj)
Platy českých učitelů dopadly nejhůře ve srovnání s jejich kolegy v zemích Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD). V roce 2018 nedosáhly ani na dvě třetiny průměrného platu vysokoškoláků. Mzdy českých pedagogů jsou tak horší než na Slovensku, v Polsku či v Maďarsku. (zdroj)
V roce 2007 český stát prohrál v přelomovém rozsudku Evropského soudu pro lidská práva, který dal několika Romům za pravdu a potvrdil, že jejich zařazení do praktické školy byla chyba a porušení jejich práv. I po formálním zrušení těchto škol pak byli Romové dáváni do segregovaných tříd a škol pro děti s diagnózou „lehkého mozkového postižení“. (zdroj)
Ve školních jídelnách se podle výpočtů iniciativy Skutečně zdravá škola vyhodí zhruba 20 až 35 procent z připravených jídel. Existují však i jídelny, kde je situace mnohem horší – jde o případy, kde se vyhodí padesát až šedesát procent. (zdroj)
Více než polovina dívek ve věku 11–15 let uvedla, že kdyby měly vyučující, kteří je podpoří, rády by pokračovaly ve studiu oborů zaměřených na matematiku, fyziku a inženýrství. (Why do girls lose interest in STEM?, Microsoft, 2018)
Problémy s duševním zdravím mají častěji učitelky, a to zejména ve středním věku. Příznaky depresí a úzkostí totiž výrazně souvisí s uváděnými problémy sladit distanční výuku se starostí o vlastní domácnost a děti a oddělovat práci od volného času. (Výzkum PAQ Research a Kalibro Daniel Prokop.)
Přibližně desetina žáků a žákyň vybraných základních škol měla problém s tím, kdyby měla homosexuálního spolužáka nebo spolužačku. Během posledních pěti let se cítila diskriminována a/nebo obtěžována více než třetina LGBTQ+ lidí, což je zhruba třikrát vyšší podíl než v případě běžné populace. (zdroj)
Zatímco v Evropě by bylo akceptovatelné pracovat s muslimem pro 70 % lidí, v Česku je to jen kolem čtvrtiny. Nejde jen o muslimy – Češi a Češky se podle výzkumu extrémně odlišují i v tom, že by nechtěli*y pracovat a své dítě vidět s černochy, Asiaty, židy a příslušníky LGBT minority. (Prokop, D.: Slepé skvrny, 2020))
Zkušenost s šikanou uvedlo 25 % českých žáků a žákyň. Z odpovědí respondentů a respondentek vyplývá, že na téměř polovině škol (47%), kde účastníci působí nebo které znají, dochází k šikaně jednou až dvakrát měsíčně, a na téměř 14% škol se tak děje pravidelně.
Asociace britských psychiatrů uvádí, že téměř 30 procent studentů trpí klinickou mírou stresu a úzkosti a že počet sebevražd v řadách studentů vzrostl od roku 1985 do roku 2005 o 170 procent. Tato čísla potvrzuje také britský statistický úřad, který v roce 2012 zveřejnil data, podle nichž stoupl počet sebevražd studentů v předchozích pěti letech o 50 procent. (zdroj)