Ještě jednou přijímačky … to se vážně nikdo neptá, jak je to možné?

Čarování s výsledky maturit překrylo jiné velmi důležité číslo a to výsledky jednotné přijímací zkoušky na střední školy. Ty přitom byly doslova šokující ….

Možná teď zbystříte pozornost a marně lovíte v paměti, jestli vám něco neuniklo, vždyť přece přijímačky dopadly jako obvykle. Máte pravdu, výsledky přijímacích zkoušek byly zcela obvyklé a nijak výrazněji se nelišily od minulých let … A právě tohle je na nich tak překvapivé.

Jak je vůbec možné, že žákyně a žáci, kteří byli prakticky rok a půl doma, dosáhli stejných výsledků jako ti, co si to “poctivě odseděli” ve škole? A jak to, že toto zjištění nespustilo zemětřesení v českém školství? Jako třešničku na dortu tohoto “průšvihu” českého školství dodejme, že podle mnohých učitelů byly právě letošní přijímačky nejtěžší za poslední roky.

Tak ještě jednou – žákyně a žáci, kteří byli více než celý školní rok doma a se školou se setkávali jen distančně (ti šťastnější pravidelně online se svými učitelkami a učiteli, ti méně šťastní skrze e-maily se špatně mobilem ofocenými pracovními listy) přesto dokázali u své první životní zkoušky zcela objektivně dosáhnout stejných výsledků jako jejich starší bývalí spolužáci a bývalé spolužačky, kterým se dostalo veškeré péče a pozornosti, jakou je české školství schopné nabídnout.

Možná není ani tak smutné, že odpověď na tuto otázku neznáme, ale spíš to, že si ji ve veřejné debatě moc nepokládáme. Při tom je to docela zásadní ukazatel toho, že buď je něco hodně špatně se školstvím (k čemu vlastně je, když jeho výpadek vůbec neovlivnil výkon u přijímacího řízení) nebo je něco špatně s nastavením přijímací zkoušky a nebo nejspíš s obojím.

Je tu ještě pozitivní možnost a to, že naopak české školství zareagovalo výborně, distanční výuka skvěle zafungovala a dokázala plnohodnotně nahradit běžnou školní docházku. Pak se tedy musíme ptát, proč se s tímto zjištěním dál nepracuje?

Zde je potřeba pochválit Ministerstvo školství, které zareagovalo vyhlášením pilotního ověřování možnosti kombinovaného vzdělávání na základních školách. Ze strany ministerstva jde o chvályhodnou snahu přenést to, co fungovalo v distanční výuce do standardního chodu škol, jenže zájem mezi běžnými základními školami byl tak minimální, že musel být několikrát posunut termín uzávěrky přihlášek, aby se vůbec nějaké školy přihlásily.

Přitom právě zkušenost s letošními výsledky přijímaček i v době omezené školní docházky možná naznačuje cestu dál. Co kdybychom přijali vysvětlení, že s dobře cílenou podporou jsou žákyně a žáci schopni splnit požadavky na tvrdé dovednosti (třeba právě učivo matematiky a češtiny) více samostatně, svým tempem a v prostředí podle své volby a že není nutné, aby zrovna tohle bylo hlavní náplní času, který tráví ve škole. Tím by se nám otevřela možnost proměnit školy na skutečná centra všestranného rozvoje osobností a místních komunit, na místa, kde by mladí lidé mohli diskutovat, učit se řešit vlastní i společenské výzvy a kde by rozvíjeli své zájmy a talenty.

Zdá se to jako další utopie a alternativa, kterých se české školství tak bojí, ale co když nám další vlny různých pandemií, virů a mutací nedají jinou možnost? Co když čas strávený s vrstevníky ve škole bude v budoucnu stále vzácnější? Opravdu ho budeme chtít využívat jen k dalšímu “sezení nad učebnicemi”? Záhada letošních výsledků přijímacích zkoušek nám naznačuje, že se nemusíme bát hledat pro naše školství i jiné cesty a jiná řešení.