Krácené úryvky z Kolumbova deníku

Poté, co přehnaně nasliboval vyhlídky na zlato španělskému králi a královně, vrátil se Kolumbus  na Hispaniolu se 17 loděmi a 1200 muži. Muži, které rok předtím nechal v pevnosti, byli všichni zabiti, „poté, co se potulovali po ostrově ve skupinkách, hledali zlato a brali ženy a děti jako otroky pro sex a práci,“ píše Zinn (Howard Zinn – americký historik).

Kolumbus a jeho posádka opět nedokázali najít žádné zlato, a tak naplnili své lodě něčím, co mohli prodat: lidmi. Z 500 Taíno, které zavlekli na své lodě – vybrali je, protože šlo o nejsilnější a nejzdravější jedince – 200 zemřelo už cestou do Španělska. Mnoho dalších zemřelo, jakmile byli prodáni do otroctví.

Kolumbus se tedy znovu pokusil o zlato, ale tentokrát ho už on ani jeho muži nehledali sami. Nařídili všem lidem Taíno ve věku 14 a více, aby každé tři měsíce dodali určité množství zlatého prachu. Kdyby to neudělali, usekli by jim ruce.

V tomto okamžiku Taíno odmítali už jen pěstovat plodiny, protože jim Španělé stejně většinu úrody zabavili a ti, kteří nezemřeli na zmrzačení, začali umírat hladem a nemocemi. Když se pokusili utéct do hor, byli pronásledováni a loveni psy. Mnozí raději volili smrt sebevraždou – otrávili se jedovatými rostlinami.

Zdroj: kráceno z The Washington Post – “Here are the indigenous people Christopher Columbus and his men could not annihilate” – autor: Gillian Brockell, 2019

Úryvky z Kolumbova deníku
Za svítání přišly na břeh velké zástupy mužů, všichni mladí a krásných tvarů, velmi pohlední; jejich vlasy nebyly zkadeřené, ale rovné a hrubé jako koňské žíně, a všichni s čely a hlavami mnohem širšími než u všech lidí, které jsem dosud viděl; jejich oči byly velké a velmi krásné; nebyli černí, ale barvy obyvatel Kanárských ostrovů, což je velmi přirozená okolnost, protože jsou ve stejné zeměpisné šířce jako ostrov Ferro na Kanárech. Bez výjimky měli rovné končetiny a neměli výrazná břicha, ale dobře tvarované postavy. Přijeli na loď na kánoích, vyrobených z kmene stromu úžasným způsobem vzhledem k jejich úrovni; některé z nich byly dostatečně velké, aby se do nich vešlo čtyřicet nebo pětačtyřicet mužů, jiné různých velikostí až po ty, do kterých se vešla jen jedna osoba. Veslovali s veslem jako pekařská lopata a úžasně rychle. Pokud se náhodou převrátí, skočí všichni do moře a plavou, dokud neobrátí kánoi a nevyprázdní ji kalabasou, kterou nosí s sebou. Přišli s množstvím bavlny, papoušky, oštěpy a dalšími věcmi, kterých bylo příliš mnoho na to, aby je bylo možné zmínit; ty vyměňovali za cokoli, co jsme se jim rozhodli dát. Byl jsem k nim velmi pozorný a snažil jsem se zjistit, zda mají nějaké zlato. Když jsem viděl některé z nich s malými kousky tohoto kovu visícími u nosu, vypátral jsem od nich, že když půjdeme na jih nebo obtočíme ostrov tím směrem, najdeme tam krále, který vlastní mnoho zlatých nádob. 

—-

Nyní jsme objevili dvě nebo tři vesnice a všichni lidé sestoupili na břeh, volali na nás a děkovali Bohu. Někteří nám přinesli vodu a jiní potraviny. Když viděli, že nejsem nakloněn zakotvit a vystoupit na pevninu, ponořili se do moře a plavali k nám. My jsme pochopili, že se nás ptají, jestli jsme přišli z nebe. Na palubu mého člunu přišel starý muž; on i ostatní, muži i ženy, křičeli mocnými hlasy: „Pojďte se podívat na muže, kteří přišli z nebes. Přineste jim jídlo a pití.“ Přišlo mnoho obou pohlaví, každý něco přinesl, děkovali Bohu, klaněli se k zemi a zvedali ruce k nebi.

—-

Nevidím však nutnost to místo opevnit, protože zdejší lidé jsou v záležitostech bojů velmi prostí, jak vaše Výsosti uvidí u těch sedmi, které jsem nařídil vzít a odvést do Španělska, aby se naučili náš jazyk a vrátili se, pokud se vaše Výsosti nerozhodnou nechat je všechny převézt do Kastilie nebo držet v zajetí na ostrově. Mohl bych tu všechno obsadit jen s padesáti muži a vládnout jim, jak se mi zlíbí. 

——