Michal a systémový útlak romské menšiny

„Pocházím z romské rodiny. Moje máma se narodila v romské osadě. Jako malá se s rodiči v 60. letech přestěhovala do Čech. Můj otec se narodil ve městě na severu Čech. Tam se seznámili*y. Už v osmi měsících jsem se dostal do dětského domova. Většinu svého života jsem vůbec netušil co se v minulosti stalo.

Později jsem zajel na městký úřad, kde mám hlášené trvalé bydliště, abych zjistil o své minulosti víc. Tam jsem se obrátil na pracovnice orgánu sociálně právní ochrany dětí, které mě měly celé moje dětství nějakým způsobem chránit a dozvěděl jsem se, že ty důvody, pro které jsem se dostal do ústavní péče byly sociální a měly hodně společného s tím, kdo byla má matka a kdo byl můj otec. Tím myslím nejenom, že jak moje matka tak můj otec byli*y chudý, měli*y nízký vzdělání a celý život problémy se zaměstnáním, ale i to, že byli*y Romové.

Já v poslední době, když si čtu o český/československý historii a historii toho jak se ČR a československý stát choval k romské menšině nejen před 1. světovou válkou, nebo 2. světovou válkou, ale i po ní a pak i po pádu komunistickýho režimu, tak si čím dál tím víc uvědomuju, že to proč já jsem se dostal do ústavní péče a proč se tam dnes dostává mnoho romských dětí hodně souvisí s tím, že jsme jednoduše Romové a pocházíme z romských rodin.

Dnes už si můžeme všímat negativních výsledků asimilačních politik i té politiky, kterou tu na Romech provádí Český demokratický stát.“