Plakát Práce


Plakát k tématu práce ukazuje, jak se den pracujících dělí ideálně na práci, odpočinek a spánek — a také mnohem realističtěji  – jak se náš den dělí na různé druhy práce, ve kterém odpočinek občas problikává. Klade si otázku po stále rozdrobenějším konci pracovní doby, otázky ohledně smyslupnosti různých profesí. Čerpá také z práce socioložky Friggy Haug, která rozděluje den na dostatek času na spánek, na “klasickou” práci podle ní stačí čtyři hodiny denně, další čtyři můžeme věnovat práci reproduktivní — starosti o mladé i starší, nákupy, další odhadem čtyřhodinová část dne by patřila seberealizaci, rozvoji koníčků, sportu a poslední etapa je připravena pro politiku zdola, rozhovory s lidmi kolem nás, organizaci, společnému vzdělávání a rozhodování. Líbí se Vám navržené rozdělení více než osmihodinové bloky práce, odpočinku a spánku? Co více odpovídá Vašemu dnu nebo dni vašich rodičů? Co Vám v rozložení dne chybí?

Plakát také zachycuje osoby, které se běžnému koloběhu práce vymykají — někteří protože vlastní ohromné množství kapitálu a vydělávají na práci ostatních nebo protože si jako kouzlem přičarují jiný svět. Často také zapomínáme na práci, kterou pro nás dělají zvířata a zdroje přírody, ze kterých všichni těžíme a které tvoří základ vší naší práce. Co všechno se muselo stát, abychom mohli nyní sedět ve třídě, u počítače, na távě? Kdo všechno nás podporuje, abychom mohli žít?


PRÁCE S PLAKÁTY V KRITICKÉ PEDAGOGICE

Grafické ztvárnění: Marie Lukáčová

Práce s plakáty navazuje na kriticko pedagogickou tradici práce s kódy Paula Freireho. ‚Ten při odstraňování negramotnosti ve favelách ukazoval lidem kresby, znázorňující jejich každodenní život a vedl nad nimi s místními dialog. Docílil tak nejen pochopení lingvistického obsahu slov, ale i dalších souvislostí (společenských, ekonomických, politických…). Skrze dialog nad obrazy ze života vedl obyvatele favel k politickému vědomí.

V našem pojetí fungují plakáty jako kódy, které umožňují přinést mezi studenty a studentky téma, ke kterému se mohou vztáhnout, avšak které tvoří bezpečnou vzdálenost mezi tématem a nimi. Kód je externím znázorněním problému, a tím pádem umožňuje vidět jej novýma očima, a nikoliv ze samozřejmosti každodenní zkušenosti.

Plakáty jsou v metodě Futuropolis nástrojem pro rozpoutání diskuze a umožňují zaměřit se na souvislosti a vztahy různých aktérů ve světě. Plakáty zjednodušeně popisují společenské problémy a často i nabízejí inspiraci k různým řešením. Plakát funguje také jako „kotva“ diskuze, dá se k němu v průběhu práce vracet, čímž nám pomáhá neutíkat od tématu, ale zůstat tematicky v prostoru, vyznačeném graficky plakátem.

V  metodě Futuropolis se dají plakáty použít v rámci spirály, a to zejména v těchto krocích:

1) V probouzení z ticha pomáhá plakát mapovat, co už o problému víme, a otevírá další otázky k tématu.

2) V kritickém bádání nám může plakát pomoci si uvědomit, jaké otázky jsme si k problému ještě nepoložili*y. Plakát nám také pomáhá pozorovat souvislosti a napomáhá tak vidět problém na systémové rovině.

3) Plakát nám může pomoci v imaginaci při promýšlení různých možných budoucností. (Jako např. u plakátu o klimatické změně.)

4) Plakát může pomoci i při reflexi po provedení akce. Lze spojit s otázkami nad plakátem: Kudy vedla naše cesta? Podařilo se nám dosáhnout našich cílů?

Nezávisle na tématu lze nad každým plakátem vést diskuzi kolem těchto otázek:

  • Co vidíte? 
  • Co to ve vás vyvolává?
  • Co je hlavním tématem plakátu?
  • Jaký vidíte vztah mezi obrazem a naší realitou? 
  • Jak je to spojené s vámi? Kde se tam vidíte vy?