Rad a Jako Doma

Viděli*y jsme seniorky, viděli*y jsme oběti domácího násilí, viděli*y jsme často rozvedené ženy, které tou ztrátou partnera přišly o nějakou bezpečnost.”

otázky: Proč je pro ženy bez domova důležité moci pečovat? Co může vést k ženskému bezdomovectví?

“Pracuju v organizaci Jako doma, která se věnuje problematice ženského bezdomovectví. Pracuji jako peerpracovník. Když jsme zakládaly organizaci o ženách bez domova, tak jsme o ženách bez domova nic nevěděly. Nevěděla o nich nic ani společnost, protože organizace Jako doma byla první společnost, která realizovala výzkum o ženách bez domova.

Ve společenském diskurzu se používal výraz bezdomovec, bezdomovkyně se nepoužívalo. Ten obraz z výzkumu, který nám vyskočil byl, že obraz je úplně jiný. Viděly jsme seniorky, viděly jsme oběti domácího násilí, viděly jsme často rozvedené ženy, které tou ztrátou partnera přišly o nějakou bezpečnost.

Když pracuji se ženami bez domova, tak se postupně objeví nějaká traumatická zkušenost. Trauma je něco, co vidím u každé z našich klientek. Většinou souvisí s dětmi. Často také nějaké znevýhodnění většinou k bezdomovectví vede. Na systémové úrovni takové znevýhodnění znamená, že jsme velmi blízko bezdomovectví. Také tam chybí péče — ať už v dětství, také na komunitní úrovni — ženy jsou často přehlížené, komunita na to nemůže nebo nechce reagovat. Třetí téma kolem péče je to, že ženy samy nemohou pečovat – o ostatní, o sebe o nějaký svůj prostor. To chápeme jako samozřejmost. To, že pečujeme o lidi kolem sebe nám dává nějaký pocit smyslu. Ta absence péče je podle mě tím, co souvisí s tou traumatickou skutečností. Zahradní terapie toto vyrovnává, umožňuje dynamický proces. Umožňuje jim, aby vzali určité místo za své. Jak jsou často vyháněny z domovů, vyháněny z ulici, tak tohle místo už jim zůstane vždycky.”

Rad a Jako Doma