Systémové myšlení

Chceme proměňovat vlastní situaci ve světě, který se stává komplexnějším než kdykoli předtím. Ve snaze porozumět situaci a následně ji měnit budeme narážet na mnohé bariéry a limity. Problémy, se kterými se setkáváme, jsou často součástí komplikovaných společenských systémů a struktur, kterým nevíme, jak porozumět (např. kde vzniká představa o tom, co je normální a zdravé? kdo je zodpovědný za změny klimatu?).

Proto rozšiřujeme metodu Futuropolis o praxi systémového myšlení a budeme se snažit (i) posílit schopnost vnímat sami*y sebe jako součást problémů i řešení a hledat svoji pozici, (ii) porozumět vlastním předpokladům a přesvědčením o problémech, (iii) všímat si toho, jak systémy fungují, a hledat smysluplné kroky k jejich proměnám tak, aby se řešily příčiny problémů.

Systémové myšlení má svou praxi napříč mnoha obory a přístupy. Od podnikání přes sociální práci až k environmentální psychologii. Ve Futuropolis se budeme snažit nástroje systémového myšlení využít v běžném vzdělávání. A teď v krátkosti do toho, jak se systémovými přístupy pracujeme v projektu a jak sami*y systémovému myšlení rozumíme.

Co je systém?

Ve Futuropolis věříme, 

že lidské (a jakékoli jiné) tělo pro nás není jen soubor jednotlivých částí, které mechanicky fungují dohromady, ale živý a proměnlivý celek, který intuitivně reaguje na drobné změny uvnitř těla i v jeho okolí,

že osobní a používaný diář není jen souborem čar a papírů, ale strukturou, která má vlastní cíl (vypsat se z pocitů, naplánovat týden, zachytit nápady), a je vytvořený tak, aby jej diář co nejlépe dokázal naplnit,

že kultura a věda nejsou souborem uměleckých děl a akademických studií, ale společným podhoubím a interpretačním rámcem, jakým se vztahujeme k sobě samým, k druhým a k životu okolo sebe. Z tohoto podhoubí se rodí rozličné kultury, zvyklosti, normy a typy jednání. 

Proč přinášíme systémové myšlení do projektu Futuropolis?

V našem projektu se systémové myšlení snažíme začlenit jako jedno z hlavních vláken, ze kterých „šijeme“ kritickou pedagogiku. Kritická pedagogika nerozděluje vzdělávání a politiku, pro ni je vše politické, protože každé jednání utváří určitou podobu světa. A tak potřebujeme vytvářet vzdělávání, které vede k řešení hlubších příčin současných problémů a které pomůže orientovat se v komplexním světě. Systémový přístup nám umožní přistoupit k problémům jako k celku a neztratit se v jednotlivostech, zároveň nám pomáhá hledat kroky (pákové body), které nám umožní pohnout i s velkými systémy.

To, s čím nám systémové myšlení dokáže pomoci, je porozumět komplexnosti a provázanosti světa, ve kterém se teď nacházíme. Současně vidíme trendy: globalizaci světových ekonomik a informačních zdrojů a technologií, nárůst byrokratizace institucí, rozšíření sociálních nerovností, vliv společnosti na změny klimatu, současné ozbrojené konflikty a zbrojení – díky nim (i dalším) se společenské problémy najednou zdají být robustnější, komplexnější, provázanější než kdy dříve. V současném vzdělávání se k těmto problémům snažíme přistupovat tak jako vždy, analytickým přístupem. Analýzou se snažíme porozumět co nejvíce jednotlivým částem, které oddělíme od celku, a metodou a svým rozumem a doufáme, že nám analýza jednotlivostí odkryje celek. Najednou ale zjišťujeme, že narážíme na vlastní limity, že analytický přístup nám sice pomůže porozumět některým proměnným, ale my pak stojíme stejně bezradní před tím celým problémem jako celkem. Tehdy se ve snaze o změny snažíme řešit problém skrze proměnu jeho dílčích částí, ale v podstatě skončíme pouze u toho, že řešíme projevy a ne kořeny.

Systémové přístupy nám oproti tomu pomáhají přistoupit k problému jako k celku, jako k provázanému systému. Tento styl myšlení a zkoumání věří, že se jednotlivé části (lidé, buňky, peníze v oběhu) chovají jinak, když jsou společně organizované a propojené s ostatními, než když stojí izolovaně samy o sobě. Systémové myšlení proto přichází s nástroji, které nám umožní porozumět primárně vztahům mezi jednotlivými částmi a tomu, jak se společně organizují, strukturují, což nám vědecký přístup zaměřený na izolaci a hlubokou analýzu částí neumožní.

Může se zdát, že se spolu s kritikou jednoho vědeckého přístupu pouštíme obecně do kritiky jakýchkoli hlubokých analýz. Chceme tu ale říct: systémové myšlení je vrcholně badatelské, jen přichází s jinou sadou myšlenek a nástrojů.

V projektu Futuropolis jsme se rozhodli*y zařadit přístupy systémového myšlení zejména proto, že současné problémy, před kterými stojíme, nejsou řešitelné současným stylem myšlení. A zároveň chceme systémové myšlení aplikovat na problematiky společenských nerovností a rozdělení moci ve společnosti. Chceme tak:

  • obohatit systémové myšlení o kritický přístup. Koncepty a praktiky systémového myšlení se dříve používaly jako prostředky k hledání bariér, které brání větší pracovní produktivitě, a nevědomky mohly sloužit k reprodukci útlaku a společenských nerovností a udržování společenského statu quo namísto jeho transformaci. Ve Futuropolis chceme používat nástroje systémového myšlení jako prostředky k reflexi společenských nerovností a nespravedlností a skrze praxi systémového myšlení vytvářet spravedlivější společenské struktury.
  • obohatit kritický přístup o systémové myšlení. Stojíme před mnohočetnými krizemi (krize klimatická, ekonomická, politická, zdravotnická, krize rozmanitosti, imaginace, konflikty o zdroje…) a vypadá to, že rychlá řešení nám problémy buď pouze odsunou do pozadí, nebo/a ještě zesílí. Potřebujeme změny na hlubší úrovni, které by proměnily současné struktury a vytvářely nové, více polidštěné, svobodné a udržitelné. Pokud se chceme ptát na otázky Kdo z problémů těží? Na koho problém dopadá? a Jak jinak by mohl svět vypadat?, potřebujeme více porozumět současným strukturám, které problémy vytváří nebo posilují. Proto volíme nástroje a myšlenky systémového myšlení.

Chcete-li se pustit do jednotlivých metod, rozklikněte Úvodní balíček k systémovému myšlení nebo koukněte do naší Knihovny.