Audiopříběhy Klima
Komu by prošlo zavolat policii na studenty třicet let po osmnáctym listopadu
Kryštof Říha
„Viděl jsme jiný aktivisty a přišlo mi to cool, nikdy mi ale nedošlo, že bych to mohl dělat já sám. Nikdy mi nedošlo, že bych mohl ovlivňovat věci ve svém okolí. Přišel za mnou kamarád s návrhem, abychom v pátek nešli do školy na výzvu Grety Thumberg. Řekl jsem, že je to trapný a že jestli nepůjde dalších sto lidí, tak nikam nejdu. Dalších deset dní jsem moc nespal a organizovali jsme stávku. Po pár dnech jsme už s pár lidma chodili dělat přednášky o změně klimatu. Nejdřív u nás na škole, pak i na dalších. Postupně nás bylo deset až patnáct, scházeli jsme se o velkých přestávkách na škole. Tehdy jsem měl pocit, že to děláme sami. Nevěděl jsem, že je nějaká celostátní struktura. Byla to naše reakce na tu výzvu. Nakonec tam bylo víc než sto lidí asi okolo sto padesáti. Povedlo se to, i když tu byl nějaký tlak proti tomu. Šli jsme krátkým průvodem na náměstí a tam byly projevy, měli jsme pozvané i vědce.“
Otázky pro práci se třídou: Kvůli čemu byste byli ochotní přesvědčovat ostatní, aby šli demonstrovat? Co jste mysleli, že nikdy nemůžete ovlivnit, ale nakonec jste to zvládli.
Janek — Co můžeme dělat a nepropadat beznaději
Janek Rovenský
Jan Rovenský je jedním z lídrů českého klimatického hnutí. V české pobočce Greanpeace se specializuje na energetiku a konec uhlí. Co můžeme dělat proti změnám klimatu?
Janek — Jak jsem se dostal k klimaaktivismu
Janek Rovenský
Otázky pro práci se třídou: Ovlivňuje klimatická krize Vaše přemýšlení o budoucnosti nebo to co byste chtěli dělat? Jaké strategie se dají volit v boji proti změnám klimatu?
„Já jsem se ke klimaaktivismu dostal, když jsem byl na střední škole. Ten hlavní důvod, který celou tu dobu, kdy se věnuji aktivismu, přetrval souvisí se smyslem života. Zní to hrozně pateticky, ale já jsem tehdy řešil k čemu v tom světě jsem. Mohl jsem jít vydělávat peníze, mohl jsem se věnovat vědě, ale většinou mi tam chyběl ten smysl. Jasně člověk si mohl vybrat nějakou pomáhající profesi, ale chtěl jsem něco, co bude souviset se světem jako takovým.“
„Přidal jsem se k místní organizaci, která se věnovala ochraně životního prostředí a byla poměrně radikální a brzo jsem zjistil, že je to ona. Čím víc jsem se tomu věnovat, tím víc jsem cítil, že je to ono. Práce je většinou frustrující, protože většinu bitev, kterou člověk bojuje, tak prohrává, protože ho průmysl a politici tlačí zpátky. Když se ale kouknu zpátky, tak nelituju.“
„To co se velmi změnilo je to, jak vnímám, že je moje práce důležitá. Když jsem se v roce 2005 přidal ke Greenpeace a začal se věnovat energetice, tak jsem teprve zjistil, co ta změna znamená.“
Nikdy mi nedošlo, že bych sám mohl ovlivňovat věci ve svém okolí
Kryštof Říha
Otázky pro práci se třídou: Kvůli čemu byste byli ochotní přesvědčovat ostatní, aby šli demonstrovat? Co jste mysleli, že nikdy nemůžete ovlivnit, ale nakonec jste to zvládli?
„Viděl jsme jiný aktivisty a přišlo mi to cool, nikdy mi ale nedošlo, že bych to mohl dělat já sám. Nikdy mi nedošlo, že bych mohl ovlivňovat věci ve svém okolí. Přišel za mnou kamarád s návrhem, abychom v pátek nešli do školy na výzvu Grety Thumberg. Řekl jsem, že je to trapný a že jestli nepůjde dalších sto lidí, tak nikam nejdu. Dalších deset dní jsem moc nespal a organizovali jsme stávku. Po pár dnech jsme už s pár lidma chodili dělat přednášky o změně klimatu. Nejdřív u nás na škole, pak i na dalších. Postupně nás bylo deset až patnáct, scházeli jsme se o velkých přestávkách na škole. Tehdy jsem měl pocit, že to děláme sami. Nevěděl jsem, že je nějaká celostátní struktura. Byla to naše reakce na tu výzvu. Nakonec tam bylo víc než sto lidí asi okolo sto padesáti. Povedlo se to, i když tu byl nějaký tlak proti tomu. Šli jsme krátkým průvodem na náměstí a tam byly projevy, měli jsme pozvané i vědce.“
„Pořád obdivuji lidi, co dělají stávky v malých městech. Tady v Praze se člověk může jednoduše schovat do svojí bubliny.“