O čem se nemluví

Gabriela Junášková

Dvořákovo gymnázium, Kralupy nad Vltavou

Třída: kvinta, Předmět: Výtvarná výchova; Časová dotace: 4 vyučovací hodiny online (2 h prezentace s diskuzí, 2 hodiny sdílení vlastní tvorby); Přílohy: prezentace děl Davida Černého; Kompetence kriticky vyučujících učitelů a učitelek: Provazuje témata se životem žáků a žákyň; Fáze spirály Futuropolis: probouzení z ticha a kritické bádání

Záměr

Chtěla jsem s žáky a žákyněmi navázat kontakt ohledně témat, která jsou pro ně důležitá, ale my vyučující je přehlížíme. Záměrem bylo zlepšit školní klima a vzájemné vztahy.

Postup 

1. Zpracovala jsem pro žáky a žákyně prezentaci z děl Davida Černého. 
2. Během prezentace jsme živě diskutovali*y o tom, jak žactvo samo jednotlivá díla vnímá, jak si je vysvětluje. Mým záměrem bylo přinést myšlenky: 

• že i dílo, které se nám může na první pohled zdát nehezké nebo urážející. má význam
• že veřejný prostor by měl sloužit k diskuzi
• že umění by mělo vyvolávat diskuzi
• že věci nejsou o tom líbí/nelíbí; že bychom se neměli*y bát vyjadřovat svůj názor

Také jsme diskutovali*y o tom, kde jsou hranice, co vyjadřovat a jak, jakou formou, právě na příkladech Davida Černého. Například fialový „fakáč“ namířený na Hrad jim přišel už moc.

1. Po ukončení prezentace jsem jim kladla tyto otázky:

Co jsem vám chtěla touto prezentací říci?

Které dílo vás zaujalo a proč?

Které dílo se vám nelíbilo a proč?

Co nás v našich životech ovlivňuje a proč?

O čem se ve společnosti nemluví a mělo by se?

Jak by měla vypadat ideální škola?

1. Výtvarné zpracování odpovědí na otázku „O čem se ve společnosti (ve škole) nemluví, ale mělo by“ bylo dobrovolné.
2. V následujících hodinách jsme si povídali*y o jejich dílech. 

Fotky zde

Pedagogická reflexe

Efekt

Žáci a žákyně byli*y otevření*é. Zdálo se, že jsou rádi*y, že mohou o sobě a svém vztahu ke škole mluvit. Někteří žáci a některé žákyně hovořili*y i o osobních problémech. 

Čím experiment podle mě naplňuje principy kritické pedagogiky?

Škola je pro žáky a žákyně důležitá součást jejich života. Pokud se nebudeme ptát, jak se ve škole cítí, jak školu vnímají, nebudeme ani dosahovat vzájemně lepších výsledků.

Už několikrát se mi potvrdilo, že když se začne o osobních problémech mluvit, zjistí najednou větší skupina ve třídě, že má podobné pocity (že by to bylo pubertou a přecitlivělostí?) a že vlastně nejsou ani divní*é, ani jiní*é, ani sami*y. A když je někdo fakt jiný a trochu se otevře, tak to vede k jeho pochopení, proč to tak je. Zatím se mi nestalo, že by se to vymstilo a třeba by byla ta osoba následně šikanována. Právě naopak. Když je někdo třeba slovně šikanován a otevře se to, tak ho kolektiv lépe přijímá nebo alespoň nechá.

Ponaučení

Ještě promyslím, jak přesněji formulovat výtvarné zadání. Například výtvarnou technikou, omezenými prostředky, volbou materiálu atd.