Prostředí školy

Jana Chadimová, ZŠ Litomyšl

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek

Třída: 7., 8., 9. ročník, počet žáků a žaček: 14; Předmět: volitelný předmět Výtvarná tvorba se zapojením anglického jazyka, 90 minut 1 x 14 dní; Časová dotace: 90 minut – probouzení z ticha, bádání a mapování, imaginace a část taktiky; 180 minut – dokončení taktiky, vlastní akce a bezprostřední reflexe; Posléze probíhala postupná reflexe díky reakcím žákyň a kolegyň v následujících dnech a týdnech; Kompetence kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek: 1. provazuje témata se životem žákyň a žáků, 2. vede ke smysluplné akci a reflexi (facilituje plánování, průběh a reflexi akce, ve které předává co nejvíce zodpovědnosti na studenty); Fáze spirály Futuropolis: zkoušela jsem projít všemi fázemi

 fotodokumentace zde

 

Záměr

Naše školní budova je historická, s velmi tradičním prostorem, který v mnoha ohledech neodpovídá aktuálním požadavkům na školní prostor. Ve snaze o kultivaci prostoru narážíme na stísněnost a finanční limity. Chtěla jsem zjistit, jaká pozitiva a negativa budovy vnímá žactvo a zda by mělo chuť v prostoru něco samo změnit. Doufala jsem ve vyústění v nějakou akci, ale nevěděla jsem, zda se to podaří. Zda to bude mít dostatečný potenciál, aby se to do akce přelilo.

Postup 

Schéma postupu:

Se žákyněmi jsem otevřela téma naší tradiční školní budovy, jak by bylo možné přispět k tomu, aby se v ní cítily lépe. Fázi probouzení, bádání a mapování jsme řešily formou společné diskuze. 

1. fáze: Probouzení z ticha

Žákyně popisovaly pomocí přídavných jmen, jak vnímají interiér školy. Budovu jsme si společně prošly.

 

     2. fáze: Bádání a mapování

Společná diskuze ve třídě. Přes plusy a mínusy budovy, vzpomínky na jiné školní budovy, které někdy holky navštívily, jsme se dostaly k prostorám, kde tráví hodně času. Mluvily o svých třídách, porovnávaly, jak se jim která líbí, zda jsou některé prostory přívětivé, nebo ne. Zda v některé mají místo, které mají rády. Zda a proč je pro ně důležité, aby byly školní prostory nějaký způsobem osobité, barevné. 

Další možné otázky:

Co je pro žáky*ně přívětivé a co ne? Jak se mezi sebou liší a čím to je? Co požadují od školního prostředí – chtějí se tam cítit „jako doma“, nebo spíš jinak, aby vynikla funkce prostoru, kde se učí? Ovlivňuje prostor školy nějak jejich bytí spolu nebo učení? Jak?

Hledaly jsme prostor, který využívají všechny a tráví tam čas. Shodly se na toaletách ve 2. patře. Často se tam schází o přestávkách i s kamarádkami z jiných tříd, mají tam debatní kroužky, kontrolují mobil (používání mobilních telefonů je ve škole zakázáno) atd. 

 

       3. fáze: Imaginace

Prostor toalet je světlý, neutrální, nic zajímavého. Změnu jsme chtěly realizovat společně během výuky, s ohledem na to žákyně přemýšlely o způsobu a proveditelnosti změny v našich podmínkách. Ve skupinkách se domlouvaly o nápadech, využily k inspiraci internet. Ve hře byla nástěnná malba a pak jedna skupina na Pinterestu objevila nápad barevných citátů na dveřích. To bylo s ohledem na naše podmínky nejlépe realizovatelné. Na nápadu panovala shoda. Dalším krokem tedy bylo přemýšlení nad typem citátů, zda zvolit češtinu, nebo angličtinu, jestli bude možné použít naše běžné barvy atd. 

 

      4. fáze: Taktika a strategie

Bylo potřeba získat svolení ředitelny. Žákyně se dohodly, kdo se během následujícího týdne zeptá pana ředitele, zda by to bylo možné. Jednání v ředitelně proběhlo dobře, malování dveří bylo schváleno. (Roli hrálo i to, že dveře jsou staré. Pan ředitel se mj. obával, aby to nevyvolalo dojem, že na dveře může kdokoliv cokoliv kreslit, a aby nedocházelo k vandalismu. Ale nakonec svolil.)

 

     5. fáze: Akce

V další hodině si skupinky žákyň připravily návrhy citátů, barevné schéma a nakonec i rozvržení slov v poměru 1:1. A pustily se do práce na dveřích akrylovými barvami.

 

Pedagogická reflexe

Žákyně vyjadřovaly radost z toho, že práci zvládly a fungovala spolupráce ve skupinách. Některé si na začátku nevěřily a bály se, že to pokazí. Cítily větší závazek vzhledem ke společným prostorám oproti práci na čtvrtce v soukromí třídy. Užívaly si práci mimo třídu.

Malířky měly velkou radost ze spontánních reakcí holek, které jejich práci viděly poprvé. Největší ohlas měla věta „Dnes ti to sluší“, umístěná u východu z prostoru toalet. Žákyně nejvíc potěšila reakce: „My to chceme v prvním patře taky!“ 🙂

Čím experiment podle mě naplňuje principy kritické pedagogiky?

Žákyně dostaly příležitost uvažovat nad tím, které prostory školy by chtěly změnit. Zvolily si cestu, jak změny docílit. Vyjednaly si souhlas vedení školy ke změně a pak změnu realizovaly. Vyučující jim pomohla s technickými otázkami (výběr barev, rady k procesu – návrh 1:1, jeho přenesení na dveře…) a facilitovala diskuzi.

Ponaučení

• Nevytěžila jsem reflexi směrem k poznání vlivu skupiny na změnu a plánu k dalším změnám.
• Protože mi přišel nápad s malbou na dveře dobře realizovatelný a nosný, odsunula jsem další návrhy stranou a už jsme se k nim nevracely. Příště potřebuji trpělivěji pracovat s návrhy všech, aby všichni*všechny věděli*y, že jsou vyslyšeni*y a jejich návrhy jsou zváženy.