Evaluační zpráva projektu Futoropolis: škola emancipace

Evaluační zpráva_Futuropolis_2023

V průběhu tří let jsme podnikli*y pedagogický inovační experiment. V rámci projektu Futuropolis: Škola emancipace jsme v českém vzdělávacím prostředí zkoušeli*y realizovat přístup kritické pedagogiky Paula Freireho a kombinovat jej s metodami systémového myšlení a promýšlení budoucností či s důrazem na zapojení emocí, smyslů, umění a imaginace. Chtěli*y jsme, aby vzdělávací praxe podpořila mladé lidi ve schopnosti aktivně čelit bezmoci a nejistotě vyplývajícím ze změn současného světa. Proto jsme potřebovali*y prostor pro hledání nové metody i pro experimentování a posouvání hranic a limitů své představivosti. 

Nyní publikujeme Evaluační zprávu shrnující naše tříleté působení. Tato zpráva projektu Futuropolis: škola emancipace je reflexí toho, kam nás současný stav základních škol s kritickou pedagogikou pustil, co v něm bylo možné a na co jsme narazili*y, a jaký vliv měly okolnosti COVIDu. Evaluační zprávu čtěte i jako diskuzi a podněty ke změně směrem naší k vizi vzdělávání.

„Naším cílem je vzdělávat generaci, která bude tvořit svět fungující pro všechny, ne se jen přizpůsobovat současnému neudržitelnému nastavení světa. Tvoříme vzdělávání, které budou žáci a žákyně považovat za smysluplné a které je vybaví dovednostmi empatie, kritického či systémového myšlení a vizionářstvím, aby mohli*y tvořit svět budoucnosti, ve kterém si přejí žít.“

Pedagogický experiment

Vytvořili*y jsme tým 30 vyučujících1, provázejících, metodiků, metodiček, umělkyň, artivistek celkově ze dvou neziskových organizací, šesti základních škol a dvou víceletých gymnázií. Společně jsme zkoumali*y, jak může vypadat kritický pedagogický přístup v českém prostředí, a ten se snažili*y realizovat ve třídách druhého stupně a odpovídajících třídách víceletých gymnázií. Otevírání aktuálních témat, prohlubování chápání kritické pedagogiky, experimentování ve třídách, reflexe a zachycování zkušeností tvořily děj našeho projektu.

Vyučující podnikali experimenty s využitím metody Futuropolisv ve výuce a také metodické experimenty s cílem zkoumat rozložení moci a mocenské vztahy na úrovni vlastní školy, popřípadě jednotlivých tříd. Záměrem bylo umožnit vyučujícím i studujícím lépe porozumět vztahům a možnostem ovlivňovat dění ve škole, rozhodovací procesy a také pojmenovat míru politické účinnosti jednotlivých aktérů. 

Příklad experimentu: Společné známkování

„Nejdřív jsem navrhl a popsal novou metodu: vysvětlím učivo jako vždycky a společně ho procvičíme. Potom ale vytvoříme skupinky tří až čtyř studentů či studentek, které určím já… V nich bude třída pracovat s dalšími materiály. Postupně je budeme kontrolovat a přidávat do doby, kdy se každý člen či členka každé skupiny bude cítit komfortně. V následující hodině potom budeme psát test – každý za sebe, ale dobrá známka (jednička a dvojka) bude platit jenom v případě, že ji získají všichni ve skupince. Potom jsem požádal třídu o názory a návrhy změn. Diskuze nebyla dlouhá, v téhle fázi to všem bylo jedno. Největší podiv vzbudil princip známkování … ale třída souhlasila. /…/

Tahle praxe mě zaujala, protože posiluje spolupráci ve třídě. Nevidí učení a známkování jako soutěž, ve které někdo vyhraje a někdo prohraje, ale odpovídá reálným životním situacím a spolupráci v týmu. Kromě toho dá možnost ilustrovat, že každý je dobrý v něčem jiném a kdo pomáhá spolužákům v jednom předmětu, potřebuje pomoc jindy. Zabaví studenty a studentky, kteří*ré jsou v předmětu napřed a nudí se, zatímco s ostatními procvičujeme.“ Úryvek z textu učitele popisujícího experiment se známkováním.

 

Co se ve zprávě dočtete?

• Co jsme s vyučujícími podnikli a jak to ovlivňovaly COVIDové okolnosti.
• Příklady pedagogických experimentů
• Metodologii evaluace a hlavní zjištění ve vztahu k evaluačním otázkám. Zjištění obohacujeme o data a promluvy vyučujících. Nabízíme poznatky, které se objevují významněji u většího množství vyučujících, ale i takové, na které vyučující kladou důraz, ačkoli se téma u ostatních vyučujících neobjevuje tak silně.
• Diskuze a call to action

Co jsme chtěli zjistit?

Zde předkládáme evaluační otázky, které jsme si položili*y na začátku projektu a které tvoří
kostru naší reflexe.

•  Jak rozumí pedagogové a pedagožky principům a přínosům přístupu kritické pedagogiky a technik
  future thinking (dále jako promýšlení budoucností) a systems thinking (dále jako systémového
  myšlení) a do jaké míry je používají ve své pedagogické praxi?
•  Byla posílena sebedůvěra učitelů a učitelek otvírat aktuální témata a zasazovat zkušenosti žáků a žákyň do souvislostí?
•  Byla posílena schopnost dialogického vztahu vyučující-studující?
• Co ve fungování školy a nastavení výuky podporuje a co brání používání adaptovaných metod
  kritické pedagogiky, promýšlení budoucností a systémového myšlení?
•  Co ve fungování školy a nastavení výuky podporuje a co brání odolnosti učitelů a zvyšování
  pocitu vlastní politické účinnosti žáků a žákyň?
• Vedly aplikované metody ke zvýšení jejich (studujících) vlastní politické účinnosti, pochopení souvislostí mezi vlastním životem a velkými společenskými tématy?

Ochutnávka toho, co jsme zjistili

Namátkou nabízíme pár zajímavých postřehů, které nás zaujaly:

• Zásadní proměnou, kterou vyučující prošli, byla reflexe jejich mocenské pozice a citlivost
  na to, jak se s mocí zachází ve třídě i ve společnosti.
• Vyučující našli nový zdroj sebedůvěry v podobě kompetence k dialogickému jednání.
• Výtvarný způsob vyjádření umožnil vyučujícím otevírat náročnější a komplexnější témata než dříve – a to v průběhu distanční výuky. Výtvarná výchova tímto způsobem dokázala podporovat duševní zdraví studujících. 
• Odolnosti učitelů přispívá kvalita vztahů s kolegy, vedením, se studujícími, vzájemná podpora a setkávání, setkávání s lidmi s rozdílných bublin.
• Tématem hodným pozornosti je fenomén pocitu odpojenosti či oddělení vyučujících jedné školy od sebe navzájem, kdy tento pocit, že nesdílíme stejné hodnoty a východiska, vyučujícím brání v dalším rozvoji své vlastní praxe např. na úrovni sdílení či spolupráce s kolegy či kolegyněmi. Protože pokud máme pocit, že se neshodneme na základních východiscích, logicky nemáme motivaci pokoušet se spolupracovat.

„Mocenská analýza… nám pomohla ve škole odhalit některý věci (nefunkčnost školního parlamentu), takže za mě byla úplně nejlepší pro školu a začali jsme to slovo demokratický používat trochu jinak než do té doby.“ (Martina R., akční výzkum, případové studie škol)

„To, co mi jde nově, není nějaká dialogičnost ve vedení diskuze, nebo dání příležitosti nějak se projevit, ale  že bych s tím měl pracovat nějak dál a ty věci, které děcka během té diskuze přinášejí, tak na nich nějak jako stavět, tak to jsem vůbec nedělal a mám pocit, že v tomhle v tomhle jsem jako rostl teď.“ (úryvek z akčního výzkumu)

Zajímá tě víc? Přečti si zprávu celou.

PS: Evaluační zprávu publikujeme s ročním s odstupem, protože jsme čekali na schválení donora.