MOŽNOSTI ROZHODOVÁNÍ

Tento zjednodušený přehled základních druhů rozhodování s příklady rozhodovacích postupů vznikl jako podpora vyučujícím s cílem rozšířit představu, že jediný způsob společného rozhodování je hlasování. Tato pomůcka umožní vědomě volit vhodné způsoby rozhodování podle potřeb skupiny a situace. Chceme tím posílit schopnost tříd, skupin, týmů a v konečném důsledku i společnosti rozhodovat se snahou zohlednit co nejvíce potřeb.

Popisované procesy rozhodování pracují s již existujícími variantami řešení. V každém procesu by tomu ideálně předcházela práce s informacemi (shromažďování, třídění dle relevance aj.), vytváření a testování variant řešení.

DRUHY ROZHODOVÁNÍ

Pro zjednodušení pracujeme se situací, kdy se rozhoduje mezi dvěma variantami.

Rozhodnutí autoritou 

Autoritou může být formální vedoucí i neformální leader, odborník*ice, člověk se zkušenosti…)

Vhodné pro situace: když je krize, je lepší jakékoliv rozhodnutí než žádné; když jde o expertní rozhodnutí

Dopady na skupinovou dynamiku: dojde k vytvoření dvou skupin – jedna souhlasí a ta druhá nesouhlasí a necítí se motivovaná na rozhodnutí participovat, autorita posiluje svou pozici.

Los 

Vhodné pro situace: když spěchám; když obě řešení jsou relativně podobná; když nejde o zásadní otázky

Dopady na skupinovou dynamiku: nejmenší dopady na vztahy; vzniknou dvě podskupiny; mohou výsledek dávat za vinu náhodě, nikdo nenese odpovědnost

Rozhodnutí většinou (hlasování) 

Vhodné pro situace: když spěchám; čím větší počet lidí rozhoduje, tím je hlasování oprávněnější; když obě řešení jsou relativně podobná

Dopady na skupinovou dynamiku: dvě podskupiny – ti co vyhráli, ti co prohráli (nejhorší dopad pokud je hlasování 49:51); podskupina, která byla proti, může rozhodnutí nejen ignorovat, ale i aktivně sabotovat

Kompromis

Výsleným řešením je třetí varianta, v níž se každá strana něčeho vzdá, nebo varianta osekaná o to, s čím jedna ze stran zásadně nesouhlasí.

Vhodné pro situace: když jsou ve hře pouze stejné motivy a strategie jejich naplnění stojí proti sobě (např. oba máme žízeň a k dispozici je pouze jedna láhev vody)

Dopady na skupinovou dynamiku: nikdo není motivovaný; naštvaný/nespokojený může být každý

Konsensus

Výsledkem je řešení uspokojující motivace všech zúčastněných.

Vhodné pro situace: když považujeme za nutné, aby skupina postupovala jednotně; když jsou ve hře různé motivy, které nestojí proti sobě (např. máme zájem o pomeranč – jedna strana kvůli dužině na snězení, druhá strana kvůli slupkám proti molům); když je dostatek času

Dopady na skupinovou dynamiku: všichni řešení přijmou, sbližuje a posiluje skupinu; může vést k vyčerpání, pokud je proces příliš dlouhý

 

ROZHODOVACÍ POSTUPY 

Hlasování 

Hlasuje se pro, proti, zdržel se. Mohou být ještě různé druhy hlasování v závislosti na tom, jaký význam se přiděluje hlasům, které nebyly vyjádřeny, protože se lidé neúčastili.

Hlasování s preferenčními hlasy 

Každý má k dispozici určitý počet preferenčních hlasů (např. 5), které může libovolně rozdělit mezi preferované varianty. Může a nemusí být povoleno dát více hlasů jedné variantě. Proces je vhodný pro hlasování ve více kolech, když je variant mnoho a potřebujeme zúžit výběr. Při těsném výsledku je třeba zařadit další hlasování i ve formě “jeden člověk = jeden hlas”.

Hlasování s preferenčními hlasy po předchozí diskuzi ve skupinách 

Umožňuje seznámit se s názory druhých, promyslet svůj. Posiluje skupinu a rozšiřuje obzory díky perspektivám ostatních. Je dobré volit takovou variantu diskuze, kdy každý má prostor se vyjádřit, např. v  kruhu s mluvícím předmětem.

Vyjadřování míry námitky (contravoting)

Ukazuje míru odporu či námitky skupiny vůči jednotlivým variantám, což může napovědět, která varianta má konsensu nejblíže. Postup je takový, že každý člověk u každé zvažované varianty ukazuje míru odporu na prstech od 1 do 5. Pět vztyčených prstů znamená: „mám zásadní problém“, všechny prsty v dlani  znamenají, že jsem s danou variantou plně v souladu a nemám žádnou námitku. Své důvody pak představí každý se 4 a 5 prsty. Lze poté zvolit variantu s nejmenším odporem skupiny (tj. variantu, která měla nejnižší součet prstů), výsledek bude blíže konsensu.

Systémové konsensování

V návazném procesu po vyjádření míry námitky se vypořádávají odůvodněné silné námitky. Autor námitky (4 až 5 prstů) navrhuje úpravu varianty tak, aby stále odpovídala potřebám ostatních a nově i jeho potřebám. Sytémové konsensování je rychlejší než konsensus, protože nehledáme jednoznačnou shodu, výsledkem je konsensus typu „mohu s tím žít“ – tj. neošetřujeme ty zapojené, kteří dávali slabou námitku (2 či 3 prsty). Předchozí diskuze zmenšuje míru odporu.

Rozhodování iniciátorem*kou formou vyžádaných rad

Rozhoduje ten, kdo vidí problém k řešení a má kapacitu na to jej řešit, konzultuje jej se všemi, kterých se rozhodnutí týká a/nebo v něm mají významnou expertízu či zkušenost. Rozhodnutí, jak a zda budou připomínky zahrnuty je na něm*ní. Funguje ve skupinách s vyšší mírou důvěry, pomáhá jasná organizační struktura.