Strategie a taktika

4_Strategie, taktika a priprava na akci (PDF)

Fáze 4: Strategie, taktika a příprava na akci

V této fázi pojmenováváme svou pozici v problému a spolu s tím i vlastní moc či bezmoc. Ptáme se “Kde jsem v problému já?” Formulovat vlastní pozici umožní vidět se v síti problému jako aktér, který je s problémem spojen a který problém ovlivňuje. Pak bude snazší vidět možné protihráče (antagonisty), a jejich motivace a vztahy k nám samotným, stejně jako možné spojence*yně, kteří*ré mají podobnou pozici jako my a naše vlastní limitní situace. Tehdy může být užitečné ptát se na otázky.

Kroky a otázky:

1. Volba společného záměru

Skupina ve třetí fázi vygenerovala řadu představ o ideální vizi budoucnosti. Nyní je potřeba v diskuzi vybrat tu vizi, která bude nejlépe reprezentovat zájmy, potřeby a touhy skupiny. Vize, byť jakkoliv ambiciózní a alternativní, musí být též představitelně dosažitelná a akceptovatelná skupinou. V této etapě se opíráme o výstupy z druhé fáze a klademe důraz na rozlišování mezi naivní a kritickou nadějí.

Jakou podobu budoucnosti si přejeme?
Kterou podobu budoucnosti chceme naopak odvrátit?
Pro který z příběhů a vizí se společně rozhodneme?

2. Hledání pákových bodů systému a jeho aktérů

Nyní se skupina se znalostí hlavních představitelů systému (osoby, skupiny, firmy, organizace), které si rozkryla v druhé fázi sociální analýzy, zamyslí, kde jsou slabá místa systému a kde jsou takzvané „pákové body“, tedy ta místa systému, která je možné konfrontovat a očekávat největší dopad na změnu systému.

Kde jsou v systému pákové body? Jaké změny by mohly umožnit pohyb systému?
S kým se můžeme spojit a kdo stojí proti nám? Kdo jsou naši spojenci a naši protihráči? Jaké jsou jejich skutečné krátkodobé a dlouhodobé zájmy? O kterých aktérech se potřebujeme dozvědět více informací?

3. Kritické zhodnocení vlastních možností

Pro přípravu správné taktiky je důležité, aby si skupina před plánem akce kriticky zhodnotila vlastní síly, možnosti a slabé stránky. V této fázi je také velmi podstatné spojit skupinu s člověkem nebo organizací, která má již s podobnými aktivitami ve veřejném prostoru zkušenosti. Podle výzkumů to bývá pro mladé lidi impulsem k vlastní občanské angažovanosti.

Jaké jsou naše silné a slabé stránky?
Kde jsou silné a slabé stránky protistrany?
Co je to, co nás limituje, abychom směřovali*y k naší vizi?
Jak se můžeme připravit na střet s limity a protistranou?
Jaká spojení s druhými potřebujeme posílit? Čí zkušeností se můžeme inspirovat?

4. Volba strategie a taktiky

Skupina již ví, co chce prosazovat, ví, kdo drží moc a statu quo, zná jejich i své silné a slabé stránky. V této etapě skupina plánuje společnou akci na podporu své vize o budoucnosti a o změně, ke které by mělo dojít. Akcí mladí lidé vstoupí do veřejné debaty. Akce a její příprava je zcela stěžejní moment pedagogiky osvobození, kdy z počátku umlčená skupina aktivně formuluje své zájmy vůči těm, kteří*ré mají moc a ne vždy ochotu tyto hlasy vyslyšet. Ať už naplánovaná akce bude jakkoliv veliká, měla by být transformativní a měla by překračovat vnitřní občanské limity žáků a žákyň.

Jaké akce si k tomuto tématu umíme představit? Jakou akci můžeme připravit, abychom občansky vyjádřili*y alternativní vizi budoucnosti?
Jakých cílů chceme akcí dosáhnout?
Jaká kritéria a hodnoty by naše akce měla naplňovat?
O jaké své silné stránky se můžeme během realizaci akce opřít? A jaké slabé stránky nás budou naopak omezovat?
Jaké můžeme očekávat protiakce a jak se na ně připravit?
Jaké může mít naše akce nezamýšlené důsledky a jak je ošetřit?
Jaké budou naše kroky, pokud naše taktika selže?

5. Příprava na akci

V závěrečné etapě čtvrté fáze skupina zvažuje již zcela konkrétní otázky spojené s akcí a s nastavením společných pravidel pro akci.

Kdo se chce zapojit? Jaké z rolí budeme potřebovat?
Co k akci potřebujeme? – procesní, hmotné a právní podmínky akce
Jakou alternativu nabídneme těm, kteří*ré se nechtějí aktivně zapojit?
Kdo bude dělat co, kdy a jak?

Procesy na straně studujících

Definují vlastní alternativní vizi společnosti a volí kolektivní cestu k jejímu prosazování ve veřejném prostoru.
Kriticky zvažují otázky naděje na změnu a odvahy čelit přesile.
Uvažují o problému z mnoha úhlů pohledu a odolávají lákavým a naivním rychlým závěrům.
Rozumí systému, a proto rozpoznají možné pákové body v něm.
Zvažují dlouhodobé, krátkodobé a nezamýšlené důsledky akcí.
Rozlišují transformativní (ve vztahu k vizi) a adaptivní strategie.

Procesy na straně vyučujících

Cílem pedagogické práce není studující limitovat, odrazovat nebo naopak motivovat k falešným nadějím, ale z pozice kritického přítele upozorňovat na možné aspekty, problémy a překážky zvolené akce.
Podporují hledání skupinové shody na alternativní vizi budoucnosti.
Otevřeně upozorňují na problematiku naděje naivní a naděje kritické.
Podporují studující v identifikaci pákových bodů systému.
Podporující studující v identifikaci klíčových protihráčů a spojenců a jejich motivací systém udržovat nebo měnit.
Podporují studující v kritickém a reálném zhodnocení sil skupiny.
Podporují studující v zorganizování setkání s inspirativními představiteli*kami spojenců.
Otevřeně nastolují téma občanské odvahy.
Připravují skupinu na možnost neúspěchu a předvídají jeho scénář.
Podporují skupinovou dynamiku a rozložení rolí studujících ve skupině.
Snaží se netlačit skupinu k jeho*jejím vlastním vizím a cílům.

Znaky emancipační akce v systému kritické pedagogiky

Transformativní: akce má za cíl změnit realitu. Změnit situaci ve prospěch stanovených vizí a cílů.

Veřejná: akce míří do veřejného prostoru. Jejím cílem není pouze změna v rovině individuální nebo skupinové.

Zmocňující: akce vyžaduje překročení zvnitřnělých občanských limitů. Akcí čelí silnějšímu protihráči, který má moc situaci změnit, tím posiluje sebedůvěru žáků a žaček.

Reflektovaná: je doprovázena reflexí, která shrnuje výsledky akce, změnu situace, reakci okolí, občanské zmocnění účastníků a podněcuje k přemýšlení o dalších krocích.