Moje škola

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek

Třída: 9. třída, 15 žáků a žákyň; Předmět: projekt; Časová dotace: 16 vyučovacích hodin (v našem případě 1. den 4 hodiny, 2. den 6 hodin a 3. den 6 hodin), 19.–21. 4. 2022; Kompetence kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek: 1. provazuje témata s životem žáků, 2. jedná dialogicky a demokraticky, 3. posiluje schopnost imaginovat a tvořit vize budoucnosti; Fáze spirály Futuropolis: celá spirála

Přílohy:

 

Záměr

  • reflexe školní docházky – ukončení 9 let ve škole; chceme zjistit názor žactva
  • využít výstupy při plánování naší strategie 
  • co chceme my, aby si žactvo odneslo: téma odpovědnosti za vlastní učení – že to dělají pro sebe, ne pro nás, podporovat je jako samostatně přemýšlející osobnosti; 
  • otázka: co je motivuje k učení
  • v reflexi získat náměty od žákyň a žáků pro zpracování vize školy pro další období

Postup

1. den

1. fáze: Probouzení z ticha (2 h)

Úvodní aktivita: volné psaní na téma „škola“

Téma volného psaní jsme nechali*y záměrně široké, žáci a žákyně metodu volného psaní znají, a nebylo tak třeba široce vysvětlovat. 

Následovalo čtení textu od Jany Nováčkové (viz přílohy). 

Kritické čtení bylo zpracováno barevnou obměnou metody  I.N.S.E.R.T.

  • žlutá – čemu jsem nerozuměl*a
  • červená – to je objevné, co jsem ještě nevěděl*a
  • modrá – důležitá informace, kterou už jsem někde slyšel*a

Následovala řízená diskuze nad rozborem textu. Cílem bylo zaměřit se na rozlišení faktů ze článku a neukvapovat se s vlastními názory, ale opravdu rozebrat, co říká autorka … ve stylu „s čím souhlasí, s čím nesouhlasí, co je pro ni podstatné atd. …“ 

Pedagogická reflexe

Zjistili*y jsme, že žáci a žákyně nemají plně zvládnutou dovednost rozlišit vlastní interpretaci od toho, co ne/říká autorka, což nám neumožnilo s článkem pracovat tak efektivně, jak to bylo v plánu. Zabralo nám to víc času, než byl předpoklad (45 min). Jen jsme formulovali*y, co vlastně autorka říká, a už jsme moc nespojili, co je pro ni důležité, jak spolu informace souvisejí a proč to říká. 

Na jednu stranu to zpomalilo tempo práce a poklesla motivace, na druhou stranu bylo žactvo vystaveno jasným názorům a stanoviskům, ke kterým se později během projektu mohlo vztahovat. Možná bychom příště zvolili*y jiný text.

Považujeme tuto práci za součást probouzení z ticha, protože žactvo bylo vystaveno hodně odlišnému pohledu na problematiku a začalo se nad ní více zamýšlet. 

 

Aktivita: plakát škola Futuropolis

Dále jsme využili*y plakát Futuropolis škola. Potichu jsme si ho prohlíželi*y a pak jsme sdíleli*y, jak mu rozumíme a co v něm vidíme. 

Pedagogická reflexe

Popis jedné z žákyň byl na vysoké úrovni. Zajímavý byl také výklad jednoho žáka, že zajímavé aktivity jsou mimo školu (květiny v horní části viděli*y jako kroužky a dění mimo školu).

  1. fáze: Kritické bádání (2 h)

Na chodbě školy bylo vystaveno 20 informací o stavu současného školství. Úkolem žáků a žákyň bylo si výstavu projít a zapamatovat si alespoň tři fakta, která jim přišla zajímavá, nová, překvapivá. 

Po dostatku času jsme společně reflektovali*y dojmy z výstavy (menší kopie listů s informacemi mělo žactvo před sebou). Pokud někdo zmínil nějaké číslo, snažili*y jsme se ho vztáhnout na naši realitu, na naši zkušenost (kolik by to bylo žáků z naší třídy, co by to znamenalo v našich podmínkách apod.). To znamená víc propojovat fakta se zkušenostmi žáků a žákyň: „Je tohle číslo o naší škole / naší třídě? Co by to znamenalo na naší škole?“

Pedagogická reflexe

Mezi nejčastějšími fakty, které žactvo zmiňovalo, bylo, že každé 18. dítě v ČR nedokončí základní školu, informace o vyhoření a stresu učitelů a učitelek a výše platů vyučujících. 

 

2. den 

Kritické bádání – sociální analýza (2 h)

Zahájili*y jsme krátkou reflexí předchozího dne (20 informací zůstalo stále viset na chodbě a žactvo kolem nich procházelo, když šlo do školy. Při reflexi jsme se k těmto faktům znovu vrátili*y s otázkou, co si o nich pamatují a jestli o informacích ještě dál přemýšleli*y, jestli je k tomu napadly další otázky).

Pro kritické bádání jsme přinesli*y šest hlav přidělaných na židlích, takže s námi „seděly“ v kroužku. Vybrali*y jsme 6 rozdílných názorů (Gazdík, Kovy, Laurenčíková, Sádlík, Dlouhý, Kania). 

Pro lepší vtažení do aktivity jsme nechali*y žáky a žákyně hledat pomocí aplikací v mobilních telefonech, čí jsou to hlavy a nějaké informace o těchto aktérech a aktérkách – v jakých sférách společnosti působí. Dobré bylo zařazení Kovyho, protože toho znalo všechno žactvo a mohli*y jsme nasměrovat, co tedy chceme zjistit i o ostatních. Bubliny s jejich citáty (texty o školství) jsme zatím nezveřejnili*y.

Poté, co jsme identifikovali*y naše „hosty“, jsme se snažili*y objevit, co si asi myslí o školství a koho zastupují.  

Potom jsme odtajnili*y texty a rozebírali*y, co kdo vlastně říká, proč to říká, čí je v tom zájem, co z toho bude, jaká by byla škola, kdyby to bylo podle něj*ní (sociální analýza). Řešili*y jsme, kdo by se s kým nejvíc shodl a kdo by se asi neshodl. 

Podrobněji jsme začali*y rozebírat, jak by vypadala čí škola. Tím už jsme otevírali*y a využívali*y témata z předchozího kritického bádání – co vlastně sledujeme, o čem vlastně mluvíme. Společně jsme diskutovali*y nad tématy: 

  • známkování
  • soutěžení a vzájemné porovnávání
  • kompetence vs. vědomosti
  • prostředí
  • hlasy žákyň a žáků
  • názor na školné a soukromé školy
  • role a odbornost učitele či učitelky

Vždy jsme se snažili*y navést diskuzi na různé pohledy – např. u známkování. Představte si, že by paní Laurenčíková měla školu – myslíte si, že by se v ní známkovalo? Proč ano, proč ne? Máte k tomu oporu v jejím textu? Co si myslíte o známkování ve škole pana Dlouhého, pana Kania? Máme k tomu nějaké indicie? 

Proč si myslíte, že by pan Dlouhý zaměstnával spíš odborníky a odbornice, nebo pedagogy a pedagožky? Proč si to nemyslíte o panu Sáblíkovi? V čí škole by zaměstnávali*y raději odborníky či odbornice bez ohledu na to, jestli jsou i dobří*ré vyučující? Kde by to bylo naopak? 

V podstatě jsme se snažili*y diskuzi vést po ose – on/ona říká tohle a tohle a to prakticky znamená, že… Obdobná diskuze nad tématem – kdo z našich „hostů“ by ve své škole vybíral školné – proč si to myslíme, jaké k tomu máme indicie? 

Těmito otázkami na konkrétní oblasti se nám „vybarvily“ různé pohledy a propojili*y jsme názory s jejich praktickými aplikacemi.

Pedagogická reflexe

Velmi úspěšná aktivita – úspěšná v aktivizaci a zapojení žactva. Aktivita nakonec fungovala jako jednoduchá sociální analýza – především zdůraznění různých pohledů a že není jedna správná odpověď, jen různá řešení, pro která existují různé důvody. To z opravdu živé diskuze krásně vyplynulo.

  1. fáze: Imaginace (4 h)

Na základě podnětů, o kterých jsme diskutovali*y během kritického bádání, jsme s žáky a žákyněmi sepsali*y okruhy, které by měli*y řešit při imaginaci. 

Podněty pro imaginaci:

  • obsah učiva (co by se učilo za předměty/bloky)
  • přestávky, zvonění
  • známkování 
  • jací učitelé a učitelky
  • jaké prostředí (budova, třídy atd.)
  • jak by mohl vypadat rozvrh

Každý*á studující si napsal*a heslovitě svoji základní představu školy. Záměrem bylo rozdělit žactvo do skupin podle podobných představ, nakonec se ale skupinky vytvořily spontánně. 

Skupiny měly zadání formulovat svou představu ideální školy: škola, do které bys poslal*a svoje děti. Žactvo mělo dostatek času na zpracování vlastní vize a možnost volby prezentace. 

Žactvo se již v problematice pohybovalo a už při předešlé aktivitě (6 rozdílných názorů) samo spontánně vyjadřovalo své názory a pohledy. Hodně jsme z toho vycházeli*y: Viděli*y jsme, že něco se nám hodně líbí, s něčím hodně nesouhlasíme … tak jak by se to dalo udělat jinak, jak by se to dalo udělat lépe? Dále jsme „navedli*y“ žactvo na jednu konkrétní věc – rozvrh. Diskuzi jsme vedli*y pak konkrétně: Jak jste spokojeni*y se svým rozvrhem? Šlo by to udělat jinak? Jinak seřadit předměty?  Po chvíli diskuze jsme vedli*y otázky mimo běžný pohled. A musí v rozvrhu vůbec být všechny tyhle předměty? Proč máme vlastně 45minutové hodiny? Musí to tak být? Šlo by to udělat jinak? Na konkrétní věci jsme se snažili*y vést otázky a diskuzi „mimo běžné hranice“, rozšiřovat možnosti, jak by to mohlo vlastně být jinak. Žáci a žákyně pak stejně nahlíželi*y i na ostatní aspekty a „popustili* uzdu“ imaginaci.

3. den

Imaginace + 4. fáze: Taktika (2 h)

V rámci imaginace jednotlivé skupiny představily svou vizi skvělé školy. 

V části taktiky jsme rozebírali*y silné a slabé stránky jednotlivých návrhů. Autoři a autorky vysvětlovali*y a obhajovali*y své výstupy. 

Naše pedagogická reflexe

Byl poměrně velký rozdíl ve zpracování. Skupiny, které se dokázaly do tématu ponořit, měly propracovanější a promyšlenější výstupy.  

 

5. fáze: Akce a reflexe (2 h)

V části akce jsme naše vize a prodiskutované návrhy přenášeli*y do konkrétní situace naší školy. Co bychom mohli*y a chtěli*y zlepšit a změnit přímo u nás ve škole (viz fotografie panelu).

Projekt byl zakončen reflexí v podobě volného psaní opět na téma „škola“. Po času určeném na psaní mohl každý člověk sdílet jednu hlavní jednu myšlenku z jeho úvah. 

Zaznělo například:

„Vlastně si uvědomuji, že jsem se toho za devět let naučila docela málo.“

„Jsem ráda, že jsem měli*y toto téma, protože mě nenapadlo takto školu zkoumat.“

 

Pedagogická reflexe

Velmi přínosné bylo porovnat úvodní volné psaní se závěrečným volným psaním na stejné téma. Byl patrný velký posun ve vnímání tématu a uvědomění souvislostí a možností. 

 

Výběr z prací žáků a žákyň: 

Aneta – úvodní volné psaní – výběr:

… chodím do ní (školy) každý den, prosedím tu 6–7 hodin a poslouchám nějaké přednášky a jiné věci, a proč tu teď sedím a píšu úplně bez významu … jako bych v hlavě měla nějaký květák, proč zrovna tohle téma na volné psaní ….

 

Aneta – závěrečné volné psaní – výběr:

docela mě překvapilo, kolik dění je možné vnímat a jakou fantazii tady můžeme mít a někomu předat, ať už učitelům, spolužákům nebo dokonce i sobě… když jsem vyjadřovala svoji fantazii a myšlenky, jako bych se cítila fajn… jak vnímáte věci, jak o nich dokážete přemýšlet… přemýšlíte, říkáte názory, učíte se, jak být lepší člověk, a tím, i jak pomáhat jiným i sobě…

 

Marie – úvodní volné psaní – výběr:

… proč vlastně škola, moc nevím a nevím… je to prostor, kde potkávám lidi a něco se učím…

 

Marie – závěrečné volné psaní – výběr:

… když jsem tenhle projekt začínala psát, vůbec jsem nevěděla, co bych tam měla napsat, ale pak jsem se do toho s prominutím zažrala a zamilovala si to, že bych vážně takhle chtěla pomáhat…

 

Tomáš – závěrečné volné psaní – výběr:

… Na začátku tohoto projektu jsme vůbec nevěděli, co bychom změnili na naší škole, ale jak jsme procházeli tímto projektem, tak nás napadalo stále více věcí a myslím, že nakonec jich bylo docela dost. Uvědomil jsem si změny…

 

Nicol – závěrečné volné psaní – výběr:

… Upřímně po tomhle projektu mám úplně jiný pohled na školství celkově a uvědomila jsem si mnohem víc, jak moc se tahle škola změnila a kolik bylo vyvinuto úsilí…

Pedagogická reflexe

Efekt

Žactvo si uvědomilo, co všechno vlastně ovlivňuje jeho vnímání školy a učení. Prohloubilo se pochopení pojmů – frontální výuka, známkování a hodnocení, efektivita slovního hodnocení. 

Někteří žáci a žákyně neuvažovali*y o možnosti svobody a spoluúčasti na učení, vlastně si ani neumějí představit změnu a odpovědnost za to, co se budou učit.

Velmi důležitým efektem bylo zmocnění a vyslyšení hlasu, a sice, že to zmocnění prožily ty žákyně, které to potřebovaly. Takoví ti sebejistí „borečci“ se v tom projektu trochu ztratili, zatímco dívky, jejichž hlas není v té třídě tolik slyšet, ty se toho opravdu chopily a z toho, jak usilovně pracovaly, vyvozujeme, že téma pro ně bylo smysluplné a posunulo jejich vnímání školy.  

Ponaučení

Naše úvahy nad spirálou a tím, jak jsme ji implementovali*y… velmi dlouho jsme diskutovali*y, jestli bylo dobré v prvním dnu se „trápit“ tím docela obtížným (z pohledu žactva) textem od paní Nováčkové. Záměrně píšu „trápit“, protože to tak chvíli i vypadalo. Prostě se to zadrhlo. Podle spirály by to mohlo znamenat, že jsme nedostatečně vytěžili*y fázi probouzení z ticha, protože závěrem této fáze by mělo být „ano, tomuto se chceme věnovat, to chceme řešit…“ Zde jsme jednak téma přinesli*y my jako studující a jednak jsme časově chtěli*y projekt posunout dál. Možná by bylo řešením začít plakátem či vymyslet jinou strukturu prvního dne. Vlastně až aktivita 6 různých názorů to hodně zlomila a projekt začal fungovat.

Na druhou stranu ten text byl důležitý a v pozdějších diskuzích (nejvíce právě v části 6 různých názorů a vlastně i v imaginaci) jsme se hodně k tomu textu odvolávali*y… nebo spíš jsme používali*y jeho „slovník“. Práce na tom textu byla náročná a nebyla „super-zážitkově zábavná“, ale dala nám nějaký společný základ, nastavila nám docela dobře optiku – že nechceme jen kritizovat a stěžovat si na to, že náš škola moc nebaví (i to se objevovalo v úvodním volném psaní), ale že je určitý vážný systémový pohled na školství a že existuje i hodně jiný pohled, než jsme zvyklí*é. 

Samozřejmě největším wow momentem byla vlastní imaginace, tak by se možná nabízelo začít imaginací, ale právě na spirále jsme si uvědomili*y, že k imaginaci, tak, jak jsme ji chtěli*y vytěžit, potřebujeme předchozí kritické bádání. Nechtěli*y jsme imaginaci jako „volné snění, co by, kdyby“, ale žactvo už pracovalo s pojmy a pohledy, které si vytříbilo v předchozích aktivitách. To nám přišlo jako velmi nosný prvek a myslíme si, že i proto byla imaginace pro žáky a žákyně tak přínosná a rozvíjející. 

Když o tom takto přemýšlíme… vlastně pořád by tam možná… možná… ten text od paní Nováčkové zůstal. Možná by bylo řešením zkusit jinou metodu práce s textem než insert, který už je náročnější.