Permakultura jako cesta k etické a ekologické budoucnosti
Environmentální krize, kolaps ekosystémů, vymírání živočišných i rostlinných druhů, výkyvy počasí, znečištění, nedostatek potravin a základních zdrojů, energetická krize, důsledky těchto událostí v rovině společenské (např. migrace obyvatel) i ekonomické. Se všemi těmito pojmy se dnes již běžně a stále častěji setkáváme, jsou předmětem vědeckých konferencí i politických debat, objevují se v médiích a bohužel již také reálně pociťujeme některé jejich dopady v každodenním životě. Je jisté, že budoucí generace se budou muset potýkat s palčivými problémy a otázkami, na které neznáme odpovědi. Tváří v tvář faktům i reálným událostem již není možné odsouvat tento problém na vedlejší kolej či jej marginalizovat. Ekologická krize představuje jednu z největších a klíčových výzev pro lidskou civilizaci. Jak nejlépe připravit naše děti na budoucnost, které budou muset čelit? Co můžeme společně s nimi udělat tady a teď?
V tomto ohledu představuje PERMAKULTURA obrovský potenciál, který dosud nebyl dostatečně rozšířen a využit. Permakultura reaguje na environmentální krizi a přináší vizi lidské kultury, která se rozvíjí v harmonii s přírodním prostředím. Pojem „PERMAKULTURA“ vznikl složením dvou anglických slov: „permanent“, což znamená trvalý, a „culture“, tedy kultura. Jde o univerzálně platný a celostní systém udržitelného designu (V permakultuře má pojem „design“ specifický význam. Používá se pro označení procesu efektivního a etického plánování a zahrnuje soubor nástrojů a metod, které lze k tomuto účelu využít), který vede k proměně našeho způsobu myšlení i chování, a lze jej uplatnit v jakékoli situaci. Proto osvojení permakultury spočívá v tom, že postupně skrze její optiku nahlížíme vše, co nás obklopuje a co potřebujeme k životu (ať už se jedná o lidská sídla, produkci potravin, dopravu, energetiku nebo mezilidské vztahy a formy vzájemné spolupráce či způsob, jakým vzděláváme naše děti).
Permakultura zároveň přináší soubor praktických nástrojů, jak výše uvedené proměny a vize dosáhnout. Vychází při tom z pozorování přírodních systémů a destiluje z nich principy, které následně využívá jako vodítka pro naše každodenní rozhodování a jednání. Podporuje takové chování a strategie, které jsou přínosné pro člověka a zároveň pečují o přírodní zdroje, rozvíjejí hojnost, které jsme jako lidská civilizace dosáhli*y, zároveň veškeré přebytky investují do podpory a rozvoje ekosystémů, které nás obklopují. V následujících kapitolách popíšeme tři nástroje, které tvoří jádro permakultury – permakulturní etiku, principy a proces permakulturního designu – včetně možností, jak je začlenit do výuky a využít společně s dětmi. Vzhledem k zaměření tohoto textu se přednostně budeme věnovat tzv. permakulturní pedagogice, která se věnuje způsobu, jak předávat permakulturu dětem.
Ačkoli permakultura vznikla již v 70. letech 20. století v Austrálii a dnes má miliony příznivců po celém světě, v Evropě až donedávna neexistovaly žádné výukové materiály zaměřené na to, jak sdílet permakulturu s dětmi. Teprve v roce 2015 byl Evropskou unií podpořen mezinárodní projekt s názvem Děti v permakultuře, jehož snahou je integrovat permakulturu a její nástroje do školních osnov a vytvořit k tomu potřebné materiály. V roce 2018 pak v České republice Státní fond životního prostředí podpořil projekt, který má za cíl systematické začlenění permakultury do environmentálního vzdělávání dětí. V rámci tohoto projektu vznikla první metodická příručka pro vyučující s názvem Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi, která obsahuje stručný teoretický úvod a šest podrobně rozepsaných výukových celků, jak předávat permakulturu dětem. Od roku 2022 pak po celé republice probíhají kurzy pro pedagogy a pedagožky, jak s těmito novými materiály pracovat a jak sdílet permakulturu s dětmi (více informací najdete na webových stránkách ekocentrumcb.cz nebo ve facebookové skupině Děti v permakultuře).
Permakulturní pedagogika (Celostní a přirozené učení)
Permakulturní pedagogika se zabývá způsobem, jak praktikovat permakulturu s dětmi. Inspiruje se přírodními systémy, je založena na pečlivém pozorování a vyhodnocování získaných informací a poznatků, soustředí se na celostní přístup a posiluje aktivní roli dítěte v procesu vzdělávání.
Zdůrazňuje 2 základní východiska:
1. Celostní plánování
Celostní plánování podporuje vyučující, aby do výuky rovnoměrně zahrnuli*y různé způsoby učení. Permakulturní pedagogika je pojmenovává jako čtyři různé části lidského těla:
– OČI: pozorování, zkoumání všemi smysly a pokusy nejrůznějšího druhu;
– SRDCE: zážitková pedagogika, propojení obecných poznatků s vlastním životem, empatie;
– HLAVA: získávání a analýza informací, diskuse a kritické myšlení;
– RUCE: převádění teorie do praktické činnosti a rozvoj nejrůznějších dovedností.
Každé téma by ve výuce mělo být prozkoumáno ze všech těchto úhlů a každá výuková lekce by měla přinášet stimuly pro každou z těchto částí těla. Jednotlivé prvky celostního plánování lze využít jak při přípravě výuky, tak i při zpětném ověřování, zda je proces učení vyvážený, komplexní a poskytuje prostor pro různé typy osobností dětí.
2. Přirozený tok
Přirozený tok pomáhá strukturovat výukové celky, aby učení probíhalo organicky od pozorování zájmu a vzbuzení motivace dítěte přes centrální fázi vlastního učení až po jeho reflexi a upevnění. Permakulturní pedagogika tyto tři fáze pojmenovává podle přirozeného cyklu jako:
– SETÍ: pozorování zájmu dětí, vzbuzení zvědavosti pomocí příběhů, obrázků, otázek apod.
– RŮST: různorodé aktivity rozvíjející úvodní téma a podporující učení na různých úrovních (viz celostní plánování);
– SKLÍZENÍ: shrnutí toho, co jsme se naučili*y, radost, oslava a sdílení s ostatními, které přináší nová semínka inspirace pro další učení a následné aktivity.
Výše uvedené členění procesu výuky najde uplatnění jak při plánování jednotlivých výukových hodin, tak při tvorbě dlouhodobých výukových programů. V nich celý program obsahuje rámcové setí, růst a sklízení, ovšem každá jednotlivá aktivita v něm je opět členěna dle přirozeného toku a má své vlastní setí, růst i sklizeň.
Permakulturní pedagogika teoretické poznatky vždy propojuje s pozorováním a zkoumáním sebe i okolí, s konkrétními prožitky i praktickými dovednostmi a v oblasti environmentální výuky ukazuje možnosti, jak směřovat k udržitelnému způsobu života. O problémech životního prostředí permakultura nemluví jako o něčem virtuálním, těžko ovlivnitelném a odtrženém od každodenního jednání. Naopak podporuje v dětech důvěru ve schopnosti reálně věci měnit a environmentální problémy představuje jako odpovědnost, kterou může kultivovat každý*á z nás.
Permakultura přináší nástroje jak pro změnu jednání na individuální úrovni, tak proměnu fungování na úrovni místních komunit až po systémovou změnu paradigmatu. Na pomyslné ose JÁ – MY – SVĚT vždy promýšlí možnosti a strategie na všech úrovních, a to zcela v souladu s heslem Mysli globálně, jednej lokálně. Jakkoliv je změna v oblasti velkých firem, průmyslu a státních opatření naprosto stěžejní a ve vzdělávání bychom jejich klíčovou roli neměli opomíjet, důležité je také propojit abstraktní systémový problém s životem dětí a motivovat je ke změně. Nejjednodušší zpravidla bývá začít změnou vlastního neudržitelného chování, ve vzdělávacím procesu je ale velmi podstatné jít dál a motivovat děti, aby se staly aktivními aktéry ve svém okolí – rodině, ve škole či obci. Podobné snahy u dětí mohou posílit víru ve vlastní moc měnit věci kolem sebe, ale také rozvinout důležité kompetence, které budou pro jejich budoucnost klíčové. Konkrétní praktická akce, která změní podobu fungování jejich okolí pro ně může být nesmírně důležitá a transformativní.
Permakulturní etika jako nástroj pro každodenní rozhodování (Etické a ekologické rozhodování)
V samotném základu permakultury stojí tři etické principy – Péče o Zemi, Péče o lidi, Spravedlivé dělení – jako jednoduchý a univerzálně platný základ pro naše jednání. Jsou snadno pochopitelné a aplikovatelné v jakémkoli kontextu bez ohledu na prostředí, kulturní pozadí, náboženské přesvědčení atd. Tvoří východisko na začátku plánování jakékoli lidské aktivity, a také se k němu zpětně vracíme při ověřování, zda je řešení, které jsme zvolili*y, eticky v pořádku, tj. v souladu s Péčí o Zemi, Péčí o lidi a se Spravedlivým dělením. Pokud ne, hledáme takové cesty a taková řešení, která v souladu s etickými principy jsou.
Péče o Zemi
Péče o Zemi spočívá v ohleduplném a respektujícím jednání vůči životnímu prostředí. S rostoucím počtem lidí na světě je důležité, abychom zajišťovali*y své potřeby způsobem, který vědomě a aktivně pečuje o základní zdroje, na nichž závisí život a které jsou cenné a těžko obnovitelné. Veškerá lidská činnost by měla být plánována takovým způsobem, aby zároveň vedla k rozvoji všech ekosystémů, které nás obklopují. Společně s dětmi si lze jako vodítka klást následující otázky:
— Jak můžeme proměnit své návyky a chování, aby prospívaly nejen nám, ale zároveň také přírodě?
— Jak můžeme pečovat o vodu? Jak o její dostatek, tak o její čistotu? Jak o vodu v krajině, tak o vodu pitnou?
— Jak vytvořit kvalitní a živou půdu, která nám zajistí výživnou a zdravou potravu?
— Jak zajistit kvalitní a čisté ovzduší?
— Jak podpořit diverzitu a vytvořit podmínky a zázemí pro různé druhy rostlin a živočichů?
Jednotlivé otázky a s nimi související témata postupně prozkoumejte tak, aby výuka byla celostní a byly v ní zapojeny všechny složky permakulturní pedagogiky (Hlava – Oči – Srdce – Ruce; Setí – Růst – Sklízení). Můžete k tomu využít náměty na aktivity v tabulce níže, kde jsou uvedeny příklady, jak celostním způsobem s dětmi zkoumat témata související s péčí o Zemi a o základní životní zdroje: VODA, PŮDA, VZDUCH, BIODIVERZITA. V rámci celostního plánování u každého tématu osvětlete základní fakta a souvislosti (HLAVA), ty vždy zároveň podpořte vlastním pozorováním místa, kde žijete, či praktickými srovnávacími pokusy (OČI). S náměty či nápady na průzkum a pozorování mohou přijít samy děti dle vlastního zájmu. Každý pokus či průzkum otevírá možnosti, co můžete udělat, abyste stávající stav zlepšili, a měl by být doplněn příslušnou diskusí. Teoretická fakta a výsledky svých pozorování vždy vztáhněte k vlastnímu jednání a chování v běžném životě (SRDCE) a udělejte si s dětmi analýzu vlastních návyků. Všechna zjištěná fakta zaznamenávejte způsobem, který je vám blízký, ať už to budou tabulky či grafy, myšlenkové mapy nebo výtvarně zpracovaná kniha. Získáte tak výchozí podklady a data, pomocí kterých můžete hledat možnosti ke zlepšení i zpětně ověřit reálný dopad naplánovaných změn. Všechny výše uvedené kroky – získávání informací a studium dostupných zdrojů, pozorování a průzkum okolí i osobní audit – by vždy měly směřovat k vytvoření plánu konkrétních akcí, které mohou přinést změnu k lepšímu. Využijte výstupy, které jste díky předchozím aktivitám nashromáždili*y, a hledejte společně v každé oblasti možnosti ke zlepšení. Sepište seznam všech nápadů a námětů, které dokážete vymyslet. Od hledání drobných řešení na individuální úrovni můžete postupně rozšiřovat okruh své pozornosti k okolní komunitě či dle zájmu a věku rozšířit své úvahy až na úroveň globální. Následně vyberte jednu konkrétní akci, kterou je ve vašich silách uskutečnit, a zrealizujte ji (RUCE). Procesem, jak vytvořit a zrealizovat dobrý a udržitelný plán se zabývá tzv. permakulturní design (podrobněji viz kapitola Proces permakulturního designu jako nástroj efektivního plánování).
Výše uvedené náměty mohou sloužit jako inspirace, avšak při plánování konkrétních výukových lekcí s dětmi vždy vycházíme z pozorování jejich vlastního zájmu a tomu sled jednotlivých aktivit uzpůsobujeme. Při vlastní výuce je též třeba tyto náměty strukturovat tak, aby odpovídaly přirozenému toku učení od SETÍ přes RŮST až po SKLÍZENÍ, např. ukázka mapy Aralského moře dnes a před padesáti lety může sloužit jako SETÍ, které vzbudí zájem a povede k dalšímu zkoumání tématu voda – RŮST. Na závěr této aktivity lze shrnout všechna relevantní data, která jsme se dozvěděli*y, a využít je k dalšímu zkoumání okolí či podpořit diskuzi, jak se výše uvedené informace projevují v našem vlastním životě a zda máme nějaké možnosti dostatek a kvalitu vody zlepšit – SKLÍZENÍ A SEMÍNKA INSPIRACE PRO DALŠÍ UČENÍ.
Při delší časové dotaci či při plánování dlouhodobých výukových celků lze také kombinovat jednotlivé aktivity mezi sebou, aby tvořily rámcové SETÍ – RŮST a SKLÍZENÍ, např. pokus se schopností různých vzorků půdy zachytávat vodu může být SETÍM. Po něm následují informace o půdě a vlivu našeho způsobu chování a hospodaření na její kvalitu, doplněné o analýzu našich vlastních návyků – RŮST. SKLÍZENÍM je pak aplikace zjištěných poznatků v praxi. Vytvoření konkrétního opatření, které zlepší způsob, jakým pečujeme o půdu, je pak třeba dostatečně ocenit a oslavit. Úspěch pak může být další motivací, jak ke stejnému kroku motivovat i ostatní nebo SEMÍNKEM INSPIRACE k promýšlení dalších možností a strategií, jež povedou ke změnám na lokální či globální úrovni.
Péče o lidi
Péče o lidi zahrnuje ohleduplné a respektující chování k ostatním lidem. Klade důraz na zachování a rozvíjení všech lidských kvalit a zdrojů, které máme k dispozici – životní energie, čas, tvořivost, fyzická síla a zdraví, různorodé vlastnosti a talenty, empatie, laskavost, schopnost spolupráce atd. – a také na zajištění podmínek, aby každý*á mohl*a tento svůj potenciál plně rozpoznat, rozvinout a uplatnit. V tomto ohledu je důležité vytvářet prostor pro zkoumání, jaké kdo má talenty a dary, vytvářet podpůrné prostředí, přinášet podněty a zdroje pro jejich rozvoj a hledat cesty, jak svými talenty můžeme přispět k péči o lidi a péči o Zemi. Péče o lidi je pro udržitelnost našeho jednání stejně důležitá a je třeba naučit se tuto kvalitu zařazovat do jakékoli naší aktivity a také při plánování zpětně ověřovat, zda je dostatečně zohledněná.
Rozvoj těchto aspektů je však možný až ve chvíli, kdy máme zajištěny základní životní potřeby a důstojné podmínky k životu. Pokud se podíváme pozorně, zjistíme, že péče o lidi je na této úrovni totožná s péčí o Zemi (čistá voda, vzduch, kvalitní jídlo, přístřeší) a že péče o Zemi vždy nějakým způsobem zároveň znamená i péči o lidi. Aby tato základní rovina zůstala zachována, je důležité naučit se uspokojovat i všechny další důležité lidské potřeby takovým způsobem, který zároveň pečuje o Zemi a neohrozí existenci ani kvalitu základních zdrojů. Na druhou stranu ekologická řešení často nejsou přijatelná, pokud zároveň nejsou přátelská k lidem. Nejefektivnější a nejzábavnější proto je vždy hledat průsečíky obou etických principů a myslet při péči o Zemi vždy také na péči o lidi, včetně péče o sebe sama (při výsadbě zeleně v okolí školy např. volit druhy, které podpoří nejen diverzitu, ale zároveň mají jedlé plody pro lidi nebo se dají využít při výuce; při hledání ekologičtějších způsobů dopravy do školy zároveň hledat řešení, která budou děti bavit nebo podpoří jejich zdraví). Snažte se děti podpořit v tomto způsobu myšlení a aplikujte ho při každé vhodné příležitosti.
Permakultura klade na tento aspekt velký důraz a přináší velmi užitečné nástroje pro nehierarchické modely řízení a organizace lidských společenství a participativní způsoby rozhodování (např. sociokracie), komunitní plánování a metody, jak sdílet vize a sny a spojovat síly při jejich uskutečňování (např. tzv. Dračí snění). Jejich podrobnější popis však přesahuje možnosti tohoto textu. Tato oblast tzv. sociální permakultury se věnuje designu harmonických lidských společenství a zabývá se otázkami, jak organizujeme svůj život, čím trávíme čas, jak umíme efektivně plánovat a spolupracovat atd. Podstatná je zde nejen efektivita a finanční výhodnost, ale v centru pozornosti stojí zisky také na jiných úrovních jako schopnost žít šťastný a spokojený život. Máme dostatek volného času? Podporujeme se navzájem? Dokážeme si povinnosti i odměny spravedlivě rozdělit? Na jakých základech se rozhodujeme? Permakulturní přístup podporuje kreativitu a pomáhá lidem najít vlastní chytré řešení každodenních problémů, které zároveň vede k rozvoji ostatního života na planetě Zemi.
Výrazným současným hnutím v oblasti sociální permakultury je tzv. Towns in Transition (Města v přeměně). Vzniklo díky skupině studentů, která v rámci Kurzu úplného permakulturního designu vytvořila plán, jak krok po kroku přeměnit město a na základě aktivity a spolupráce místních komunit a samospráv je dovést k nezávislosti na ropě ve všech oblastech (energetika, doprava, ekonomika, zemědělství, zdravotnictví atd.). Účastníci a účastnice kurzu pak tento plán představili*y místní obecní radě a ta se rozhodla jej realizovat. Jednotlivé kroky i výsledky svého počínání zveřejňovali*y na internetu a spontánně se díky tomu k celému hnutí začaly přidávat stovky obcí, měst i velkoměst po celém světě. Permakulturní designér Rob Hopkins, který je považován za zakladatele tohoto hnutí, v knize Transition Handbook (Příručka přeměny, 2008) definoval 12 kroků procesu Transition a o celém hnutí byl natočen film. Permakultura se snaží o obnovu a posilování vztahů v místní komunitě, aktivizuje ji a vede k budování odolných společenství, které jsou schopné reagovat na výzvy a změny současného světa.
Pokud se chcete společně s dětmi ve škole věnovat péči o lidi, je dobré dát prostor k průzkumu potřeb, zájmů a talentů, slabých i silných stránek všech studentek a studentů ve třídě. Respektovat a ocenit jejich odlišnosti. Hledat možnosti, jak při výuce více vnímat a komunikovat individuální zájmy a potřeby jak dětí, tak vyučujících, vycházet jim vstříc, spojovat své síly k jejich realizaci a využívat je ke vzájemnému obohacení. Při každé vhodné příležitosti společně ocenit a oslavit svou práci. Zařazovat skupinové aktivity, které ukážou výhody týmové spolupráce a využijí odlišné talenty. Nechat děti, aby si samostatně mohly rozdělovat různorodé úkoly a vzájemně si pomáhat. Dávat přednost takovým řešením, která nepřinesou uspokojení pouze mně jako jednotlivci, ale která jsou zároveň nějakým způsobem prospěšná i pro ostatní.
Aktivita pro děti
Nechte děti, aby se rozdělily do skupin po 5–8.
Každá skupina dostane k dispozici velký flipchartový papír a fixy nebo pastelky.
Poté začněte odměřovat čas (např. 10–15 minut) a dejte dětem možnost volně diskutovat, přemýšlet a na papír zapisovat, co pro ně znamená pojem Péče o lidi, co si pod ním představí a jak by ho mohly praktikovat ve svém každodenním životě ve škole, aby je výuka bavila a odnesly si z ní vše, co potřebují.
V případě potřeby vám mohou pomoci následující otázky:
– Co může každý z nás udělat, aby nás společné učení víc bavilo?
– Mají ve škole všichni prostor dostatečně vyjádřit a rozvinout své zájmy? Jak to můžeme podpořit?
– Co je můj talent a jak díky němu můžu obohatit ostatní? Jak to udělat, abychom k tomu ve škole měli co nejvíc příležitostí?
Následně nechte každou skupinu vybrat jeden či několik námětů, který považuje za nejdůležitější, vypracujte třídní nebo školní kodex Péče o lidi a přemýšlejte nad možnostmi, strategiemi a cestami, jak jej začlenit do výuky. Nejlepším postupem je zohlednit nejen různorodé potřeby různých dětí, ale také vyučujících, případně i všech ostatních, kdo se procesu výuky účastní, a hledat taková řešení, která budou nějakým způsobem prospěšná pro všechny (včetně přírody).
Na ose JÁ – MY – SVĚT opět můžeme postupovat od péče o sebe sama a své nejbližší k péči o lokální komunitu na úrovni obce, kde žijeme, až po rodnou zemi a komunitu globální v nejširším slova smyslu. Společně zkoumáme možnosti, jak pečovat o lidi, a hledáme udržitelná řešení, jak je integrovat do každodenního života. Učíme se toleranci a pěstujeme pochopení pro odlišné názory, náboženství či kulturní kontexty, abychom dokázali*y využít jejich jinakost jako kvalitu, která nám chybí a může otevírat cesty ke vzájemnému obohacení a přinášet nová mnohem komplexnější a udržitelnější řešení.
Spravedlivé dělení
Etický princip Spravedlivé dělení spočívá v takovém přístupu k životu, v němž si ze společného rezervoáru bereme jen tolik, kolik skutečně potřebujeme k důstojnému životu, a také v péči o to, jakým způsobem zacházíme s vyprodukovanými přebytky. Kdykoli máme k dispozici nějaký přebytek, vracíme ho do systému a investujeme ho spravedlivě do péče o Zemi a péče o lidi. Spravedlivé dělení spočívá též ve vnímání a zohledňování potřeb okolního světa a v podpoře takového jednání, které je prospěšné nejen pro nás, ale zároveň slouží přírodě i různým potřebám různých lidí.
Etický princip Spravedlivé dělení podporuje návyky vedoucí k uvědomělé spotřebě a návratu věcí zpět do oběhu místo nákupu nových či zbytečného vytváření odpadu. V podobě výměn oblečení, knih nebo jiného vybavení, které děti již nepoužívají, lze tyto věci dát k dispozici ostatním, kteří*ré z nich mohou mít radost a užitek. Každý*á může přemýšlet, čeho má přebytek, a jak by jej mohl*a investovat eticky, tj. do Péče o lidi nebo do Péče o Zemi. Dělit se lze i o znalosti a dovednosti (někdo může nabídnout pomoc s řešením matematického úkolu, druhý s výukou cizích jazyků nebo zlepšením fyzické kondice). Vzájemně též sdílíme zodpovědnost, zážitky, radosti a potěšení.
Při etickém plánování vždy také bereme ohled na to, jak při lidské činnosti a vytváření lidských sídel zároveň neubírat prostor přírodě a společně s dětmi hledáme možnosti, jak se o společný prostor podělit, ať už na školní zahradě, v krajině nebo uprostřed města (např. v podobě zelených fasád a střech, dešťových zahrad a vodních ploch, výsadby stromů a keřů, květnatých luk, zázemí pro různé druhy živočichů apod.).
Postoj „brát si jen tolik, kolik skutečně potřebujeme“ v sobě zároveň zahrnuje hledání chytrých řešení, která vedou ke snížení množství spotřebovaného času, prostoru, energie či zdrojů při různých činnostech, dokážou zpracovat nevyužitý odpad (např. spadané listí jako mulč), využívají zdroje opakovaně (např. dešťovou vodu na zálivku a zároveň k plnění jezírka nebo jako užitkovou v domácnosti), recyklují je nebo je znovu vrací do oběhu (např. kelímky od jogurtů jako květináče na sadbu rostlin, staré obrázkové kalendáře na výrobu obálek nebo různých přání). Při plánování se snažíme využívat energii efektivně a spojovat činnosti a prvky hravě tak, aby měly vícero různých způsobů využití (např. výtvor vzešlý z výtvarné činnosti může být dárkem pro někoho dalšího, venkovní učebna může být navržená tak, aby zároveň sloužila jako herní prvek apod.). Pokud jsou děti vhodně navedeny, většinou je tento způsob myšlení velmi baví a jsou překvapivě vynalézavé.
Při začleňování etického principu Spravedlivé dělení můžete s dětmi využít následující otázky:
– Kde zbytečně plýtvám nebo si pro sebe beru víc, než skutečně potřebuji?
– Máme doma nebo ve škole nějaké věci, které již nepoužíváme, ale mohly by ještě sloužit ostatním?
– Máme v okolí nějaké zdroje, ať přírodní nebo lidské, které jsou nepovšimnuté či nedostatečně využité a daly by se lépe a efektivněji využít?
– Co můžeme udělat, aby v místě, kde žijeme, byl zároveň prostor i pro přírodu a její rozkvět?
– Kdo v našem okolí nemá dostatek?
Každou výše uvedenou otázku můžete zkoumat podle zásad permakulturní pedagogiky (Hlava – Oči – Srdce – Ruce; Setí – Růst – Sklízení) a nakonec u každé najít a zrealizovat konkrétní drobnou věc, která přinese zlepšení, aby rozhodování a jednání dětí i vyučujících bylo v souladu s etickým principem spravedlivého dělení. Jako motivaci k průzkumu jednotlivých otázek (tzv. Setí) lze využít následující aktivity:
1) Nechte děti, aby se rozdělily do skupin po 5–8. Do velkého černého plastového pytle na odpadky dejte různé předměty, které běžně považujeme za odpad (např. PET lahev, kelímek od jogurtu, staré triko, kus kartonu, starý nástěnný kalendář, dřevěné tyčky od nanuků, sklenička od přesnídávky, plechovka od sterilované zeleniny apod.). Každá skupina si pak z pytle poslepu náhodně vytáhne 1–3 předměty, které by skončily v odpadu, a bude mít za úkol ve vymezeném čase vymyslet co nejvíce způsobů, jak by se dané věci daly ještě využít. Všechny své nápady každá skupina zapisuje na papír a nakonec je představí ostatním. Následně veďte děti k přemýšlení, jak ve škole či v běžném životě využívat věci efektivněji, začleňovat je znovu do oběhu, neplýtvat cennými zdroji, brát si jen tolik, kolik skutečně potřebujeme, a nevytvářet zbytečný odpad.
2) Dejte dětem za úkol, aby každý z domu přinesl 1 věc, kterou už nepoužívá, ale mohla by udělat radost někomu jinému (např. přečtenou knížku, oblečení, deskovou hru, šperk apod.), shromážděte tyto předměty na jednom místě a umožněte dětem, aby si za přinesenou věc vybraly jinou, která jim udělá radost. Pokud zůstanou nějaké věci, které si nikdo ze třídy nevybere, vytvořte ve škole prostor (např. u vchodu do školy nebo na chodbě), kde budou moci i všichni ostatní nechávat věci, které už nepoužívají, a budou zde k dispozici zdarma ostatním k dalšímu užívání. Místo opatřete příslušnými instrukcemi a informacemi o permakulturní etice. Můžete také přemýšlet, kde jinde by takové věci mohly dobře sloužit (např. dětský domov, charita apod.) a zajistit jejich přesun na toto místo. Následně můžete s dětmi diskutovat o principu Spravedlivé dělení a hledat způsoby, jak jej co nejlépe začlenit do života ať už ve škole, doma nebo v místní komunitě.
3) Vezměte děti ven na školní zahradu a na úvod jim vyprávějte příběh o architektovi, který měl za úkol navrhnout úpravu jedné školní zahrady. Pan ředitel si přál venkovní učebnu, děti herní prvek a paní učitelka nějaký biotop, který na zahradu přiláká živočichy k pozorování. Architekt měl ale k dispozici jen velmi málo zdrojů, navíc musel šetřit místem, aby na zahradě děti měly ještě kde běhat. Musel proto přemýšlet velice chytře a úsporně. Při průzkumu zahrady také zjistil, že je na ní stará dřevěná kůlna, kterou už nikdo nevyužívá. Rozhodl se proto využít zdroje, které už na zahradě jsou, a také všechna 3 přání různých lidí spojit do jednoho. Využil místo, kde stála dřevěná kůlna, a navíc i veškerý použitelný materiál, který po ní zůstal. Na jejím místě vznikla jednoduchá dřevěná stavba se zelenou střechou, jejíž jedna stěna sloužila jako lezecí.
Většinou, když něco tvoříme nebo kupujeme, myslíme si, že abychom vyhověli*y každému, musíme pro každý účel mít jinou věc. Zkusme se ale naučit přemýšlet chytře a efektivně, aby jedna věc mohla sloužit k mnoha různým účelům, udělala radost různým lidem a ještě sloužila přírodě. Projděte si naši školní zahradu (nebo okolí školy), pozorujte, co zde máme, a povídejte si o tom, co by kdo z vás na zahradě využil, ať už při výuce, rozvíjení svých talentů a dovedností nebo ke hře. Poté zkuste hledat cesty, jak chytře a tvořivě spojit různé potřeby různých lidí dohromady, využít materiál nebo zdroje, které už na místě jsou, a myslet při tom také na přírodu, případně i na jiné lidi v okolí, kteří by z takového počinu mohli mít radost nebo užitek. Rozdělte děti do skupin, dejte jim k dispozici papíry a pastelky, případně předem připravte dostatek přírodnin k vytvoření modelu, a dejte jim prostor a čas k průzkumu, přemýšlení a tvoření.
V případě potřeby děti mohou vyučujícího požádat o indicie v podobě trojic pomocných slov (houpačka – strom – včely, čmeláci a motýli; bludiště – keře – ptáci; ještěrky – kamenná zídka – lavička; kompost – pozorování půdních rozkladačů – ostatní lidi apod.), která je mohou navést k různým možnostem (strom s medonosnými květy pro opylovače, na kterém bude připevněná houpačka; keře s bobulemi pro ptáky vysázené do tvaru bludiště; komunitní kompostér s pozorovací průhlednou stěnou apod.) a podpoří je v hledání vlastních řešení. Jednodušší obměnou může být zadání, jak by mohla vypadat police na pomůcky ve škole, která by zároveň sloužila jako nástěnka a věšák. Na závěr každá skupina představí své nápady či modely ostatním. Následně podpořte děti v diskusi a přemýšlení o tom, kde všude by se dal podobný princip využít. Jaké jsou další možnosti, abychom snížili na minimum množství zabraného místa, vynaložených zdrojů, energie či času při různých činnostech (např. upřednostňovat věci, které se dají snadno opravit, využívat opakovaně nebo jsou z přírodních snadno obnovitelných materiálů). Některé ze svých nápadů uplatněte při návrhu školní zahrady, uspořádání věcí ve třídě nebo plánování školního výletu.
4) Využijte aktivitu z tabulky v kapitole Péče o Zemi, Oči, Biodiverzita a na základě svých zjištění z průzkumu školní zahrady nebo okolí školy navrhněte, jak by se dal váš životní prostor proměnit, aby v něm zároveň mohly prosperovat různé druhy rostlin a živočichů.
Etické principy a zásady permakulturní pedagogiky jsou prvním a nejsnazším krokem, jak začít předávat permakulturu dětem. Se základními etickými principy je vhodné pracovat dlouhodobě a neustále se k nim vracet v nejrůznějším kontextu, abychom je integrovali*y do života a chápali*y je jako přirozené východisko své interakce se světem i se sebou. Na všech úrovních (individuální, lokální i globální) postupně veďte děti k tomu, aby se rozhodovaly v souladu s Péčí o Zemi, Péčí o lidi a Spravedlivým dělením a dávaly přednost takovým řešením, která jsou udržitelná. Jakmile si tyto principy osvojí, je možné jim začít představovat další nástroje permakultury, jako jsou permakulturní principy nebo proces designu.
Principy permakultury jako vodítka pro udržitelný způsob myšlení (Udržitelné myšlení)
Permakulturní principy doplňují permakulturní etiku a jsou dalším univerzálně využitelným nástrojem, který tvoří rámec pro naše myšlení a jednání. Vznikly na základě pozorování přírodních systémů a slouží jako vodítka při navrhování systémů lidských, které s nimi ve výsledku vytvářejí harmonický celek. Tyto principy by vždy měly tvořit jádro a východisko pro veškeré naše aktivity.
V permakultuře existují různé sady principů, které byly vytvořeny různými autorkami a autory a jednotlivé*í permakulturní designérky a designéři si je dle potřeby uzpůsobují pro svůj vlastní kontext. Nejrozšířenější jsou dvě sady principů, které vytvořili zakladatelé permakultury Bill Mollison (převzaty z knihy Mollison, B. Permaculture: A designer’s manual, 1988) a David Holmgren (poprvé formulovány v knize Holmgren, D. Permakultura: Principy a cesty nad rámec trvalé udržitelnosti, česky 2006). V knize Péče o Zemi, péče o lidi a spravedlivé dělení ve vzdělávání, která vznikla v rámci projektu Děti v permakultuře a je v českém překladu volně ke stažení na internetu, najdete přesné znění i detailní popis významu těchto principů a také možnosti jejich využití při práci s dětmi. V knize Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi (2021) pak byly tyto principy poprvé představeny v úpravě pro děti, a to v následující podobě:
1. Pozoruj a jednej,
2. Zachycuj a uchovávej energii,
3. Získávej výnos,
4. Naslouchej a usměrňuj sebe sama,
5. Využívej to, co se v přírodě obnovuje,
6. Nevytvářej odpad,
7. Dívej se nejdřív na celek, pak promýšlej detaily,
8. Dej přednost začleňování před oddělováním,
9. Využívej malých a pomalých řešení,
10. Využívej rozmanitosti a važ si jí,
11. Využívej okrajů,
12. Využívej změnu tvořivě.
V této publikaci rovněž najdete konkrétní aktivity, jak děti s výše uvedenými principy seznamovat. Porozumění permakulturním principům a jejich začlenění do každodenního života je dlouhodobá a postupná práce. Lepším postupem, než se snažit pracovat se všemi principy najednou, je vybrat s ohledem na konkrétní situaci a věk dětí jeden princip, zkoumat ho delší čas a uplatňovat jej napříč různými předměty v nejrůznějších situacích a kontextech. Až ve chvíli, kdy je náležitě pochopen a ukotven, přejít ke zkoumání dalšího principu.
Permakulturní principy zároveň mohou přinést mnoho výhod i samotným vyučujícím, pokud je začlení do vlastní práce nebo pokud tento způsob myšlení aplikují na samotný systém vzdělávání. Mohou tak snížit množství vynaložené energie, zdrojů i času a s minimem vynaloženého úsilí směřovat k efektivním řešením, která povedou k udržitelnému vzdělávání, jež pečuje jak o zdroje lidské, tak o zdroje přírodní.
Proces permakulturního designu jako nástroj efektivního plánování (Efektivní plánování)
Design má pro permakulturu zcela zásadní význam. Jde o proces, který slouží k efektivnímu plánování jakýchkoli činností či změn, v nichž z bodu A (současný stav) přecházíme do bodu B (nový stav, do nějž se chceme dostat). Permakulturní design slouží k analýze současné situace a k vytvoření plánu jednotlivých kroků, aby přechod z bodu A do bodu B byl plynulý, efektivní a s dobrými výsledky i v dlouhodobém horizontu. Proces permakulturního designu zahrnuje 7 kroků, pro něž se v češtině používá zkratka PADRUEV (z anglického SADIMET): Pozorování, Analýza, Design, Realizace, Údržba, Evaluace, Vyladění. V současné době se k výše popsaným sedmi krokům začal přidávat ještě další a tím je Sdílení s ostatními. V procesu permakulturního designu pracujeme s permakulturní etikou i s permakulturními principy, avšak permakulturní designéři a designérky postupem času vyvinuli*y pro každý jednotlivý krok množství dalších nástrojů. Některé z nich jsou popsány např. v knize Permakulturní design krok za krokem (Aranya, 2018). V knize Pozoruj a jednej. Jak na permakulturu s dětmi (2021) jsou jednotlivé kroky podrobněji popsány s ohledem na jejich využití ve školním prostředí. Dále tato kniha obsahuje tři výukové celky složené z mnoha různých aktivit, jak s tímto procesem seznámit děti, včetně navržení školní výukové zahrady.
Základ permakulturního designu vždy tvoří pečlivé a dlouhodobé POZOROVÁNÍ jak přírodních podmínek a zdrojů, které jsou v místě k dispozici, tak potřeb, zájmů a dovedností dětí, vyučujících i dalších lidí, kteří vás obklopují. Známé je pravidlo 80:20, které říká, že 80% energie a času bychom měli věnovat pozorování a plánování a 20% dělání, tedy realizaci a údržbě. Toto pravidlo odkazuje také na to, že dobrý průzkum, ANALÝZA a plán (DESIGN) dokáží ušetřit spoustu času, chyb a námahy. Do procesu designu je vždy již v počáteční fázi nutné zahrnout také otázku ÚDRŽBY, potažmo udržitelnosti jako takové. Cílem je využít přírodních koloběhů, obnovitelných materiálů a dostupných zdrojů tak, aby byl prvek v maximální možné míře „samoúdržbový“ a „samoobnovitelný“. Zajímat nás musí i otázka, zda bude produkovat nějaký odpad, a pokud ano, zda se tento odpad dá nějakým užitečným nebo tvořivým způsobem využít.
Při plánování akcí je zásadní začínat v malém a nejdříve volit změny na individuální úrovni a drobné kroky, které lze uskutečnit svépomocí s minimem finančních prostředků. Každou REALIZACI dostatečně oceňte a oslavte. Ať už skončí úspěšně či ne, vždy vám přinese potřebné zkušenosti a ukáže další možnosti a cesty, jak pokračovat. Testujte, co vás baví a co funguje, na co máte zdroje a síly. Po každém drobném kroku věnujte čas na získání zpětné vazby a vyhodnocení toho, co máte za sebou (EVALUACE). Na základě výsledků pak můžete svůj design VYLAĎOVAT, měnit a přizpůsobovat dle aktuální situace a také plánovat odvážnější kroky s širším dopadem.
Procházíme-li s dětmi procesem permakulturního designu, klademe v každé fázi důraz na pečlivou dokumentaci a také rozvíjení schopností tuto dokumentaci analyzovat a výsledky prezentovat ostatním. Permakultura propojuje tradiční dovednosti se smysluplným využitím moderních technologií, které např. umožňují propojovat vzdálená místa a v krátkém čase SDÍLET výsledky inovativních pokusů a projektů mezi mnoha lidmi z různých částí světa. Důraz na dokumentaci, otevřenost a ochotu sdílet jak úspěchy, tak úskalí při hledání funkčních cest k udržitelné budoucnosti šetří energii a čas, pomáhá k vzájemné podpoře a inspiraci.
Permakulturní design je etický a ekologický. Směřuje nejen k dlouhodobé udržitelnosti jak pro lidi, tak pro Zemi (šetří zdroje, pečuje o ně), ale jeho cílem je přírodní a lidské zdroje aktivně vytvářet a podporovat, a vést tak k hojnosti a spokojenosti.
Aktivita pro děti
Nechte děti, aby se rozdělily do skupin po 5–8.
Na úvod pusťte dětem jako motivaci následující krátké video, které je volně k dispozici na internetu:
Voice for the Planet – David Attenborough, Greta Thunberg (https://www.youtube.com/watch?v=CMOEcUPGi9c)
Nahrávka je v anglickém znění s anglickými titulky, český překlad dosud není k dispozici. Není nutné, aby děti přesně rozuměly veškerému obsahu, doprovodná obrazová složka je dostatečně působivá a původní znění může být motivací ke zlepšení kompetencí ve výuce cizích jazyků. V případě potřeby lze nahrávku pustit opakovaně, v průběhu ji zastavovat a vyzvat děti, aby se samy pokusily zhruba přetlumočit její obsah nebo jen shrnout hlavní sdělení hned po prvním zhlédnutí. Pozornost soustřeďte na zdůraznění příběhu našeho současného způsobu života a důsledků, jaké má na planetu Zemi. Je to příběh, v němž se soustředíme na hmotný blahobyt a neustálý ekonomický růst, ostatní hodnoty jsou upozaděny. V současné době je však již více než patrné, že tato iluze hojnosti je možná jen za cenu drancování lidských i přírodních zdrojů a ekosystémů, na nichž jsme životně závislí, a pokud jej nezměníme, bude mít katastrofální důsledky.
Následně položte dětem tyto otázky: Dokážete si představit, že by se tento příběh změnil a skončil se šťastným koncem? Co kdybychom začali tvořit a žít úplně jiný příběh? Příběh, v němž okolní příroda díky činnosti člověka vzkvétá? Příběh, který přináší hojnost pro všechny, jak pro lidi na celé planetě, tak pro všechny rostliny, živočichy i ekosystémy?
Poté nechte děti ve skupinách zcela svobodně dle jejich fantazie tvořit vlastní vizi světa s dobrým koncem. Jak tento svět vypadá? Co nás obklopuje? Čemu se věnujeme? Jak žijeme? Co je pro nás důležité? Každá skupina se může rozhodnout, jaká forma vyjádření je jí nejbližší – děti mohou psát příběh, malovat, vytvořit model, prezentaci nebo natočit video. Pro tento účel předem připravte další potřebné pomůcky, jako např. velké flipchartové papíry na malování, pastelky nebo fixy, zásobu přírodnin či jiného materiálu k vytvoření modelu, přístup k počítači, mobilnímu telefonu nebo natáčecí technice. Na závěr každá skupina svůj svět a jeho podobu představí ostatním.
Dalším krokem je otázka: Co je třeba dělat, abychom takový svět vytvořili*y? Nechte děti přemýšlet a pracovat samostatně ve skupinách, v nichž pracovaly dosud. Pokud by tento krok byl pro ně příliš komplikovaný, lze je navést k permakulturní etice a uvažovat o aktivitách v oblastech Péče o Zemi, Péče o lidi a Spravedlivé dělení. Děti všechny své nápady a náměty zaznamenávají. Uvažovat by měly o akcích a změnách na všech úrovních osy JÁ – MY – SVĚT, tj. od přemýšlení nad aktivitami na individuální úrovni, přes změny v obci a v okolní komunitě až po zásahy na úrovni globálního uspořádání světa. Na závěr opět každá skupina ostatním představí své náměty na aktivity, které směřují k uskutečnění jejich vize světa.
Společně pak diskutujte o tom, zda je ve vašich silách některé z těchto akcí uskutečnit, zvažujte své možnosti, dovednosti, zájmy i talenty a vezměte v potaz také zdroje ve vašem okolí. Na tomto základě vyberte jednu konkrétní akci, kterou naplánujete a zrealizujete pomocí procesu permakulturního designu. Dle zájmu dětí je možné i vybrat vícero aktivit a na realizaci každé z nich opět pracovat v jednotlivých skupinách. V průběhu celého procesu můžete také využívat jednotlivé permakulturní principy, pokud je k tomu vhodná příležitost.
Sklízení se může krýt s posledními dvěma fázemi procesu permakulturního designu, které se zaměřují na EVALUACI a VYLADĚNÍ, případně též SDÍLENÍ získaných poznatků s ostatními. Věnujte čas reflexi a zhodnocení celého procesu – co jste se naučili, co se vám podařilo, s čím jste se potýkali a co byste příště udělali jinak? Celý proces zdokumentujte a dejte jej k dispozici ostatním.
Permakultura podporuje rozvoj širších kompetencí a multidisciplinární přístup. Staví na pozorování, kritické analýze, schopnosti propojovat poznatky z mnoha různých oborů a také na otevřenosti a umění tvořivým způsobem reagovat na neustálou změnu. Vyrovnává se tak s komplexními problémy, jež před nás současný svět a jeho vývoj staví a jež nelze vyřešit formou jednoduchých návodů a pouček.
Permakulturní přístup výzývá k aktivitě a přenesení pozornosti od problému k řešení.
Struktura výuky dle vodítek permakulturní pedagogiky rozvíjí zájem samotných dětí i vyučujících a vede k celostnímu učení, v němž jsou témata zkoumána z různých úhlů pohledu a vždy převedena do praktické činnosti, která má reálný dopad na změnu prostředí i vlastních návyků. Tento postup umožní dětem krok po kroku získávat potřebné kompetence i důvěru ve smysluplnost vlastního jednání.
Hlas dětí i mladistvých je přitom nesmírně silný a příklady z praxe potvrzují, že vlivní tohoto světa (ať už jde o politiky, místní úředníky nebo sponzory) na něj slyší. Pokud školní tým přijde na jednání místního zastupitelstva s konkrétním plánem na ozelenění města, budování modré infrastruktury, nakládání s biologickým odpadem či změnu dopravní politiky, aby se studentky a studenti mohli*y do školy dopravovat ekologičtěji, v naprosté většině případů uspějí a dokážou ke změnám motivovat i své okolí, jak dokazují např. výstupy z mezinárodního projektu PULCHRA, který se zaměřuje na spolupráci škol, vědců a místních samospráv a zkoumá město jako specifický ekosystém. Je dobré si tuto pozici uvědomit a naplno využít její potenciál. Z tohoto úhlu pohledu by školy dokonce mohly sehrát klíčovou úlohu jako ukázkové příklady dobré praxe etické a ekologické budoucnosti. Ať již hovoříme o podobě a provozu školních budov a jídelen, školní zahradě či o hodnotách, postojích a vzájemné spolupráci mezi lidmi.