Knihovna

Nástroj je způsobem, jak strukturovat kladení otázek tak, aby to povzbudilo účastníky a účastnice ke zkoumání příčin a důsledků, ale i řešení daného problému. Aktivita vede k uvědomění, že komplexní témata nejde vyřešit jedním jednoduchým řešením, a pomáhá hledat společný jazyk společenských příčin. Nástroj také funguje jako vizuální podpora pro diskuzi. Nástroj můžete využít individuálně, ale my jej chápeme zejména užitečný pro skupiny a společné bádání.

Tato nástroj pomáhá proniknout pod povrchní dojmy k hlubším příčinám problémů.

Tento text se zamýšlí nad tím, jak k současné ekologické a sociální krizi přispělo nastavení moderního západního vzdělávání. Přibližuje nezbytnost rozvoje smyslového vnímání, které umožňuje změny v prožívání vztahů k sobě samým, ostatním lidem a živému světu.

Pozvánka do krajiny politických identit ve vzdělávání

Na jaký svět připravujeme svoje žáky, žákyně a studenty, studentky, jaká očekávání od světa i od sebe samých v druhých posilujeme? Do toho, kým jsme jako pedagogové a pedagožky, se výrazně promítají naše politické hodnoty, naše přesvědčení o tom, kdo má jak zacházet s mocí. Zveme tě na audioprocházku krajinou politické identity.

Předmluva k českému vydání knihy Paula Freireho: Pedagogika utlačovaných představuje myšlenky knihy ve světle environmentální, dekolonizační a feministické kritiky. Je výborným shrnutím východisek metody Futuropolis.

Publikace se zabývá rolí transformativního vzdělávání v reakci na globální výzvy, rizika a trendy. Představuje budoucí kontext na základě analýzy řady prognostických zpráv, zamýšlí se nad úlohou vzdělávání v době společenské a ekologické transformace a nabízí vhled do přístupů k učení, které mohou být pro přípravu na vyrovnávání se s budoucími výzvami vhodnější.

Postižení je zvykem rozdělovat na viditelná a neviditelná. Co když vám ale ostatní na jednu stranu dávají najevo, že jste viditelně jiný, a na druhou stranu odmítají uznat, že by vaše jinakost mohla být jakkoli relevantní? Je vyhýbání se potenciálně stigmatizujícím a restriktivním společenským kategoriím nutně osvobozující? A co vůbec znamená být člověkem?

Cvičení rozvíjí dovednost kritických vyučujících “Facilituje a podněcuje diskuzi mezi studujícími navzájem”, dovednost je součástí kompetence “Jedná dialogicky a demokraticky”. Na přepisech reálné hodiny hledají vyučující možnosti, jak rozvinout diskuzi mezi žactvem.

Kolo důsledků je druh myšlenkové mapy, která může pomoci promyslet důsledky událostí, jednání nebo problémů. Stejně jako upozornění na spojení mezi příčinami a důsledky může tato metoda také pomoci ocenit globální význam lokálních akcí a lokální význam globálních problémů nebo trendů. Můžeme například prozkoumat důsledky navrhovaných řešení uprchlické situace, jako např. Je potřeba zavřít hranice.

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek. O čem se většinou mlčí, když se učíme o zámořských objevech v dějepise?

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagožek v hodinách literatury 9. třídy.

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek v hodinách českého jazyka osmé třídy.

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek

Záznam experimentu kriticky vyučujících pedagogů a pedagožek

V tomto programu, který byl realizován  s vyučujícími zapojenými v projektu Futuropolis v rámci tématu klima, řeší účastnici*e příklad korporace Agrofert jako problém oligarchie v zemědělství. Účastníci*e se zabývají se dopady této oligarchie na životní prostředí a demokracii.

Autorka nastiňuje, jak lze skrze textový záznam, příběh v knize, dostat téma genderu do školy. Knihou, kterou se bude zabývat, je titul s názvem Pravidla pro holky.

Lekce rozšiřující povědomí o existujících menších i větších pokusech o udržitelnou ekonomiku. Studující porovnávají jednotlivé ekonomické iniciativy a alternativy a rozlišují mezi projevy zodpovědné spotřeby a aktivního občanství.

Záznam experimentu ve výtvarné výchově.  Autorku zajímalo, jaká pozitiva a negativa budovy vnímá žactvo a zda by mělo chuť v prostoru něco samo změnit. Zkoumání vyústilo v intervenci žaček v prostoru školy.

Experiment ve výtvarné výchově. Co chtějí lidé v kontextu klimatické krize v budoucnosti uchovat, čeho se chtějí zbavit? Výtvarnáv výchova umožňuje dát do souvislostí, co žáci*čky k tématu vědí.

Program umožňuje třídě na příkladu výtvarných děl Davida Černého zkoumat roli umění a výtvarného vyjádření v otvírání témat, o kterých se ve společnosti (ve škole) nemluví, ale mělo by. Žáci*čky měli možnost otázku "o čem se nemluví, ale mělo by" zpracovat ve vlastní výtvarné tvorbě.

Zkušenosti s výtvarnou řadou, v níž 9. ročník různými technikami pracoval s tématem identity během distanční výuky, ukazují na význam výtvarné tvorby v náročném období.

Lekce pomáhá porozumět pozicím zeleného růstu a nerůstu. Studující trénují argumentaci z obou pozic.

Záznam experimentu  ve výtvarné výchově. Jak lze kriticky uchopit zadání vyzdobit školu ve stylu podmořského světa.

Text Apoleny Rychlíkové uvádí do tématu práce. Představuje minimální mzdu, neplacenou práci a smysl boje za lepší pracovní podmínky.

Jak souvisí environmentální krize, krizi nerovností, demokracie a kvality života s růstovou ekonomikou? Seznamte se s nerůstem ve třech základních rovinách biofyzikální, systémové a kulturní.

Program (15+) seznámí účastníky a účastnice se základními pojmy souvisejícím s prací v digitálním věku a možnými perspektivami vývoje. V důsledku robotizace a digitalizace se proměňuje hodně věcí, kak bude v měnícím se světě práce vypadat? Najdete zde mnoho zdrojů k tématu.

Práce je v současnosti pro většinu z nás způsobem, jakým si v nerovné soutěži s lidmi blízkými i lidmi na druhé straně světa snažíme sehnat prostředky pro obživu. Pojetí práce jako životní nutnosti, která slouží pro zisk a růst, je na čase změnit — jaký smysl má dál trávit náš čas způsobem, který lidstvo přivedl do momentu mnohonásobné společenské a environmentální krize?

Prací trávíme velkou část našich životů. A jestliže současná společnost potřebuje být sociálně a environmentálně ohleduplnější, musí se takovou stát i práce.

Groan zone je chvílí, kdy můžeme posílit rozdílné hlasy, vydržet s nedořešeným problémem, nebát se emocí. Úspěšné zvládnutí právě těch chvil, kdy jsou otevřeně vyjadřovány rozdílné postoje, umožňuje ve výsledku nacházet lepší řešení.

Jaký je rozdíl mezi slyšením a posloucháním? Jak můžeme poslouchat celým tělem a co to znamená skutečně umět poslouchat? Jak může být poslouchání možností spojení se sebou, s druhými, se světem, formou péče i vzdoru?

Série pěti audiopříběhů, kterými mohou vyučující otevřít různé aspekty nerovnosti v české společnosti.

Kdo veřejně mluví o tom, jak by měla vypadat škola a jaká je její role? Kdo jsou ti lidé či instituce? Co, jak a proč říkají? Jaké jsou jejich zájmy? Pozvěte je do své školy v této aktivitě a začněte podobnou diskuzi s žáky a žákyněmi.

Přehled základních druhů rozhodování s příklady rozhodovacích postupů pro vyučující rozšiřuje představu, že jediný způsob společného rozhodování je hlasování. Chceme tím posílit schopnost tříd, skupin, týmů a v konečném důsledku i společnosti rozhodovat se snahou zohlednit co nejvíce potřeb.

Podobně jako se před odletem z letiště odbavujeme, abychom letěli*y nalehko a soustředili*y se na cestu, tak se můžeme stejně odbavit a zaměřit svou pozornost i na začátek schůzky, semináře. Následuje přehlídka „čekinů“ na rozproudění online setkání, které jsme zatím v projektu zkoušeli*y.

Beseda s Irou Shorem a vyučujícími projektu Futuropolis představuje aplikace kritické pedagogiky do školního prostředí. Ira Shor spolupracoval s Paulo Freirem a převáděl principy kritické pedagogiky do formálního vzdělávání dospělých. Je autorem knihy Empowering Education.

Rituál, který nám umožní vidět nynější i budoucí svět očima nejen lidí žijících v současnosti, ale i očima lidí sedmé generace, tedy žijících na tomto světě zhruba za 200 let. Díky rozhovoru lidí ze současnosti a lidí z budoucnosti si můžeme rozšířit perspektivu, rozvinout imaginaci a dovolit si přemýšlet o tom, jaké by to bylo, kdyby to lidstvo spolu navzájem na Zemi zvládlo.

Útlak je projevem systémového nastavení. Nikdo se neosvobodí sám. Autorka představuje východiska pro efektivní spojenectví a komunikaci mezi privilegovanými a utlačovanými.

Tento příběh uvádí příklad, jak by mohla v praxi vypadat výuka podle fází  kritické spirály. Vyučující se opře o reálný problém, který třída přinesla a od něj vede dlouhodobé kritické zkoumání vlivu sociálních sítí na sebeobraz. Příběh je tedy částečně fiktivní a částečně čerpá z reálného procesu s vyučujícími.

Stereotypy genderových rolí nám sugerují, jak má působit ve společnosti muž a jak má působit žena. V této aktivitě dáváme jednotlivým stereotypům tvar, díky kterému můžeme mluvit o tom, jak jsou nám role podsouvány.

Aktivita, která umožňuje ztvárnit pocity spojené s mocí a bezmocí do tělesného postoje, který zároveň vytváří symbol, se kterým je poté možné pracovat. Aktivita pomáhá zapojit tělo a tělesné pocity do výuky.

Na záznamu z výuku mohou vyučující trénovat pozornost k dialogu a participaci žáků v procesu výuky.

Text s nadsázkou ilustruje kriticko pedagogickou spirálu, se kterou v rámci projektu pracujeme. Ukazuje na příběhu fiktivní třídy, jak by se téma "mámy v době pandemie", které vzešlo od studujících, mohlo zpracovat ve výuce. Účastníci*e navrhují, kudy by se třída mohla vydat dál.

Nestačí, aby lidé v rámci dialogu hovořili a kriticky analyzovali vlastní sociální realitu. Bez akce nedojde k transformaci, neboť kritická reflexe bez akce je verbalismus. Realitu je možné transformovat jen v neukončeném cyklickém procesu kritické reflexe a autentické praxe.